Text 4
Sloka 4
Devanagari
Dévanágarí
Text
Verš
karmaṇātmana īhase
duḥkha-hāniḥ sukhāvāptiḥ
śreyas tan neha ceṣyate
karmaṇātmana īhase
duḥkha-hāniḥ sukhāvāptiḥ
śreyas tan neha ceṣyate
Synonyms
Synonyma
śreyaḥ — ultimate benediction; tvam — you; katamat — what is that; rājan — O King; karmaṇā — by fruitive activities; ātmanaḥ — of the soul; īhase — you desire; duḥkha-hāniḥ — disappearance of all distresses; sukha-avāptiḥ — attainment of all happiness; śreyaḥ — benediction; tat — that; na — never; iha — in this connection; ca — and; iṣyate — is available.
śreyaḥ — konečné požehnání; tvam — ty; katamat — co je to; rājan — ó králi; karmaṇā — plodonosnými činnostmi; ātmanaḥ — duše; īhase — přeješ si; duḥkha-hāniḥ — odstranění všeho strádání; sukha-avāptiḥ — dosažení veškerého štěstí; śreyaḥ — požehnání; tat — to; na — nikdy; iha — v této souvislosti; ca — a; iṣyate — lze získat.
Translation
Překlad
Nārada Muni asked King Prācīnabarhiṣat: My dear King, what do you desire to achieve by performing these fruitive activities? The chief aim of life is to get rid of all miseries and enjoy happiness, but these two things cannot be realized by fruitive activity.
Nārada Muni se otázal krále Prācīnabarhiṣata: Čeho chceš dosáhnout vykonáváním těchto plodonosných činností, můj milý králi? Hlavním cílem života je zbavit se všeho strádání a užívat si štěstí, ale plodonosné činnosti tyto dvě věci nezajistí.
Purport
Význam
In this material world there is a great illusion which covers real intelligence. A man in the mode of passion wants to work very hard to derive some benefit, but he does not know that time will never allow him to enjoy anything permanently. Compared with the work one expends, the gain is not so profitable. Even if it is profitable, it is not without its distresses. If a man is not born rich and he wants to purchase a house, cars and other material things, he has to work hard day and night for many years in order to possess them. Thus happiness is not attained without undergoing some distress.
V tomto hmotném světě působí velká iluze, která zakrývá skutečnou inteligenci. Člověk v kvalitě vášně chce těžce pracovat, aby získal nějaký prospěch, ale neví, že čas mu nikdy nedovolí užívat si něčeho trvale. Výsledný zisk ve srovnání s vynaloženou prací není příliš výhodný. I když je to zisk, doprovází ho také strádání. Pokud se člověk nenarodí v bohaté rodině a chce si koupit dům, automobil a jiné hmotné věci, musí mnoho let ve dne v noci těžce pracovat, aby je mohl mít. Štěstí tedy nelze dosáhnout bez určitého strádání.
Actually, pure happiness cannot be had within this material world. If we wish to enjoy something, we must suffer for something else. On the whole, suffering is the nature of this material world, and whatever enjoyment we are trying to achieve is simply illusion. After all, we have to suffer the miseries of birth, old age, disease and death. We may discover many fine medicines, but it is not possible to stop the sufferings of disease or death. Actually, medicine is not the counteracting agent for either disease or death. On the whole there is no happiness in this material world, but an illusioned person works very hard for so-called happiness. Indeed, this process of working hard is actually taken for happiness. This is called illusion.
Čistého štěstí nelze v tomto hmotném světě dosáhnout. Chceme-li si něčeho užívat, musíme pro něco jiného trpět. Celkově vzato, utrpení je charakteristikou tohoto hmotného světa a jakýkoliv požitek, kterého se snažíme dosáhnout, je pouhou iluzí. Musíme trpět bolestmi zrození, stáří, nemoci a smrti. Můžeme vyvinout mnoho výborných léků, ale utrpení nemoci a smrti zastavit nelze. Lék ve skutečnosti není tím, co zastaví nemoc a smrt. V tomto hmotném světě neexistuje štěstí, ale člověk pod vlivem iluze pro takzvané štěstí velice těžce pracuje a dokonce tuto těžkou práci samotnou pokládá za štěstí. Tomu se říká iluze.
Therefore Nārada Muni asked King Prācīnabarhiṣat what he desired to attain by performing so many costly sacrifices. Even if one attains a heavenly planet, he cannot avoid the distresses of birth, old age, disease and death. Someone may argue that even devotees have to undergo many distresses in executing austerities and penances connected with devotional service. Of course, for the neophytes the routine of devotional service may be very painful, but at least they have the hope that they will ultimately be able to avoid all kinds of distresses and achieve the highest perfectional stage of happiness. For the common karmīs, there is no such hope because even if they are promoted to the higher planetary systems, they are not guaranteed freedom from the miseries of birth, old age, disease and death. Even Lord Brahmā, who is situated in the highest planetary system (Brahmaloka), has to die. Lord Brahmā’s birth and death may be different from an ordinary man’s, but within this material world he cannot avoid the distresses of birth, old age, disease and death. If one is at all serious about attaining liberation from these miseries, he must take to devotional service. This is confirmed by the Lord Himself in Bhagavad-gītā (4.9):
Nārada Muni se proto zeptal krále Prācīnabarhiṣata, co chce získat vykonáváním tolika nákladných obětí. I když dosáhneme nebeských planet, nevyhneme se strádání v podobě zrození, stáří, nemoci a smrti. Někdo může namítat, že i oddaní musí podstoupit mnohá strádání při askezi a pokání, které se pojí s oddanou službou. Pro nováčky může být samozřejmě praxe oddané služby velice náročná, ale mají alespoň naději, že se nakonec zbaví všeho strádání a dosáhnou nejvyššího štěstí. Obyčejní karmī takovou naději nemají, protože i když dosáhnou vyšších planetárních systémů, nejsou zbaveni bolestí zrození, stáří, nemoci a smrti. Dokonce i Pán Brahmā, který pobývá na nejvyšším planetárním systému (Brahmaloce), musí zemřít. Jeho zrození a smrt se může lišit od zrození a smrti obyčejného člověka, ale v tomto hmotném světě se strádání v podobě zrození, stáří, nemoci a smrti nevyhne ani on. Má-li někdo vážný zájem zbavit se těchto utrpení, musí se začít věnovat oddané službě. To potvrzuje Samotný Pán v Bhagavad-gītě (4.9):
evaṁ yo vetti tattvataḥ
tyaktvā dehaṁ punar janma
naiti mām eti so ’rjuna
evaṁ yo vetti tattvataḥ
tyaktvā dehaṁ punar janma
naiti mām eti so 'rjuna
“One who knows the transcendental nature of My appearance and activities does not, upon leaving the body, take his birth again in this material world, but attains My eternal abode, O Arjuna.”
“Ten, kdo zná transcendentální povahu Mého zjevení a Mých činností, se po opuštění svého těla nezrodí znovu v tomto hmotném světě, ale dosáhne Mého věčného sídla, ó Arjuno.”
Thus after attaining full Kṛṣṇa consciousness, the devotee does not return to this material world after death. He goes back home, back to Godhead. That is the perfect stage of happiness, unblemished by any trace of distress.
Jakmile tedy oddaný získá plné vědomí Kṛṣṇy, nevrátí se po smrti do tohoto hmotného světa. Půjde zpátky domů, zpátky k Bohu. To je dokonalá úroveň štěstí, neposkvrněná jediným náznakem strádání.