Text 72

Sloka 72

Devanagari

Dévanágarí

इदमाह पुरास्माकं भगवान् विश्वसृक्पति: ।
भृग्वादीनामात्मजानां सिसृक्षु: संसिसृक्षताम् ॥ ७२ ॥

Text

Verš

idam āha purāsmākaṁ
bhagavān viśvasṛk-patiḥ
bhṛgv-ādīnām ātmajānāṁ
sisṛkṣuḥ saṁsisṛkṣatām

Synonyms

Synonyma

idam — this; āha — said; purā — formerly; asmākam — unto us; bhagavān — the lord; viśva-sṛk — the creators of the universe; patiḥ — master; bhṛgu-ādīnām — of the great sages headed by Bhṛgu; ātmajānām — of his sons; sisṛkṣuḥ — desirous of creating; saṁsisṛkṣatām — who are in charge of creation.

idam — toto; āha — řekl; purā — dříve; asmākam — nám; bhagavān — pán; viśva-sṛk — stvořitelé vesmíru; patiḥ — vládce; bhṛgu-ādīnām — velkých mudrců v čele s Bhṛguem; ātmajānām — svých synů; sisṛkṣuḥ — s touhou tvořit; saṁsisṛkṣatām — kteří mají na starosti tvoření.

Translation

Překlad

This prayer was first spoken to us by Lord Brahmā, the master of all creators. The creators, headed by Bhṛgu, were instructed in these prayers because they wanted to create.

Tuto modlitbu nám jako první přednesl Pán Brahmā, vládce všech stvořitelů vedeným Bhṛguem, které jejím prostřednictvím poučil, když projevili touhu tvořit.

Purport

Význam

Lord Brahmā was created by Lord Viṣṇu; then Lord Brahmā created Lord Śiva and other great sages, headed by Bhṛgu Muni. These great sages included Bhṛgu, Marīci, Ātreya, Vasiṣṭha and others. All these great sages were in charge of creating population. Since there were not very many living entities in the beginning, Viṣṇu entrusted Brahmā with the business of creation, and Brahmā in his turn created many hundreds and thousands of demigods and great sages to continue with the creation. At the same time, Lord Brahmā cautioned all his sons and disciples by reciting the prayers now recited by Lord Śiva. The material creation means material engagement, but material engagements can be counteracted if we always remember our relationship with the Lord as that relationship is described in these prayers recited by Lord Śiva. In this way we can remain constantly in touch with the Supreme Personality of Godhead. Thus despite our engagement in the creation, we cannot be deviated from the path of Kṛṣṇa consciousness. The Kṛṣṇa consciousness movement is especially meant for this purpose. In this material world everyone is engaged in some particular occupational duty which is prescribed in the varṇāśrama-dharma. Brāhmaṇas, kṣatriyas, vaiśyas, śūdras and everyone are engaged in their occupational duty, but if one remembers his first duty — keeping in constant contact with the Supreme Personality of Godhead — everything will be successful. If one simply executes the rules and regulations of the varṇāśrama-dharma in the role of a brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya or śūdra and keeps busy and does not remember one’s eternal relationship with the Lord, one’s business and activities as well as occupational duties will simply be a waste of time. This is confirmed in the First Canto of Śrīmad-Bhāgavatam (1.2.8):

Pán Brahmā byl stvořen Pánem Viṣṇuem a sám potom stvořil Pána Śivu a další velké mudrce v čele s Bhṛguem. K velkým mudrcům patří Bhṛgu, Marīci, Ātreya, Vasiṣṭha a další — ti všichni měli na starosti vzrůst populace. Jelikož na počátku bylo málo živých bytostí, Viṣṇu pověřil Brahmu plozením potomstva a Brahmā poté zplodil tisíce polobohů a velkých mudrců, aby v této činnosti pokračovali. Zároveň dal všem svým synům a žákům varování v podobě modliteb, jež nyní přednesl Pán Śiva. Hmotné tvoření znamená hmotné zaměstnání, ale tomu se můžeme ubránit, budeme-li neustále vzpomínat na svůj vztah s Nejvyšším Pánem, jak jej popisují tyto modlitby Pána Śivy. Tímto způsobem můžeme zůstat s Nejvyšší Osobností Božství neustále ve styku, a přestože budeme zaměstnáni tvořením, neodchýlíme se z cesty vědomí Kṛṣṇy. Hnutí pro vědomí Kṛṣṇy slouží zvláště tomuto cíli. Každý v hmotném světě vykonává určité povinnosti v rámci svého zaměstnání, jak je předepisuje varṇāśrama-dharma. Brāhmaṇové, kṣatriyové, vaiśyové, śūdrové a všichni ostatní plní své předepsané povinnosti, ale ten, kdo bude mít na paměti svoji prvořadou povinnost — být neustále ve styku s Nejvyšší Osobností Božství — bude ve všem úspěšný. Pokud někdo pouze dodržuje pravidla a předpisy varṇāśrama-dharmy jako brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya či śūdra a je neustále zaměstnaný, aniž by vzpomínal na svůj věčný vztah s Pánem, pak jeho zaměstnání, činnosti i splněné povinnosti budou pouhou ztrátou času. To potvrzuje první zpěv Śrīmad-Bhāgavatamu (1.2.8):

dharmaḥ svanuṣṭhitaḥ puṁsāṁ
viṣvaksena-kathāsu yaḥ
notpādayed yadi ratiṁ
śrama eva hi kevalam

The conclusion is that even if one is busy executing his occupational duty, his business in Kṛṣṇa consciousness need not be hampered. He has simply to execute the devotional service of śravaṇaṁ kīrtanam — hearing, chanting and remembering. One need not abandon his occupational duty. As stated in Bhagavad-gītā (18.46):

Přestože je člověk velmi zaneprázdněný plněním svých předepsaných povinností, nemusí to narušovat jeho zaměstnání ve vědomí Kṛṣṇy. Je třeba, aby jen vykonával oddanou službu prostřednictvím śravaṇaṁ kīrtanam — naslouchání, opěvování a vzpomínání. Nemusí se vzdát svých předepsaných povinností. Bhagavad-gītā (18.46) říká:

yataḥ pravṛttir bhūtānāṁ
yena sarvam idaṁ tatam
sva-karmaṇā tam abhyarcya
siddhiṁ vindati mānavaḥ

“By worship of the Lord — who is the source of all beings and who is all-pervading — man can, in the performance of his own duty, attain perfection.”

“Uctíváním Pána, Jenž je zdrojem všech bytostí a prostupuje vším, může člověk dosáhnout dokonalosti při vykonávání své vlastní povinnosti.”

Thus one can continue with his occupational duty, but if he worships the Supreme Personality of Godhead as Lord Śiva herein prescribes, he attains his perfection of life. Svanuṣṭhitasya dharmasya saṁsiddhir hari-toṣaṇam (Bhāg. 1.2.13): we should continue executing our occupational duties, but if we try to satisfy the Supreme Personality of Godhead by our duties, then our lives will be perfected.

Můžeme tedy i nadále vykonávat svou předepsanou povinnost, a pokud při tom uctíváme Nejvyšší Osobnost Božství, jak zde předepisuje Pán Śiva, dosáhneme dokonalosti života. Svanuṣṭhitasya dharmasya saṁsiddhir hari-toṣaṇam (Bhāg. 1.2.13). Měli bychom pokračovat v plnění svých předepsaných povinností, ale budeme-li se tím snažit uspokojit Nejvyšší Osobnost Božství, naše životy budou dokonalé.