Text 18

Sloka 18

Devanagari

Dévanágarí

तं सर्वगुणविन्यासं जीवे मायामये न्यधात् ।
तं चानुशयमात्मस्थमसावनुशयी पुमान् ।
ज्ञानवैराग्यवीर्येण स्वरूपस्थोऽजहात्प्रभु: ॥ १८ ॥

Text

Verš

taṁ sarva-guṇa-vinyāsaṁ
jīve māyāmaye nyadhāt
taṁ cānuśayam ātma-stham
asāv anuśayī pumān
jñāna-vairāgya-vīryeṇa
svarūpa-stho ’jahāt prabhuḥ

Synonyms

Synonyma

tam — unto Him; sarva-guṇa-vinyāsam — the reservoir of all qualities; jīve — unto the designations; māyā-maye — the reservoir of all potencies; nyadhāt — placed; tam — that; ca — also; anuśayam — designation; ātma-stham — situated in self-realization; asau — he; anuśayī — the living entity; pumān — the enjoyer; jñāna — knowledge; vairāgya — renunciation; vīryeṇa — by the prowess of; svarūpa-sthaḥ — being situated in one’s constitutional position; ajahāt — returned home; prabhuḥ — the controller.

tam — Jemu; sarva-guṇa-vinyāsam — zdroji všech vlastností; jīve — označením; māyā-maye — zdroji všech energií; nyadhāt — umístil; tam — to; ca — také; anuśayam — označení; ātma-stham — seberealizovaný; asau — on; anuśayī — živá bytost; pumān — poživatel; jñāna — poznání; vairāgya — odříkání; vīryeṇa — silou; svarūpa-sthaḥ — ve svém původním, přirozeném postavení; ajahāt — vrátil se domů; prabhuḥ — vládce.

Translation

Překlad

Pṛthu Mahārāja then offered the total designation of the living entity unto the supreme controller of illusory energy. Being released from all the designations by which the living entity became entrapped, he became free by knowledge and renunciation and by the spiritual force of his devotional service. In this way, being situated in his original constitutional position of Kṛṣṇa consciousness, he gave up this body as a prabhu, or controller of the senses.

Poté obětoval celkové označení živé bytosti svrchovanému vládci iluzorní energie. Zbavený všech označení, které vězní živou bytost, se Pṛthu Mahārāja osvobodil prostřednictvím poznání, odříkání a duchovní síly své oddané služby. Spočíval ve svém původním, přirozeném postavení ve vědomí Kṛṣṇy, a takto opustil tělo jako prabhu — vládce smyslů.

Purport

Význam

As stated in the Vedas, the Supreme Personality of Godhead is the source of material energy. Consequently He is sometimes called māyā-maya, or the Supreme Person, who can create His pastimes through His potency known as the material energy. The jīva, or the individual living entity, becomes entrapped by the material energy by the supreme will of the Supreme Personality of Godhead. In Bhagavad-gītā (18.61) we understand:

Jak je uvedeno ve Vedách, Nejvyšší Osobnost Božství je zdrojem hmotné energie. Proto se někdy nazývá māyā-maya, Nejvyšší Osoba, která může vytvářet Své zábavy prostřednictvím Své hmotné energie. Jīva neboli individuální živá bytost je polapena hmotnou energií vlivem svrchované vůle Nejvyšší Osobnosti Božství. V Bhagavad-gītě (18.61) čteme:

īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ
hṛd-deśe ’rjuna tiṣṭhati
bhrāmayan sarva-bhūtāni
yantrārūḍhāni māyayā

īśvaraḥ sarva-bhūtānāṁ
hṛd-deśe 'rjuna tiṣṭhati
bhrāmayan sarva-bhūtāni
yantrārūḍhāni māyayā

Īśvara, the Supreme Personality of Godhead, is situated within the heart of all conditioned souls, and by His supreme will the living entity, or individual soul, gets the facility to lord it over material nature in various types of bodies, which are known as yantra, or the moving vehicle offered by the total material energy, māyā. Although the individual living entity (jīva) and the Lord are both situated within the material energy, the Lord is directing the movements of the jīva soul by offering him different types of bodies through the material energy, and thus the living entity is wandering throughout the universes in various forms of body and becomes implicated in different situations, partaking of the reactions of fruitive activities.

Īśvara, Nejvyšší Osobnost Božství, sídlí v srdcích všech podmíněných duší a Jeho svrchovanou vůlí dostává živá bytost neboli individuální duše prostředky k tomu, aby mohla panovat hmotné přírodě v různých druzích těl. Tato těla se nazývají yantry neboli pohyblivá vozidla, která nabízí celková hmotná energie māyā. Ačkoliv se individuální živá bytost (jīva) i Pán nacházejí oba v hmotné energii, Pán řídí pohyby duše (jīvy) tím způsobem, že jí prostřednictvím hmotné energie poskytuje různé druhy těl. Živá bytost tak bloudí vesmíry v různých tělech a zaplétá se do různých situací, při nichž sklízí reakce za plodonosné jednání.

When Pṛthu Mahārāja became spiritually powerful by the enhancement of his spiritual knowledge (jñāna) and renunciation of material desires, he became a prabhu, or master of his senses (sometimes called gosvāmī or svāmī). This means that he was no longer controlled by the influence of material energy. When one is strong enough to give up the influence of material energy, he is called prabhu. In this verse the word svarūpa-sthaḥ is also very significant. The real identity of the individual soul lies in understanding or attaining the knowledge that he is eternally a servant of Kṛṣṇa. This understanding is called svarūpopalabdhi. By culturing devotional service, the devotee gradually comes to understand his actual relationship with the Supreme Personality of Godhead. This understanding of one’s pure spiritual position is called svarūpopalabdhi, and when one attains that stage he can understand how he is related with the Supreme Personality of Godhead as a servant or friend, or as a parent or conjugal lover. This stage of understanding is called svarūpa-sthaḥ. Pṛthu Mahārāja realized this svarūpa completely, and it will be clear in the later verses that he personally left this world, or this body, by riding on a chariot sent from Vaikuṇṭha.

Když Pṛthu Mahārāja získal zdokonalením svého duchovního poznání (jñāny) a zřeknutím se hmotných tužeb na duchovní síle, stal se prabhuem, pánem svých smyslů (někdy se také nazývá gosvāmī nebo svāmī). To znamená, že ho již neovládala hmotná energie. Prabhu se nazývá ten, kdo je natolik silný, že se dokáže ubránit vlivu hmotné energie. Velmi důležité je také slovo svarūpa-sthaḥ. Individuální duše pozná svou skutečnou totožnost, dosáhne-li svarūpopalabdhi — poznání, že je věčným služebníkem Kṛṣṇy. Rozvíjením oddané služby pak začíná oddaný postupně chápat svůj skutečný vztah s Nejvyšší Osobností Božství. Toto pochopení vlastního čistého duchovního postavení se nazývá svarūpopalabdhi a ten, kdo tohoto stádia dosáhne, může pochopit, jak je spřízněný s Nejvyšším Pánem — jako Jeho služebník, přítel, rodič či milenec. Takové stádium pochopení se nazývá svarūpa-sthaḥ. Pṛthu Mahārāja tuto svarūpu plně realizoval a z pozdějších veršů bude zřejmé, že osobně opustil tento svět či toto tělo v kočáře seslaném z Vaikuṇṭhy.

In this verse the word prabhu is also significant. As stated before, when one is completely self-realized and acts according to that position, he can be called prabhu. The spiritual master is addressed as Prabhupāda because he is a completely self-realized soul. The word pāda means “position,” and Prabhupāda indicates that he is given the position of prabhu, or the Supreme Personality of Godhead, for he acts on behalf of the Supreme Personality of Godhead. Unless one is a prabhu, or controller of the senses, he cannot act as spiritual master, who is authorized by the supreme prabhu, or Lord Kṛṣṇa. In his verses praising the spiritual master, Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura writes:

Slovo prabhu je také významné. Jak jsme již uvedli, prabhu je titul toho, kdo je zcela seberealizovaný a jedná úměrně tomuto postavení. Duchovní mistr je oslovován jako “Prabhupāda”, jelikož je zcela seberealizovanou duší. Slovo pāda znamená “postavení” a prabhupāda vyjadřuje, že je mu uděleno postavení prabhua, Nejvyššího Pána, jelikož jedná Jeho jménem. Ten, kdo není prabhu, vládce svých smyslů, nemůže jednat jako duchovní mistr autorizovaný nejvyšším prabhuem, Pánem Kṛṣṇou. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura píše ve svých slokách na oslavu duchovního mistra:

sākṣād-dharitvena samasta-śāstrair
uktas tathā bhāvyata eva sadbhiḥ

“The spiritual master is honored as much as the Supreme Lord because he is the most confidential servitor of the Lord.” Thus Pṛthu Mahārāja can also be called Prabhupāda or, as described herein, prabhu. Another question may be raised in this connection: Since Pṛthu Mahārāja was a power incarnation of the Supreme Personality of Godhead, śaktyāveśa-avatāra, why did he have to execute the regulative principles in order to become a prabhu? Because he appeared on this earth as an ideal king and because it is the duty of the king to instruct the citizens in the execution of devotional service, he followed all the regulative principles of devotional service in order to teach others. Similarly, Caitanya Mahāprabhu, although Kṛṣṇa Himself, taught us how to approach Kṛṣṇa as a devotee. It is said, āpani ācari’ bhakti śikhāinu sabāre. Lord Caitanya Mahāprabhu instructed others in the process of devotional service by setting the example Himself through His own personal actions. Similarly, Pṛthu Mahārāja, although a śaktyāveśa-avatāra incarnation, still behaved exactly as a devotee in order to achieve the position of prabhu. Furthermore, svarūpa-sthaḥ means “complete liberation.” As it is said (Bhāg. 2.10.6), hitvānyathā-rūpaṁ svarūpeṇa vyavasthitiḥ: when a living entity abandons the activities of māyā and attains the position from which he can execute devotional service, his state is called svarūpa-sthaḥ, or complete liberation.

“Duchovní mistr je ctěn stejně jako Nejvyšší Pán, jelikož je Jeho nejdůvěrnějším služebníkem.” Pṛthu Mahārāja tedy může být také označen jako Prabhupāda nebo — jak je uvedeno zde — jako prabhu. V této souvislosti lze položit další otázku: Proč se musel Pṛthu Mahārāja podrobovat usměrňujícím zásadám, aby se stal prabhuem, když byl śaktyāveśa-avatārem, inkarnací moci Nejvyšší Osobnosti Božství? Odpověď zní, že jelikož se zjevil na Zemi jako ideální král a povinností krále je vést občany k vykonávání oddané služby, řídil se všemi usměrňujícími zásadami oddané služby, aby učil ostatní. Také Caitanya Mahāprabhu nás učil, jak přistupovat ke Kṛṣṇovi jako oddaný, přestože Śrī Caitanya je Kṛṣṇa Samotný. Je řečeno: āpani ācari' bhakti śikhāinu sabāre. Pán Caitanya Mahāprabhu ukazoval druhým způsob vykonávání oddané služby tím způsobem, že Sám dával příklad vlastním jednáním. Pṛthu Mahārāja se také pro dosažení pozice prabhua choval jako oddaný, přestože byl śaktyāveśa-avatār. Svarūpa-sthaḥ také znamená “úplné osvobození”. Ve Śrīmad-Bhāgavatamu (2.10.6) je řečeno: hitvānyathā-rūpaṁ svarūpeṇa vyavasthitiḥ—když živá bytost zanechá činností pod vlivem māyi a dosáhne postavení, v němž může vykonávat oddanou službu, její stav se nazývá svarūpa-sthaḥ neboli úplné osvobození.