Text 17

Sloka 17

Devanagari

Dévanágarí

सङ्गम: खलु विप्रर्षे शिवेनेह शरीरिणाम् ।
दुर्लभो मुनयो दध्युरसङ्गाद्यमभीप्सितम् ॥ १७ ॥

Text

Verš

saṅgamaḥ khalu viprarṣe
śiveneha śarīriṇām
durlabho munayo dadhyur
asaṅgād yam abhīpsitam

Synonyms

Synonyma

saṅgamaḥ — association; khalu — certainly; vipra-ṛṣe — O best of the brāhmaṇas; śivena — along with Lord Śiva; iha — in this world; śarīriṇām — those who are encaged in material bodies; durlabhaḥ — very rare; munayaḥ — great sages; dadhyuḥ — engaged themselves in meditation; asaṅgāt — being detached from anything else; yam — unto whom; abhīpsitam — desiring.

saṅgamaḥ — společnost; khalu — jistě; vipra-ṛṣe — ó nejlepší z brāhmaṇů; śivena — s Pánem Śivou; iha — v tomto světě; śarīriṇām — ti, kdo jsou uvězněni v hmotných tělech; durlabhaḥ — velice vzácná; munayaḥ — velcí mudrci; dadhyuḥ — pohroužení do meditace; asaṅgāt — odpoutaní od čehokoliv jiného; yam — s kým; abhīpsitam — touží.

Translation

Překlad

The great sage Vidura continued: O best of the brāhmaṇas, it is very difficult for living entities encaged within this material body to have personal contact with Lord Śiva. Even great sages who have no material attachments do not contact him, despite their always being absorbed in meditation to attain his personal contact.

Velký mudrc Vidura pokračoval: Ó nejlepší z brāhmaṇů, živé bytosti uvězněné v hmotném těle se mohou jen velice těžko osobně setkat s Pánem Śivou. Dokonce ani velcí mudrci, kteří nejsou nijak hmotně připoutáni, se s ním nesetkají, přestože o setkání s ním neustále meditují.

Purport

Význam

Since Lord Śiva does not incarnate himself unless there is some special reason, it is very difficult for an ordinary person to contact him. However, Lord Śiva does descend on a special occasion when he is ordered by the Supreme Personality of Godhead. In this regard, it is stated in the Padma Purāṇa that Lord Śiva appeared as a brāhmaṇa in the Age of Kali to preach the Māyāvāda philosophy, which is nothing but a type of Buddhist philosophy. It is stated in Padma Purāṇa:

Pán Śiva neinkarnuje, dokud k tomu nemá nějaký zvláštní důvod, a proto se s ním obyčejná osoba stěží setká. Pokud mu to však nařídí Nejvyšší Osobnost Božství, Pán Śiva sestoupí. V této souvislosti Padma Purāṇa uvádí, že Pán Śiva se ve věku Kali zjevil jako brāhmaṇa, aby kázal māyāvādskou filozofii, která není ničím jiným než určitým druhem budhistické filozofie. V Padma Purāṇě stojí:

māyāvādam asac-chāstraṁ
pracchannaṁ bauddham ucyate
mayaiva vihitaṁ devi
kalau brāhmaṇa-mūrtinā

Lord Śiva, speaking to Pārvatī-devī, foretold that he would spread the Māyāvāda philosophy in the guise of a sannyāsī brāhmaṇa just to eradicate Buddhist philosophy. This sannyāsī was Śrīpāda Śaṅkarācārya. In order to overcome the effects of Buddhist philosophy and spread Vedānta philosophy, Śrīpāda Śaṅkarācārya had to make some compromise with the Buddhist philosophy, and as such he preached the philosophy of monism, for it was required at that time. Otherwise there was no need for his preaching Māyāvāda philosophy. At the present moment there is no need for Māyāvāda philosophy or Buddhist philosophy, and Lord Caitanya rejected both of them. This Kṛṣṇa consciousness movement is spreading the philosophy of Lord Caitanya and rejecting the philosophy of both classes of Māyāvādī. Strictly speaking, both Buddhist philosophy and Śaṅkara’s philosophy are but different types of Māyāvāda dealing on the platform of material existence. Neither of these philosophies has spiritual significance. There is spiritual significance only after one accepts the philosophy of Bhagavad-gītā, which culminates in surrendering unto the Supreme Personality of Godhead. Generally people worship Lord Śiva for some material benefit, and although they cannot see him personally, they derive great material profit by worshiping him.

Pán Śiva v rozhovoru s Pārvatī-devī předpověděl, že v přestrojení za sannyāsī-brāhmaṇu rozšíří māyāvādskou filozofii, aby odstranil filozofii Pána Buddhy. Tímto sannyāsīnem byl Śrīpāda Śaṅkarācārya. Aby odstranil důsledky budhismu a rozšířil filozofii Vedānty, musel přistoupit na určitý kompromis, a proto kázal filozofii monismu, jíž bylo v té době zapotřebí. Neexistoval jiný důvod, proč by měl kázat māyāvādskou filozofii. V současné době není māyāvādské ani budhistické filozofie třeba a Pán Caitanya je obě zavrhl. Toto hnutí pro vědomí Kṛṣṇy šíří filozofii Pána Caitanyi a odmítá filozofie obou māyāvādských škol. Budhistická i Śaṅkarova filozofie jsou, přísně vzato, pouze dvěma druhy māyāvādského jednání na úrovni hmotné existence. Ani jedna z nich nemá duchovní význam. Duchovní význam má jedině filozofie Bhagavad-gīty, která vrcholí odevzdáním se Nejvyšší Osobnosti Božství. Lidé obvykle uctívají Pána Śivu pro nějaké hmotné požehnání, a přestože ho osobně nevidí, získávají z jeho uctívání velký hmotný prospěch.