Text 47

Sloka 47

Devanagari

Dévanágarí

हिरण्यकशिपुश्चापि भगवन्निन्दया तम: ।
विविक्षुरत्यगात्सूनो: प्रह्लादस्यानुभावत: ॥ ४७ ॥

Text

Verš

hiraṇyakaśipuś cāpi
bhagavan-nindayā tamaḥ
vivikṣur atyagāt sūnoḥ
prahlādasyānubhāvataḥ

Synonyms

Synonyma

hiraṇyakaśipuḥ — the father of Prahlāda Mahārāja; ca — also; api — again; bhagavat — of the Supreme Personality of Godhead; nindayā — by blaspheming; tamaḥ — in the darkest region of hellish life; vivikṣuḥ — entered; atyagāt — was delivered; sūnoḥ — of his son; prahlādasya — of Mahārāja Prahlāda; anubhāvataḥ — by the influence of.

hiraṇyakaśipuḥ — otec Prahlāda Mahārāje; ca — také; api — opět; bhagavat — Nejvyšší Osobnosti Božství; nindayā — kvůli urážkám; tamaḥ — do nejtemnějšího pekla; vivikṣuḥ — vstoupil; atyagāt — byl osvobozen; sūnoḥ — svého syna; prahlādasya — Mahārāje Prahlāda; anubhāvataḥ — vlivem.

Translation

Překlad

Similarly, Hiraṇyakaśipu, who by dint of his sinful activities always defied the supremacy of the Supreme Personality of Godhead, entered into the darkest region of hellish life; but by the grace of his great son, Prahlāda Mahārāja, he also was delivered and went back home, back to Godhead.

Také Hiraṇyakaśipu, který svými hříšnými činnostmi neustále popíral svrchovanost Nejvyšší Osobnosti Božství, vstoupil do nejtemnějšího pekla, ale milostí svého velkého syna Prahlāda Mahārāje byl rovněž osvobozen a vrátil se domů, zpátky k Bohu.

Purport

Význam

When Prahlāda Mahārāja was offered benediction by Nṛsiṁhadeva, due to his great devotion and tolerance he refused to accept any benediction from the Lord, thinking that such acceptance was not befitting a sincere devotee. The rendering of service to the Supreme Personality of Godhead in expectation of a good reward is deprecated by Prahlāda Mahārāja as mercantile business. Because Prahlāda Mahārāja was a Vaiṣṇava, he did not ask a benediction for his personal self but was very affectionate toward his father. Although his father tortured him and would have killed him had he himself not been killed by the Supreme Personality of Godhead, Prahlāda Mahārāja begged pardon for him from the Lord. This favor was immediately granted by the Lord, and Hiraṇyakaśipu was delivered from the darkest region of hellish life, and he returned back home, back to Godhead, by the grace of his son. Prahlāda Mahārāja is the topmost example of a Vaiṣṇava, who is always compassionate toward sinful persons suffering a hellish life within this material world. Kṛṣṇa is therefore known as para-duḥkha-duḥkhī kṛpāmbudhiḥ, or one who is compassionate toward others’ suffering and who is an ocean of mercy. Like Prahlāda Mahārāja, all pure devotees of the Lord come to this material world with full compassion to deliver the sinful. They undergo all kinds of tribulations, suffering them with tolerance, because that is another qualification of a Vaiṣṇava, who tries to deliver all sinful persons from the hellish conditions of material existence. Vaiṣṇavas are therefore offered the following prayer:

Když Nṛsiṁhadeva nabídl Prahlādovi Mahārājovi požehnání, Prahlāda ze své velké oddanosti a snášenlivosti odmítl od Pána jakékoliv požehnání přijmout, neboť to nepovažoval za hodné upřímného oddaného. Službu Nejvyšší Osobnosti Božství s očekáváním dobré odměny odsoudil jako obchodnické jednání. Jelikož byl vaiṣṇava, nežádal požehnání pro sebe, ale měl velký soucit se svým otcem. Přestože ho otec mučil a býval by ho i zabil, kdyby Nejvyšší Pán nezabil jeho, Prahlāda Mahārāja prosil Pána, aby mu odpustil. Pán mu toto přání okamžitě splnil—Hiraṇyakaśipu byl vysvobozen z nejtemnějšího pekla a milostí svého syna se vrátil domů, zpátky k Bohu. Prahlāda Mahārāja je nejlepším příkladem vaiṣṇavy, který má vždy soucit s hříšnými osobami, trpícími pekelným životem v tomto hmotném světě. Vaiṣṇava je proto známý jako para-duḥkha-duḥkhī kṛpāmbudhiḥ neboli ten, kdo je soucitný k utrpení druhých a je oceánem milosti. Všichni čistí oddaní Pána přicházejí do tohoto hmotného světa s nejvyšším soucitem a touhou osvobodit hříšné, stejně jako to udělal Prahlāda Mahārāja. Podstupují utrpení všeho druhu a snášejí je s trpělivostí jim vlastní, neboť to je další kvalifikace vaiṣṇavy, který se snaží osvobodit všechny hříšníky z pekelných podmínek hmotné existence. Vaiṣṇavům je proto věnována následující modlitba:

vāñchā-kalpatarubhyaś ca
kṛpā-sindhubhya eva ca
patitānāṁ pāvanebhyo
vaiṣṇavebhyo namo namaḥ

The chief concern of a Vaiṣṇava is to deliver the fallen souls.

Hlavním zájmem vaiṣṇavy je osvobozovat pokleslé duše.