Skip to main content

Text 13

Sloka 13

Devanagari

Dévanágarí

स एकदा हिमवतो दक्षिणेष्वथ सानुषु ।
ददर्श नवभिर्द्वार्भि: पुरं लक्षितलक्षणाम् ॥ १३ ॥

Text

Verš

sa ekadā himavato
dakṣiṇeṣv atha sānuṣu
dadarśa navabhir dvārbhiḥ
puraṁ lakṣita-lakṣaṇām
sa ekadā himavato
dakṣiṇeṣv atha sānuṣu
dadarśa navabhir dvārbhiḥ
puraṁ lakṣita-lakṣaṇām

Synonyms

Synonyma

saḥ — that King Purañjana; ekadā — once upon a time; himavataḥ — of the Himālaya Mountains; dakṣiṇeṣu — southern; atha — after this; sānuṣu — on the ridges; dadarśa — found; navabhiḥ — with nine; dvārbhiḥ — gates; puram — a city; lakṣita — visible; lakṣaṇām — having all auspicious facilities.

saḥ — tento král Purañjana; ekadā — jednou; himavataḥ — Himalájí; dakṣiṇeṣu — jižní; atha — poté; sānuṣu — na hřebenech; dadarśa — nalezl; navabhiḥ — s devíti; dvārbhiḥ — branami; puram — město; lakṣita — bylo vidět; lakṣaṇām — s veškerým příznivým vybavením.

Translation

Překlad

Once, while wandering in this way, he saw on the southern side of the Himālayas, in a place named Bhārata-varṣa [India], a city that had nine gates all about and was characterized by all auspicious facilities.

Když takto putoval, uviděl na jižní straně Himalájí, na území zvaném Bhārata-varṣa (v Indii), město s devíti branami a veškerým příznivým vybavením.

Purport

Význam

The tract of land south of the Himālaya Mountains is the land of India, which was known as Bhārata-varṣa. When a living entity takes birth in Bhārata-varṣa he is considered to be most fortunate. Indeed, Caitanya Mahāprabhu has stated:

Území na jih od Himalájí je Indie, která se nazývala Bhārata-varṣa. Když se živá bytost narodí v Bhārata-varṣe, je pokládána za velice šťastnou. Caitanya Mahāprabhu prohlásil:

bhārata-bhūmite haila manuṣya-janma yāra
janma sārthaka kari’ kara para-upakāra
bhārata-bhūmite haila manuṣya-janma yāra
janma sārthaka kari' kara para-upakāra

(Cc. Ādi 9.41)

(Cc. Ādi 9.41)

Thus whoever takes birth in the land of Bhārata-varṣa attains all the facilities of life. He may take advantage of all these facilities for both material and spiritual advancement and thus make his life successful. After attaining the goal of life, one may distribute his knowledge and experience all over the world for humanitarian purposes. In other words, one who takes birth in the land of Bhārata-varṣa by virtue of his past pious activities gets full facility to develop the human form of life. In India, the climatic condition is such that one can live very peacefully without being disturbed by material conditions. Indeed, during the time of Mahārāja Yudhiṣṭhira or Lord Rāmacandra, people were free from all anxieties. There was not even extreme cold or extreme heat. The three kinds of miserable conditions — adhyātmika, adhibhautika and adhidaivika (miseries inflicted by the body and mind itself, those inflicted by other living entities, and natural disturbances) — were all absent during the reign of Lord Rāmacandra or Mahārāja Yudhiṣṭhira. But at present, compared to other countries on earth, India is artificially disturbed. Despite these material disturbances, however, the country’s culture is such that one can easily attain the goal of life — namely salvation, or liberation from material bondage. Thus in order to take birth in India one must have performed many pious activities in a past life.

Každý, kdo se narodí v zemi zvané Bhārata-varṣa, získá vše, co potřebuje k životu. Může toho využít pro hmotný i duchovní pokrok, a dovést tak svůj život k úspěchu. Poté, co dosáhne životního cíle, může rozdávat své poznání a zkušenosti po celém světě jako humanitární pomoc. Ten, kdo se díky svým minulým zbožným činnostem narodí v Bhārata-varṣe, tedy dostává vše potřebné pro rozvoj lidské životní podoby. V Indii je takové podnebí, že tam každý může žít velice pokojně a nemusí být rozrušován hmotnými podmínkami. Za vlády Mahārāje Yudhiṣṭhira či Pána Rāmacandry lidé žili bez starostí. Nebyla nadměrná zima ani nadměrné horko. V těch dobách lidem nehrozil ani jeden ze tří druhů utrpení—adhyātmika, adhibhautika a adhidaivika (utrpení způsobené vlastním tělem a myslí, jinými živými bytostmi a přírodními vlivy). V současnosti jsou ovšem podmínky v Indii ve srovnání s jinými zeměmi světa uměle narušené. Přes všechny hmotné potíže je však kultura této země stále taková, že člověk může snadno dosáhnout životního cíle — spasení neboli osvobození z hmotného otroctví. Aby se tedy člověk mohl narodit v Indii, musel v minulém životě vykonat mnoho zbožných činností.

In this verse the word lakṣita-lakṣaṇām indicates that the human body attained in Bhārata-varṣa is very auspicious. Vedic culture is full of knowledge, and a person born in India can fully take advantage of Vedic cultural knowledge and the cultural system known as varṇāśrama-dharma. Even at the present time, as we travel all over the world, we see that in some countries human beings have many material facilities but no facilities for spiritual advancement. We find everywhere the defects of one-sided facilities and a lack of full facilities. A blind man can walk but not see, and a lame man cannot walk but can see Following the logic called andha-paṅgu-nyāya, the blind man may take the lame man over his shoulder, and as the blind man walks the lame man may give him directions. Thus combined they may walk, but individually neither the blind man nor the lame man can walk successfully. Similarly, this human form of life is meant for the advancement of spiritual life and for keeping the material necessities in order. Especially in the Western countries there are ample facilities for material comforts, but no one has any idea of spiritual advancement. Many are hankering after spiritual advancement, but many cheaters come, take advantage of their money, bluff them and go away. Fortunately the Kṛṣṇa consciousness movement is there to give all facilities for both material and spiritual advancement. In this way people in the Western countries may take advantage of this movement. In India any man in the villages, unaffected by the industrial cities of India, can still live in any condition and make spiritual advancement. The body has been called the city of nine gates, and these nine gates include two eyes, two ears, two nostrils, one mouth, a genital organ and a rectum. When the nine gates are clean and working properly, it is to be understood that the body is healthy. In India these nine gates are kept clean by the villagers who rise early in the morning, bathe in the well or rivers, go to the temples to attend maṅgala-ārati, chant the Hare Kṛṣṇa mahā-mantra and take prasāda. In this way one can take advantage of all the facilities of human life. We are gradually introducing this system in different centers in our Society in the Western countries. One who takes advantage of it becomes more and more enlightened in spiritual life. At the present moment, India may be compared to the lame man and the Western countries to the blind man. For the past two thousand years India has been subjugated by the rule of foreigners, and the legs of progress have been broken. In the Western countries the eyes of the people have become blind due to the dazzling glitter of material opulence. The blind man of the Western countries and the lame man of India should combine together in this Kṛṣṇa consciousness movement. Then the lame man of India can walk with the help of the Westerner, and the blind Westerner can see with the help of the lame man. In short, the material advancement of the Western countries and the spiritual assets of India should combine for the elevation of all human society.

Slovo lakṣita-lakṣaṇām v tomto verši naznačuje, že lidské tělo získané na území Bhārata-varṣi je velice příznivé. Védská kultura je plná poznání a ten, kdo se narodí v Indii, může tohoto poznání a kulturního systému, který se nazývá varṇāśrama-dharma, plně využít. I v současné době na svých cestách po celém světě vidíme, že v některých zemích mají lidé mnoho hmotných prostředků, ale žádné prostředky pro duchovní pokrok. Všude se setkáváme s chybami těchto jednostranných možností a s nedostatkem úplných možností. Slepý člověk může chodit, ale nevidí, a chromý člověk nemůže chodit, ale zase vidí. Andha-paṅgu-nyāya. Slepec může vzít mrzáka na záda a ten mu může ukazovat cestu. Když budou takto spolupracovat, budou úspěšní, ale bez vzájemné pomoci nikam nedojdou. Lidská životní podoba je určena pro pokrok v duchovním životě a udržování životních nezbytností na potřebné úrovni. Zvláště v západních zemích jsou rozsáhlé možnosti pro zajištění hmotného pohodlí, ale nikdo nemá ani ponětí o duchovním pokroku. Velké množství lidí po duchovním pokroku touží, ale přichází mnoho podvodníků, kteří je oberou o peníze, podvedou je a odejdou. Naštěstí je zde hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, aby poskytlo veškeré možnosti pro hmotný i duchovní pokrok, a lidé v západních zemích mohou přítomnosti tohoto hnutí využít. V indických vesnicích, které jsou nedotčené průmyslovými velkoměsty, lidé stále dokážou žít za jakýchkoliv podmínek a dělat duchovní pokrok. Tělo bylo nazváno městem s devíti branami, jimiž jsou dvě oči, dvě uši, dvě nosní dírky, ústa, genitálie a konečník. Když jsou tyto brány čisté a dobře fungují, rozumí se, že tělo je zdravé. V Indii udržují vesničané těchto devět bran v čistotě tím, že vstávají brzy ráno, myjí se u studní nebo v řekách, chodí do chrámů na maṅgala-ārati, zpívají Hare Kṛṣṇa mahā-mantru a přijímají prasādam. Tak lze využívat všech možností lidského života. Postupně tento systém zavádíme v různých střediscích naší Společnosti v západních zemích a ten, kdo ho využije, bude dělat stálý pokrok v duchovním životě. V současné době lze Indii přirovnat k mrzákovi a západní země ke slepci. Poslední dva tisíce let Indie podléhala cizí nadvládě a nohy, které potřebuje ke svému pokroku, má zlomené. V západních zemích zase lidé oslepli oslnivým třpytem hmotného bohatství. Slepé západní země a chromá Indie by se měly spojit v hnutí pro vědomí Kṛṣṇy. Chromá Indie pak bude moci jít za pomoci Západu a slepý Západ uvidí s pomocí chromé Indie. Krátce řečeno, hmotný pokrok západních zemí a duchovní hodnoty Indie by se měly spojit pro povznesení celé lidské společnosti.