Text 13

Sloka 13

Devanagari

Dévanágarí

एवं स वीरप्रवर: संयोज्यात्मानमात्मनि ।
ब्रह्मभूतो द‍ृढं काले तत्याज स्वं कलेवरम् ॥ १३ ॥

Text

Verš

evaṁ sa vīra-pravaraḥ
saṁyojyātmānam ātmani
brahma-bhūto dṛḍhaṁ kāle
tatyāja svaṁ kalevaram

Synonyms

Synonyma

evam — thus; saḥ — he; vīra-pravaraḥ — the chief of the heroes; saṁyojya — applying; ātmānam — mind; ātmani — unto the Supersoul; brahma-bhūtaḥ — being liberated; dṛḍham — firmly; kāle — in due course of time; tatyāja — gave up; svam — own; kalevaram — body.

evam — takto; saḥ — on; vīra-pravaraḥ — vůdce hrdinů; saṁyojya — zaměřil; ātmānam — mysl; ātmani — na Nadduši; brahma-bhūtaḥ — osvobozený; dṛḍham — pevně; kāle — časem; tatyāja — vzdal se; svam — svého; kalevaram — těla.

Translation

Překlad

In due course of time, when Pṛthu Mahārāja was to give up his body, he fixed his mind firmly upon the lotus feet of Kṛṣṇa, and thus, completely situated on the brahma-bhūta platform, he gave up the material body.

Když nastal čas, kdy měl Pṛthu Mahārāja opustit tělo, upřel svou mysl pevně na lotosové nohy Kṛṣṇy, a takto se vzdal hmotného těla na úrovni brahma-bhūta.

Purport

Význam

According to a Bengali proverb, whatever spiritual progress one makes in life will be tested at the time of death. In Bhagavad-gītā (8.6) it is also confirmed: yaṁ yaṁ vāpi smaran bhāvaṁ tyajaty ante kalevaram/ taṁ tam evaiti kaunteya sadā tad-bhāva-bhāvitaḥ. Those who are practicing Kṛṣṇa consciousness know that their examination will be held at the time of death. If one can remember Kṛṣṇa at death, he is immediately transferred to Goloka Vṛndāvana, or Kṛṣṇaloka, and thus his life becomes successful. Pṛthu Mahārāja, by the grace of Kṛṣṇa, could understand that the end of his life was near, and thus he became very jubilant and proceeded to completely give up his body on the brahma-bhūta stage by practicing the yogic process. It is thoroughly described in the following verses how one can voluntarily give up this body and return home, back to Godhead. The yogic process practiced by Pṛthu Mahārāja at the time of death accelerates the giving up of this body while one is in sound health physically and mentally. Every devotee desires to give up the body while it is sound physically and mentally. This desire was also expressed by King Kulaśekhara in his Mukunda-mālā-stotra:

Podle jednoho bengálského přísloví bude v okamžiku smrti prověřen všechen duchovní pokrok, který jsme udělali během svého života. To potvrzuje i Bhagavad-gītā (8.6): yaṁ yaṁ vāpi smaran bhāvaṁ tyajaty ante kalevaram / taṁ tam evaiti kaunteya sadā tad-bhāva-bhāvitaḥ. Ti, kdo praktikují vědomí Kṛṣṇy, vědí, že v okamžiku smrti budou skládat zkoušku. Dokáže-li umírající vzpomínat na Kṛṣṇu, bude okamžitě přemístěn na Goloku Vṛndāvanu neboli Kṛṣṇaloku, a tím bude jeho život úspěšný. Pṛthu Mahārāja milostí Kṛṣṇy chápal, že konec jeho života se blíží, a proto se s radostí začal jógovým procesem připravovat, aby opustil tělo na úrovni brahma-bhūta. Následující verše podrobně popisují, jak lze dobrovolně opustit toto tělo a vrátit se domů, zpátky k Bohu. Jógový proces, který vykonával Pṛthu Mahārāja v době smrti, umožňuje rychleji opustit tělo, dokud je člověk fyzicky a mentálně zdravý. Každý oddaný si přeje opustit tělo v dobrém fyzickém a mentálním stavu. Tuto touhu vyjádřil rovněž král Kulaśekhara ve své Mukunda-mālā-stotře:

kṛṣṇa tvadīya-padapaṅkaja-pañjarāntam
adyaiva me viśatu mānasa-rāja-haṁsaḥ
prāṇa-prayāṇa-samaye kapha-vāta-pittaiḥ
kaṇṭhāvarodhana-vidhau smaraṇaṁ kutas te

King Kulaśekhara wanted to give up his body while in a healthy state, and he thus prayed to Kṛṣṇa to let him die immediately while he was in good health and while his mind was sound. When a man dies, he is generally overpowered by mucus and bile, and thus he chokes. Since it is very difficult to vibrate any sound while choking, it is simply by Kṛṣṇa’s grace that one can chant Hare Kṛṣṇa at the time of death. However, by situating oneself in the muktāsana position, a yogī can immediately give up his body and go to whatever planet he desires. A perfect yogī can give up his body whenever he desires through the practice of yoga.

Král Kulaśekhara se chtěl vzdát svého těla, dokud bylo zdravé, a proto se modlil ke Kṛṣṇovi, aby ho nechal zemřít okamžitě, ještě když jsou tělo i mysl v dobrém stavu. Když člověk umírá, obvykle se dusí velkým množstvím hlenu a žluči. Pro dusícího se je velice obtížné vydat nějaký zvuk, a proto jedině Kṛṣṇovou milostí můžeme zpívat Hare Kṛṣṇa, když umíráme. Yogī se však dokáže posadit do pozice muktāsana, a tak okamžitě opustit své tělo a přemístit se na jakoukoliv planetu podle svého přání. Dokonalý yogī může díky jógové praxi opustit své tělo kdykoliv chce.