Text 55

Sloka 55

Devanagari

Dévanágarí

स यर्ह्यन्त:पुरगतो विषूचीनसमन्वित: ।
मोहं प्रसादं हर्षं वा याति जायात्मजोद्भवम् ॥ ५५ ॥

Text

Verš

sa yarhy antaḥpura-gato
viṣūcīna-samanvitaḥ
mohaṁ prasādaṁ harṣaṁ vā
yāti jāyātmajodbhavam

Synonyms

Synonyma

saḥ — he; yarhi — when; antaḥ-pura — to his private home; gataḥ — used to go; viṣūcīna — by the mind; samanvitaḥ — accompanied; moham — illusion; prasādam — satisfaction; harṣam — happiness; vā — or; yāti — used to enjoy; jāyā — wife; ātma-ja — children; udbhavam — produced by them.

saḥ — on; yarhi — když; antaḥ-pura — do svého soukromého domu; gataḥ — chodil; viṣūcīna — myslí; samanvitaḥ — doprovázen; moham — iluze; prasādam — spokojenost; harṣam — štěstí; vā — nebo; yāti — užíval si; jāyā — manželka; ātma-ja — děti; udbhavam — jimi vytvořené.

Translation

Překlad

Sometimes he used to go to his private home with one of his chief servants [the mind], who was named Viṣūcīna. At that time, illusion, satisfaction and happiness used to be produced from his wife and children.

Někdy chodil do svého soukromého domu s jedním ze svých hlavních služebníků (myslí), který se jmenoval Viṣūcīna. Jeho manželka a děti mu přitom vytvářely iluzi, spokojenost a štěstí.

Purport

Význam

According to the Vedic conclusion, one’s self is situated within the heart. As stated in Vedic language, hṛdy ayam ātmā pratiṣṭhitaḥ: the self is situated within the heart. In the material condition, however, the spirit soul is covered by the material qualities — namely goodness, passion and darkness — and within the heart these three qualities react. For instance, when one is in goodness, he feels happiness; when one is in passion, he feels satisfaction through material enjoyment; and when one is in darkness, he feels bewilderment. All these activities are of the mind, and they function on the platform of thinking, feeling and willing.

Védský závěr je, že vlastní já se nachází v srdci. Vedy říkají: hṛdy ayam ātmā pratiṣṭhitaḥ — vlastní já sídlí v srdci. V hmotných podmínkách je však duše, která je duchovní podstaty, zakrytá hmotnými kvalitami — dobrem, vášní a temnotou — a tyto tři kvality reagují v srdci. Pod vlivem dobra například cítíme štěstí, pod vlivem vášně cítíme uspokojení z hmotného požitku a pod vlivem nevědomosti se cítíme zmateni. To vše jsou činnosti mysli na úrovni myšlení, cítění a chtění.

When the living entity is encircled by wife, children and home, he acts on the mental plane. Sometimes he is very happy, sometimes he is very much satisfied, sometimes he is not satisfied, and sometimes he is bewildered. Bewilderment is called moha, illusion. Illusioned by society, friendship and love, the living entity thinks that his so-called society, friendship and love, nationality, community, etc., will give him protection. He does not know that after death he will be thrown into the hands of a very strong material nature that will force him to accept a certain type of body according to his present work. This body may not even be a human body. Thus the living entity’s feeling of security in this life in the midst of society, wife and friendship is nothing but illusion. All living entities encaged in various material bodies are illusioned by the present activities of material enjoyment. They forget their real business, which is to go back home, back to Godhead.

Když je živá bytost ve společnosti manželky, dětí a domova, jedná na mentální úrovni. Někdy je velice šťastná, někdy je spokojená, někdy není spokojená a někdy je zmatená. Zmatenost se nazývá moha, “iluze”. Živá bytost zmatená společností, přátelstvím a láskou si myslí, že její takzvaná společnost, přátelství, láska, národnost, společenství atd. ji ochrání. Neví, že po smrti padne do rukou hmotné přírody, která je velmi mocná a která ji přinutí přijmout určitý druh těla podle jejího současného jednání; a to tělo ani nemusí být lidské. Pocit jistoty v tomto životě ve společnosti, manželství a přátelství tedy není nic než iluze. Všechny živé bytosti uvězněné v různých hmotných tělech jsou zmatené svými současnými činnostmi pro smyslový požitek a zapomínají na svůj skutečný úkol — jít zpátky domů, zpátky k Bohu.

Everyone who is not in Kṛṣṇa consciousness must be considered to be in illusion. One’s so-called feelings of happiness and satisfaction resulting from material things are also illusions. Factually neither society, friendship, love nor anything else can save one from the onslaught of the external energy, which is symptomized by birth, death, old age and disease. To get even one living entity out of the illusory condition is very difficult; therefore Lord Kṛṣṇa says in Bhagavad-gītā (7.14):

Každý, kdo není ve vědomí Kṛṣṇy, je v iluzi. Takzvané pocity štěstí a spokojenosti pramenící z hmotných příčin jsou také iluze. Společnost, přátelství, láska ani nic jiného nás ve skutečnosti nemůže ochránit před útokem vnější energie v podobě zrození, smrti, stáří a nemoci. Vyprostit i jen jedinou živou bytost z tohoto iluzorního stavu je velice obtížné, a proto Pán Kṛṣṇa praví v Bhagavad-gītě (7.14):

daivī hy eṣā guṇa-mayī
mama māyā duratyayā
mām eva ye prapadyante
māyām etāṁ taranti te

daivī hy eṣā guṇamayī
mama māyā duratyayā
mām eva ye prapadyante
māyām etāṁ taranti te

“This divine energy of Mine, consisting of the three modes of material nature, is difficult to overcome. But those who have surrendered unto Me can easily cross beyond it.” Therefore, unless one surrenders completely at the lotus feet of Kṛṣṇa, he cannot get out of the entanglement of the three modes of material nature.

“Tuto Moji božskou energii, sestávající ze tří kvalit hmotné přírody, je těžké překonat, ale ti, kdo se Mi odevzdají, ji snadno překročí.” Dokud se tedy živá bytost zcela neodevzdá lotosovým nohám Kṛṣṇy, nemůže se vyprostit ze zapletení ve třech kvalitách hmotné přírody.