Skip to main content

Text 14

Sloka 14

Devanagari

Dévanágarí

सम्पीड्य पायुं पार्ष्णिभ्यां वायुमुत्सारयञ्छनै: ।
नाभ्यां कोष्ठेष्ववस्थाप्य हृदुर:कण्ठशीर्षणि ॥ १४ ॥

Text

Verš

sampīḍya pāyuṁ pārṣṇibhyāṁ
vāyum utsārayañ chanaiḥ
nābhyāṁ koṣṭheṣv avasthāpya
hṛd-uraḥ-kaṇṭha-śīrṣaṇi
sampīḍya pāyuṁ pārṣṇibhyāṁ
vāyum utsārayañ chanaiḥ
nābhyāṁ koṣṭheṣv avasthāpya
hṛd-uraḥ-kaṇṭha-śīrṣaṇi

Synonyms

Synonyma

sampīḍya — by blocking; pāyum — the door of the anus; pārṣṇibhyām — by the calves; vāyum — the air which goes up; utsārayan — pushing upward; śanaiḥ — gradually; nābhyām — by the navel; koṣṭheṣu — in the heart and in the throat; avasthāpya — fixing; hṛt — in the heart; uraḥ — upward; kaṇṭha — throat; śīrṣaṇi — between the two eyebrows.

sampīḍya — ucpáním; pāyum — otvoru konečníku; pārṣṇibhyām — lýtky; vāyum — vzduch, který stoupá vzhůru; utsārayan — tlačil nahoru; śanaiḥ — postupně; nābhyām — pupkem; koṣṭheṣu — v srdci a hrdle; avasthāpya — upnul; hṛt — v srdci; uraḥ — vzhůru; kaṇṭha — hrdlo; śīrṣaṇi — mezi obočím.

Translation

Překlad

When Mahārāja Pṛthu practiced a particular yogic sitting posture, he blocked the door of his anus with his ankles, pressed his right and left calves and gradually raised his life air upward, passing it on to the circle of his navel, up to his heart and throat, and finally pushed it upward to the central position between his two eyebrows.

Mahārāja Pṛthu seděl v patřičné jógové pozici: kotníky ucpal otvor svého konečníku, stlačil své pravé a levé lýtko a postupně zdvíhal svůj životní vzduch vzhůru — nejprve do pupečního okruhu, poté do srdce a hrdla a nakonec ho vytlačil do ústředního postavení mezi obočím.

Purport

Význam

The sitting posture described herein is called muktāsana. In the yoga process, after following the strict regulative principles controlling sleeping, eating and mating, one is allowed to practice the different sitting postures. The ultimate aim of yoga is to enable one to give up this body according to his own free will. One who has attained the ultimate summit of yoga practice can live in the body as long as he likes or, as long as he is not completely perfect, leave the body to go anywhere within or outside the universe. Some yogīs leave their bodies to go to the higher planetary systems and enjoy the material facilities therein. However, intelligent yogīs do not wish to waste their time within this material world at all; they do not care for the material facilities in higher planetary systems, but are interested in going directly to the spiritual sky, back home, back to Godhead.

Tato sedová pozice se nazývá muktāsana. Poté, co se yogī naučí dodržovat přísné usměrňující zásady ovládající spánek, jídlo a sex, může praktikovat různé sedové pozice. Konečným cílem yogy je umožnit člověku, aby opustil toto tělo podle své svobodné vůle. Ten, kdo dosáhl vrcholu yogy, může žít v těle tak dlouho, jak si přeje, a nebo — není-li ještě dokonalý — může tělo opustit a přemístit se na jakékoliv místo uvnitř či vně vesmíru. Někteří yogīni opouštějí svá těla, aby se dostali na vyšší planetární systémy a užívali si tamního hmotného pohodlí. Inteligentní yogīni ale již nechtějí v tomto hmotném světě ztrácet čas a o hmotné pohodlí na vyšších planetárních systémech se nezajímají; přejí si dostat se přímo do duchovního nebe — zpátky domů, zpátky k Bohu.

From the description in this verse, it appears that Mahārāja Pṛthu had no desire to promote himself to the higher planetary systems. He wanted to return home immediately, back to Godhead. Although Mahārāja Pṛthu stopped all practice of mystic yoga after realizing Kṛṣṇa consciousness, he took advantage of his previous practice and immediately placed himself on the brahma-bhūta platform in order to accelerate his return to Godhead. The aim of this particular system of āsana, known as the sitting posture for liberation, or muktāsana, is to attain success in kuṇḍalinī-cakra and gradually raise the life from the mūlādhāra-cakra to the svādhiṣṭhāna-cakra, then to the maṇipūra-cakra, the anāhata-cakra, the viśuddha-cakra, and finally to the ājñā-cakra. When the yogī reaches the ājñā-cakra, between the two eyebrows, he is able to penetrate the brahma-randhra, or the hole in his skull, and go to any planet he desires, up to the spiritual kingdom of Vaikuṇṭha, or Kṛṣṇaloka. The conclusion is that one has to come to the brahma-bhūta stage for going back to Godhead. However, those who are in Kṛṣṇa consciousness, or who are practicing bhakti-yoga (śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ smaraṇaṁ pāda-sevanam), can return to Godhead without even practicing the muktāsana process. The purpose of muktāsana practice is to come to the brahma-bhūta stage, for without being on the brahma-bhūta stage, one cannot be promoted to the spiritual sky. As stated in Bhagavad-gītā (14.26):

Z tohoto verše vyplývá, že Mahārāja Pṛthu netoužil po dosažení vyšších planetárních systémů. Chtěl se okamžitě vrátit domů, zpátky k Bohu. Přestože po realizaci vědomí Kṛṣṇy ukončil veškeré praktikování mystické yogy, využil svých dřívějších zkušeností a ihned zaujal postavení brahma-bhūta, aby svůj návrat k Bohu urychlil. Cílem tohoto konkrétního āsanu zvaného muktāsana (“sed osvobození”) je dosáhnout úspěchu v procesu kuṇḍalinī-cakra a postupně pozdvihnout život z mūlādhāra-cakry do svādhiṣṭhāna-cakry, poté do maṇipūra-cakry, anāhata-cakry, viśuddha-cakry a nakonec do ājñā-cakry. Když yogī dosáhne ājñā-cakry, která se nachází mezi obočím, je schopen prorazit ven brahma-randhrou, otvorem v lebce. Poté se může přemístit na kteroukoliv planetu podle svého přání, až po duchovní království Vaikuṇṭhy nebo Kṛṣṇaloku. Předpokladem pro návrat k Bohu je tedy dosažení úrovně brahma-bhūta. Ti, kdo jsou ve vědomí Kṛṣṇy a praktikují bhakti-yogu (śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ smaraṇaṁ pāda-sevanam), se však mohou vrátit k Bohu i bez použití muktāsany. Jejím účelem je dospět na úroveň brahma-bhūta, neboť jinak se nelze do duchovního nebe dostat. Bhagavad-gītā (14.26) uvádí:

māṁ ca yo ’vyabhicāreṇa
bhakti-yogena sevate
sa guṇān samatītyaitān
brahma-bhūyāya kalpate
māṁ ca yo 'vyabhicāreṇa
bhakti-yogena sevate
sa guṇān samatītyaitān
brahma-bhūyāya kalpate

The bhakti-yogī, practicing bhakti-yoga, is always situated on the brahma-bhūta stage (brahma-bhūyāya kalpate). If a devotee is able to continue on the brahma-bhūta platform, he enters the spiritual sky automatically after death and returns to Godhead. Consequently a devotee need not feel sorry for not having practiced the kuṇḍalinī-cakra, or not penetrating the six cakras one after another. As far as Mahārāja Pṛthu was concerned, he had already practiced this process, and since he did not want to wait for the time when his death would occur naturally, he took advantage of the ṣaṭ-cakra penetration process and thus gave up the body according to his own free will and immediately entered the spiritual sky.

Bhakti-yogī, který praktikuje bhakti-yogu, je vždy na úrovni brahma-bhūta (brahma-bhūyāya kalpate). Je-li schopen se na této úrovni udržet, vstoupí po smrti automaticky do duchovního nebe a vrátí se k Bohu. Oddaný proto nemusí litovat, že nepraktikoval proces kuṇḍalinī-cakra, postupné procházení šesti cakrami. Co se týče Mahārāje Pṛthua, měl již tento proces nacvičený, a jelikož nechtěl čekat na přirozenou smrt, využil systému ṣaṭ-cakra, opustil tělo z vlastní vůle a okamžitě vstoupil do duchovního nebe.