Skip to main content

Text 27

Sloka 27

Devanagari

Dévanágarí

तेषां दुरापं किं त्वन्यन्मर्त्यानां भगवत्पदम् ।
भुवि लोलायुषो ये वै नैष्कर्म्यं साधयन्त्युत ॥ २७ ॥

Text

Verš

teṣāṁ durāpaṁ kiṁ tv anyan
martyānāṁ bhagavat-padam
bhuvi lolāyuṣo ye vai
naiṣkarmyaṁ sādhayanty uta
teṣāṁ durāpaṁ kiṁ tv anyan
martyānāṁ bhagavat-padam
bhuvi lolāyuṣo ye vai
naiṣkarmyaṁ sādhayanty uta

Synonyms

Synonyma

teṣām — of them; durāpam — difficult to obtain; kim — what; tu — but; anyat — anything else; martyānām — of the human beings; bhagavat-padam — the kingdom of God; bhuvi — in the world; lola — flickering; āyuṣaḥ — span of life; ye — those; vai — certainly; naiṣkarmyam — the path of liberation; sādhayanti — execute; uta — exactly.

teṣām — pro ně; durāpam — obtížné získat; kim — co; tu — ale; anyat — něco jiného; martyānām — lidských bytostí; bhagavat-padam — království Boha; bhuvi — na světě; lola — pomíjivá; āyuṣaḥ — délka života; ye — ti; vai — jistě; naiṣkarmyam — cesta osvobození; sādhayanti — vykonávají; uta — přesně.

Translation

Překlad

In this material world, every human being has a short span of life, but those who are engaged in devotional service go back home, back to Godhead, for they are actually on the path of liberation. For such persons, there is nothing which is not available.

Délka života každé lidské bytosti v tomto hmotném světě je krátká, ale ti, kdo oddaně slouží, jdou zpátky domů, zpátky k Bohu, neboť jsou skutečně na cestě osvobození. Pro ně neexistuje nic, čeho by nemohli dosáhnout.

Purport

Význam

In Bhagavad-gītā (9.33) Lord Kṛṣṇa says, anityam asukhaṁ lokam imaṁ prāpya bhajasva mām. The Lord here declares that this material world is full of miseries (asukham) and at the same time is very flickering (anityam). Therefore one’s only duty is to engage himself in devotional service. This is the best end to which human life can be put. Those devotees who are constantly engaged in the service of the lotus feet of the Lord achieve not only all material benefits but also all spiritual benefits, for at the end of life they go back home, back to Godhead. Their destination is described in this verse as bhagavat-padam. The word padam means “abode,” and bhagavat means “the Supreme Personality of Godhead.” Thus the destination of the devotees is the abode of the Supreme Personality of Godhead.

V Bhagavad-gītě (9.33) Pán Kṛṣṇa říká: anityam asukhaṁ lokam imaṁ prāpya bhajasva mām; prohlašuje, že tento hmotný svět je plný utrpení (asukham) a zároveň pomíjivý (anityam). Jedinou povinností je proto zaměstnat se oddanou službou. To je nejlepší konec, k jakému může lidský život dospět. Ti oddaní, kteří neustále slouží lotosovým nohám Pána, získávají nejen veškerý hmotný, ale i duchovní prospěch, neboť se na konci života vracejí zpátky domů, zpátky k Bohu. Jejich cíl je zde popsán jako bhagavat-padam. Slovo padam znamená “sídlo” a bhagavat znamená “Nejvyšší Osobnost Božství” — cílem oddaných je sídlo Nejvyšší Osobnosti Božství.

In this verse the word naiṣkarmyam, which means “transcendental knowledge,” is also significant. Unless one comes to the platform of transcendental knowledge and offers devotional service to the Lord, one is not perfect. Generally the processes of jñāna, yoga and karma are executed life after life before one gets a chance to render pure devotional service to the Lord. This chance is given by the grace of a pure devotee, and it is in this way only that one can actually attain liberation. In the context of this narration, the wives of the demigods repented because although they had the opportunity of a birth in a higher planetary system, a lifetime spanning millions of years and all material comforts, they were not as fortunate as Pṛthu Mahārāja and his wife, who were actually surpassing them. In other words, Pṛthu Mahārāja and his wife scorned promotion to the higher planetary systems and even to Brahmaloka because the position which they were attaining was incomparable. In Bhagavad-gītā (8.16) the Lord affirms, ābrahma-bhuvanāl lokāḥ punar āvartino ’rjuna: “From the highest planet in the material world to the lowest, all are places of misery wherein repeated birth and death take place.” In other words, even if one goes to the highest planet, Brahmaloka, he has to return to the miseries of birth and death. In the Ninth Chapter of Bhagavad-gītā (9.21), Lord Kṛṣṇa also asserts:

Významné je také slovo naiṣkarmyam, “transcendentální poznání”. Dokud živá bytost nedosáhne transcendentálního poznání a neslouží oddaně Pánu, není dokonalá. Než získá příležitost vykonávat čistou oddanou službu Pánu, obvykle se po mnoho životů věnuje procesům jñāny, yogy a karmy. Tuto příležitost potom získá milostí čistého oddaného, a jedině tak může doopravdy dosáhnout osvobození. Důležité je, že manželky polobohů se kály, jelikož sice získaly možnost narodit se na vyšším planetárním systému, žít milióny let a užívat si veškerého hmotného pohodlí, ale přesto neměly takové štěstí jako Pṛthu Mahārāja a jeho manželka, kteří je ve skutečnosti překonali. Jinými slovy, Pṛthu Mahārāja a jeho žena pohrdali povýšením na vyšší planetární systémy včetně Brahmaloky, neboť postavení, jehož dosáhli, bylo nesrovnatelně vyšší. V Bhagavad-gītě (8.16) Pán potvrzuje: ābrahma-bhuvanāl lokāḥ punar āvartino 'rjuna—“Všechny planety v hmotném světě, od nejvyšší po nejnižší, jsou místy utrpení, kde dochází k opakovanému zrození a smrti.” I ten, kdo dospěje na nejvyšší planetu, Brahmaloku, se musí vrátit k utrpení v podobě zrození a smrti. Rovněž v deváté kapitole Bhagavad-gīty (9.21) Pán Kṛṣṇa prohlašuje:

te taṁ bhuktvā svarga-lokaṁ viśālaṁ
kṣīṇe puṇye martya-lokaṁ viśanti
te taṁ bhuktvā svarga-lokaṁ viśālaṁ
kṣīṇe puṇye martya-lokaṁ viśanti

“When they have thus enjoyed heavenly sense pleasure, they return to this mortal planet again.” Thus after exhausting the results of pious activities, one has to come again to the lower planetary systems and begin a new chapter of pious activities. It is therefore said in Śrīmad-Bhāgavatam (1.5.12), naiṣkarmyam apy acyuta-bhāva-varjitam: “The path of liberation is not at all secure unless one attains the devotional service of the Lord.” Even if one is promoted to the impersonal brahmajyoti, he runs every chance of falling down into this material world. If it is possible to fall down from the brahmajyoti, which is beyond the higher planetary systems in this material world, then what can be said of the ordinary yogīs and karmīs who can only be elevated to the higher material planets? Thus the wives of the denizens of the higher planetary systems did not very much appreciate the results of karma, jñāna and yoga.

“Poté, co si užívali nebeského smyslového požitku, se vrací zpět na tuto planetu smrti.” Jakmile živá bytost vyčerpá výsledky svých zbožných činností, musí se vrátit zpět na nižší planetární systémy a zahájit novou kapitolu zbožných činností. Proto je ve Śrīmad-Bhāgavatamu (1.5.12) řečeno: naiṣkarmyam apy acyuta-bhāva-varjitam — “Bez oddané služby Pánu je cesta osvobození nejistá.” I po dosažení neosobní záře brahmajyoti hrozí velké nebezpečí opětovného pádu do hmotného světa. Je-li možné poklesnout i z brahmajyoti, která je nad vyššími planetárními systémy tohoto hmotného světa, co potom říci o obyčejných yogīnech a karmīch, kteří mohou dosáhnout jen vyšších hmotných planet? Manželky obyvatel vyšších planetárních systémů tedy nehodnotily výsledky karmy, jñāny a yogy příliš vysoko.