Skip to main content

Text 21

Sloka 21

Devanagari

Dévanágarí

शास्त्रेष्वियानेव सुनिश्चितो नृणां
क्षेमस्य सध्र्‌यग्विमृशेषु हेतु: ।
असङ्ग आत्मव्यतिरिक्त आत्मनि
द‍ृढा रतिर्ब्रह्मणि निर्गुणे च या ॥ २१ ॥

Text

Verš

śāstreṣv iyān eva suniścito nṛṇāṁ
kṣemasya sadhryag-vimṛśeṣu hetuḥ
asaṅga ātma-vyatirikta ātmani
dṛḍhā ratir brahmaṇi nirguṇe ca yā
śāstreṣv iyān eva suniścito nṛṇāṁ
kṣemasya sadhryag-vimṛśeṣu hetuḥ
asaṅga ātma-vyatirikta ātmani
dṛḍhā ratir brahmaṇi nirguṇe ca yā

Synonyms

Synonyma

śāstreṣu — in the scriptures; iyān eva — this is only; su-niścitaḥ — positively concluded; nṛṇām — of human society; kṣemasya — of the ultimate welfare; sadhryak — perfectly; vimṛśeṣu — by full consideration; hetuḥ — cause; asaṅgaḥ — detachment; ātma-vyatirikte — the bodily concept of life; ātmani — unto the Supreme Soul; dṛḍhā — strong; ratiḥ — attachment; brahmaṇi — transcendence; nirguṇe — in the Supreme, who is beyond the material modes; ca — and; — which.

śāstreṣu — v písmech; iyān eva — to je jediný; su-niścitaḥ — pozitivní závěr; nṛṇām — lidské společnosti; kṣemasya — nejvyššího dobra; sadhryak — dokonale; vimṛśeṣu — na základě zralé úvahy; hetuḥ — příčina; asaṅgaḥ — odpoutanost; ātma-vyatirikte — tělesné pojetí života; ātmani — k Nejvyšší Duši; dṛḍhā — silná; ratiḥ — připoutanost; brahmaṇi — transcendence; nirguṇe — v Nejvyšším, který je nad hmotnými kvalitami; ca — a; — co.

Translation

Překlad

It has been conclusively decided in the scriptures, after due consideration, that the ultimate goal for the welfare of human society is detachment from the bodily concept of life and increased and steadfast attachment for the Supreme Lord, who is transcendental, beyond the modes of material nature.

V písmech se po zralé úvaze dochází k závěru, že konečným cílem co se týče dobra lidské společnosti je odpoutanost od tělesného pojetí života a zvýšená, stálá připoutanost k Nejvyššímu Pánu, Jenž je transcendentální, nad kvalitami hmotné přírody.

Purport

Význam

Everyone in human society is engaged for the ultimate benefit of life, but persons who are in the bodily conception cannot achieve the ultimate goal, nor can they understand what it is. The ultimate goal of life is described in Bhagavad-gītā (2.59): paraṁ dṛṣṭvā nivartate. When one finds out the supreme goal of life, he naturally becomes detached from the bodily concept. Here in this verse the indication is that one has to steadfastly increase attachment for the Transcendence (brahmaṇi). As confirmed in the Vedānta-sūtra (1.1.1), athāto brahma-jijñāsā: without inquiry about the Supreme, or the Transcendence, one cannot give up attachment for this material world. By the evolutionary process in 8,400,000 species of life, one cannot understand the ultimate goal of life because in all those species of life, the bodily conception is very prominent. Athāto brahma-jijñāsā means that in order to get out of the bodily conception, one has to increase attachment to or inquiry about Brahman. Then he can be situated in the transcendental devotional service — śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ. To increase attachment for Brahman means to engage in devotional service. Those who are attached to the impersonal form of Brahman cannot remain attached for very long. Impersonalists, after rejecting this world as mithyā, or false (jagan mithyā), come down again to this jagan mithyā, although they take sannyāsa to increase their attachment for Brahman. Similarly, many yogīs who are attached to the localized aspect of Brahman as Paramātmā — great sages like Viśvāmitra — also fall down as victims of women. Therefore increased attachment for the Supreme Personality of Godhead is advised in all śāstras. That is the only way of detachment from material existence and is explained in Bhagavad-gītā (2.59) as paraṁ dṛṣṭvā nivartate: one can cease material activities when he actually has the taste for devotional service. Śrī Caitanya Mahāprabhu also recommended love of Godhead as the ultimate goal of life (premā pum-artho mahān). Without increasing love of Godhead, one cannot achieve the perfectional stage of the transcendental position.

Každý člen lidské společnosti usiluje o konečný životní prospěch, ale lidé s tělesným pojetím nemohou konečného cíle dosáhnout a ani nechápou, co jím je. Konečný cíl života popisuje Bhagavad-gītā (2.59): paraṁ dṛṣṭvā nivartate. Když člověk nalezne konečný cíl života, přirozeně se odpoutá od tělesného pojetí. Tento verš naznačuje, že musíme vytrvale zvyšovat svoji připoutanost k Transcendenci (brahmaṇi). To potvrzuje Vedānta-sūtra (1.1.1): athāto brahma-jijñāsā — bez dotazů na Nejvyššího, na Transcendenci, se živá bytost nemůže vzdát připoutanosti k tomuto hmotnému světu. Postupným vývojem přes 8 400 000 životních druhů nelze pochopit konečný cíl života, jelikož ve všech životních druzích silně převládá tělesné pojetí. Athāto brahma-jijñāsā znamená, že abychom se vyprostili z tělesného pojetí, musíme zvyšovat svoji připoutanost k Brahmanu; ptát se na Brahman. Pak můžeme dosáhnout transcendentální oddané služby — śravaṇaṁ kīrtanaṁ viṣṇoḥ. Zvyšovat připoutanost k Brahmanu znamená vykonávat oddanou službu. Ti, kdo jsou připoutaní k neosobnímu Brahmanu, nemohou ve svém postavení zůstat příliš dlouho. Poté, co impersonalisté odmítli tento svět jako mithyā neboli falešný (jagan mithyā), znovu do něho sestoupí, přestože přijali sannyās, aby zvýšili svou připoutanost k Brahmanu. Mnozí yogīni, kteří jsou připoutaní k lokalizovanému aspektu Brahmanu zvanému Paramātmā — velcí mudrci jako Viśvāmitra — také poklesnou, neboť se stávají oběťmi žen. Proto všechny śāstry doporučují zvyšovat připoutanost k Nejvyšší Osobnosti Božství. To je jediný způsob, jak se odpoutat od hmotné existence, a Bhagavad-gītā ho vysvětluje slovy paraṁ dṛṣṭvā nivartate. Člověk může skončit s hmotnými činnostmi, získá-li skutečnou chuť pro oddanou službu. Śrī Caitanya Mahāprabhu prohlásil za konečný cíl života lásku k Bohu (premā pum-artho mahān). Bez zvyšování lásky k Bohu nelze dosáhnout dokonalého transcendentálního postavení.