Skip to main content

Text 9

Sloka 9

Devanagari

Dévanágarí

अत्र ते कथयिष्येऽमुमितिहासं पुरातनम् ।
पुरञ्जनस्य चरितं निबोध गदतो मम ॥ ९ ॥

Text

Verš

atra te kathayiṣye ’mum
itihāsaṁ purātanam
purañjanasya caritaṁ
nibodha gadato mama
atra te kathayiṣye ’mum
itihāsaṁ purātanam
purañjanasya caritaṁ
nibodha gadato mama

Synonyms

Synonyma

atra — herewith; te — unto you; kathayiṣye — I shall speak; amum — on this subject matter; itihāsam — history; purātanam — very old; purañ-janasya — in the matter of Purañjana; caritam — his character; nibodha — try to understand; gadataḥ mama — while I am speaking.

atra — zde; te — k tobě; kathayiṣye — budu hovořit; amum — na toto téma; itihāsam — příběh; purātanam — velice starý; purañjanasya — týkající se Purañjany; caritam — jeho povahy; nibodha — snaž se pochopit; gadataḥ mama — když budu mluvit.

Translation

Překlad

In this connection I wish to narrate an old history connected with the character of a king called Purañjana. Please try to hear me with great attention.

V této souvislosti chci vyprávět starý příběh, který se týká povahy krále jménem Purañjana. Snaž se mi prosím pozorně naslouchat.

Purport

Význam

The great sage Nārada Muni turned toward another topic, the history of King Purañjana. This is nothing but the history of King Prācīnabarhiṣat told in a different way. In other words, this is an allegorical presentation. The word purañ-jana means “one who enjoys in a body.” This is clearly explained in the next few chapters. Because a person entangled in material activities wants to hear stories of material activities, Nārada Muni turned to the topics of King Purañjana, who is none other than King Prācīnabarhiṣat. Nārada Muni did not directly deprecate the value of performing sacrifices in which animals are sacrificed. Lord Buddha, however, directly rejected all animal sacrifice. Śrīla Jayadeva Gosvāmī has stated, nindasi yajña-vidher ahaha śruti-jātam. The word śruti-jātam indicates that in the Vedas animal sacrifice is recommended, but Lord Buddha directly denied Vedic authority in order to stop animal sacrifice. Consequently Lord Buddha is not accepted by the followers of the Vedas. Because he does not accept the authority of the Vedas, Lord Buddha is depicted as an agnostic or atheist. The great sage Nārada cannot decry the authority of the Vedas, but he wanted to indicate to King Prācīnabarhiṣat that the path of karma-kāṇḍa is very difficult and risky.

Velký mudrc Nārada Muni přešel na jiné téma — příběh o králi Purañjanovi. Nejedná se o nic jiného než o příběh krále Prācīnabarhiṣata řečený jiným způsobem, v alegorickém podání. Slovo purañ-jana znamená “ten, kdo si užívá v těle”. To bude jasně vysvětleno v několika příštích kapitolách. Člověk zapletený v hmotných činnostech rád poslouchá příběhy týkající se hmotných činností, a proto Nārada Muni začal vyprávět o králi Purañjanovi, což není nikdo jiný než král Prācīnabarhiṣat. Nārada Muni neodsoudil zvířecí oběti přímo. Pán Buddha ovšem přímo všechny zvířecí oběti zavrhl. Śrīla Jayadeva Gosvāmī napsal: nindasi yajña-vidher ahaha śruti-jātam. Slovo śruti-jātam naznačuje, že ve Vedách se zvířecí oběti doporučují, ale Pán Buddha přímo popřel autoritu Ved, aby zastavil obětování zvířat. Z toho důvodu stoupenci Ved Pána Buddhu neuznávají. Jelikož nepřijímá autoritu Ved, je označován jako agnostik nebo ateista. Velký mudrc Nārada nemohl popřít autoritu Ved, ale chtěl králi Prācīnabarhiṣatovi naznačit, že cesta karma-kāṇḍy je velice obtížná a nebezpečná.

Foolish persons accept the difficult path of karma-kāṇḍa for the sake of sense enjoyment, and those who are too much attached to sense enjoyment are called mūḍhas (rascals). It is very difficult for a mūḍha to understand the ultimate goal of life. In the propagation of the Kṛṣṇa consciousness movement, we actually see that many people are not attracted because they are mūḍhas engaged in fruitive activity. It is said, upadeśo hi mūrkhāṇāṁ prakopāya na śāntaye: if good instructions are given to a foolish rascal, he simply becomes angry and turns against the instructions instead of taking advantage of them. Because Nārada Muni knew this very well, he indirectly instructed the King by giving him the history of his entire life. In order to wear a gold or diamond nose pin or earring, one has to pierce the ear or nose. Such pain endured for the sake of sense gratification is endured on the path of karma-kāṇḍa, the path of fruitive activity. If one wishes to enjoy something in the future, he has to endure trouble in the present. If one wants to become a millionaire in the future and enjoy his riches, he has to work very hard at the present moment in order to accumulate money. This is karma-kāṇḍīya. Those who are too much attached to such a path undergo the risk anyway. Nārada Muni wanted to show King Prācīnabarhiṣat how one undergoes great troubles and miseries in order to engage in fruitive activity. A person who is very much attached to material activity is called viṣayī. A viṣayī is an enjoyer of viṣaya, which means eating, sleeping, mating and defending. Nārada Muni is indirectly indicating through the story of King Purañjana that eating, sleeping, mating and defending are troublesome and risky.

Hloupí lidé si volí obtížnou cestu karma-kāṇḍy pro smyslový požitek. Ti, kdo příliš lpí na smyslovém požitku, se nazývají mūḍhové, “darebáci”. Mūḍha velice těžko chápe konečný cíl života. Při šíření hnutí pro vědomí Kṛṣṇy vidíme, že mnoho lidí nemá zájem, protože jsou mūḍhové, kteří se věnují plodonosným činnostem. Je řečeno: upadeśo hi mūrkhāṇāṁ prakopāya na śāntaye. Když hloupému darebákovi dáme dobré pokyny, tak místo aby jich využil, se rozhněvá a odmítne je. Nārada Muni to dobře věděl, a proto nepřímo poučil krále tak, že mu předložil příběh celého jeho života. Aby člověk mohl nosit zlatý či diamantový špendlík v nose nebo náušnici, musí si nejprve propíchnout ucho či nos. Podobnou bolest za účelem smyslového požitku podstupují lidé na cestě karma-kāṇḍy, plodonosných činností. Chce-li si člověk něčeho užívat v budoucnosti, musí v současnosti snášet určité nepříjemnosti. Chce-li se v budoucnosti stát milionářem a užívat si svého bohatství, musí nyní velice těžce pracovat, aby nastřádal peníze. To je karma-kāṇḍīya. Ti, kdo příliš lpí na této cestě, risk přesto podstoupí. Nārada Muni chtěl králi Prācīnabarhiṣatovi ukázat, jak člověk podstupuje velké potíže a utrpení, aby se mohl věnovat plodonosným činnostem. Ten, kdo velice lpí na hmotných činnostech, se nazývá viṣayī. Viṣayī je člověk, který si užívá viṣayi, to znamená jídla, spánku, sexu a obrany. Nārada Muni v příběhu o králi Purañjanovi nepřímo naznačuje, že jedení, spaní, páření se a bránění se jsou obtížné a riskantní činnosti.

The words itihāsam, “history,” and purātanam, “old,” indicate that although a living entity lives within the material body, the history of the living entity within the material body is very old. In this regard, Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura has sung, anādi karama-phale, paḍi’ bhavārṇava-jale, taribāre nā dekhi upāya: “Due to my past fruitive activities I have fallen into the water of material existence, and I cannot find any way to get out of it.” Every living entity is suffering in this material existence from past activities; therefore everyone has a very old history. Foolish material scientists have manufactured their own theories of evolution, which are simply concerned with the material body. But actually this is not the real evolution. The real evolution is the history of the living entity, who is purañjana, “living within the body.” Śrī Nārada Muni will explain this evolutionary theory in a different way for the understanding of sane persons.

Slova itihāsam (“příběh”) a purātanam (“starý”) naznačují, že ačkoliv živá bytost žije v hmotném těle, příběh jejího života v takovém těle je velice starý. Śrīla Bhaktivinoda Ṭhākura v této souvislosti zpíval: anādi karama-phale, paḍi' bhavārṇava-jale, taribāre nā dekhi upāya — “Kvůli svým minulým plodonosným činnostem jsem poklesl do vod hmotné existence a nemohu najít cestu ven.” Každá živá bytost trpí v tomto hmotném světě za své minulé činnosti — každý má svůj vlastní, velice starý příběh. Pošetilí materialističtí vědci si vymýšlejí teorie evoluce, které se týkají pouze hmotného těla. To však není skutečná evoluce. Skutečnou evoluci představuje příběh živé bytosti, která je purañjana, “žijící v těle”. Śrī Nārada Muni vysvětlí pro rozumně uvažující lidi tuto evoluční teorii jiným způsobem.