Text 41

Sloka 41

Devanagari

Dévanágarí

अश्नात्यनन्त: खलु तत्त्वकोविदै:
श्रद्धाहुतं यन्मुख इज्यनामभि: ।
न वै तथा चेतनया बहिष्कृते
हुताशने पारमहंस्यपर्यगु: ॥ ४१ ॥

Text

Verš

aśnāty anantaḥ khalu tattva-kovidaiḥ
śraddhā-hutaṁ yan-mukha ijya-nāmabhiḥ
na vai tathā cetanayā bahiṣ-kṛte
hutāśane pāramahaṁsya-paryaguḥ

Synonyms

Synonyma

aśnāti — eats; anantaḥ — the Supreme Personality of Godhead; khalu — nevertheless; tattva-kovidaiḥ — persons in knowledge of the Absolute Truth; śraddhā — faith; hutam — offering fire sacrifices; yat-mukhe — whose mouth; ijya-nāmabhiḥ — by different names of demigods; na — never; vai — certainly; tathā — as much; cetanayā — by living force; bahiḥ-kṛte — being bereft of; huta-aśane — in the fire sacrifice; pāramahaṁsya — regarding devotees; paryaguḥ — never goes away.

aśnāti — jí; anantaḥ — Nejvyšší Osobnost Božství; khalu — nicméně; tattva-kovidaiḥ — ti, kdo znají Absolutní Pravdu; śraddhā — víra; hutam — obětování skrze oheň; yat-mukhe — Jehož ústa; ijya-nāmabhiḥ — různými jmény polobohů; na — nikdy; vai — jistě; tathā — tolik; cetanayā — životní síly; bahiḥ-kṛte — zbavený; huta-aśane — v ohňové oběti; pāramahaṁsya — co se týče oddaných; paryaguḥ — nikdy neodchází.

Translation

Překlad

Although the Supreme Personality of Godhead, Ananta, eats through the fire sacrifices offered in the names of the different demigods, He does not take as much pleasure in eating through fire as He does in accepting offerings through the mouths of learned sages and devotees, for then He does not leave the association of devotees.

Přestože Nejvyšší Osobnost Božství Ananta jí prostřednictvím ohňových obětí nabízených ve jménu různých polobohů, nenachází v přijímání potravy skrze oheň takové potěšení, jako když přijímá obětiny prostřednictvím úst oddaných a učených mudrců, neboť tehdy neopouští společnost oddaných.

Purport

Význam

According to Vedic injunctions, a fire sacrifice is held in order to give food to the Supreme Personality of Godhead in the names of the different demigods. While performing a fire sacrifice, one pronounces the word svāhā in mantras such as indrāya svāhā and ādityāya svāhā. These mantras are uttered to satisfy the Supreme Personality of Godhead through demigods such as Indra and Āditya, for the Supreme Personality of Godhead says:

Ohňová oběť se podle védských příkazů pořádá za účelem nabízení potravy Nejvyšší Osobnosti Božství ve jménu polobohů. Při vykonávání ohňové oběti se pronáší slovo svāhā v různých mantrách, jako je indrāya svāhā a ādityāya svāhā. Tyto mantry jsou pronášeny pro uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství prostřednictvím polobohů, jako je Indra a Āditya, neboť Nejvyšší Pán říká:

nāhaṁ tiṣṭhāmi vaikuṇṭhe
yogināṁ hṛdayeṣu vā
tatra tiṣṭhāmi nārada
yatra gāyanti mad-bhaktāḥ

“I am not in Vaikuṇṭha nor in the hearts of the yogīs. I remain where My devotees engage in glorifying My activities.” It is to be understood that the Supreme Personality of Godhead does not leave the company of His devotees.

“Nejsem na Vaikuṇṭě ani v srdcích yogīnů. Pobývám tam, kde Moji oddaní oslavují Mé činnosti.” Z toho plyne, že Nejvyšší Osobnost Božství neopouští společnost Svých oddaných.

Fire is certainly devoid of life, but devotees and brāhmaṇas are the living representatives of the Supreme Lord. Therefore to feed brāhmaṇas and Vaiṣṇavas is to feed the Supreme Personality of Godhead directly. It may be concluded that instead of offering fire sacrifices, one should offer foodstuffs to brāhmaṇas and Vaiṣṇavas, for that process is more effective than fire yajña. The vivid example of this principle in action was given by Advaita Prabhu. When He performed the śrāddha ceremony for His father, He first of all called Haridāsa Ṭhākura and offered him food. It is the practice that after finishing the śrāddha ceremony one should offer food to an elevated brāhmaṇa. But Advaita Prabhu offered food first to Haridāsa Ṭhākura, who had taken his birth in a Muhammadan family. Therefore Haridāsa Ṭhākura asked Advaita Prabhu why He was doing something which might jeopardize His position in brāhmaṇa society. Advaita Prabhu replied that He was feeding millions of first-class brāhmaṇas by offering the food to Haridāsa Ṭhākura. He was prepared to talk with any learned brāhmaṇa on this point and prove definitely that by offering food to a pure devotee like Haridāsa Ṭhākura, He was equally as blessed as He would have been by offering food to thousands of learned brāhmaṇas. When performing sacrifices, one offers oblations to the sacrificial fire, but when such oblations are offered to Vaiṣṇavas, they are certainly more effective.

Oheň není živý, ale oddaní a brāhmaṇové jsou žijícími zástupci Nejvyššího Pána. Sytit brāhmaṇy a vaiṣṇavy proto znamená sytit přímo Nejvyšší Osobnost Božství. Z toho můžeme vyvodit, že místo pořádání ohňových obětí bychom měli nabízet potravu brāhmaṇům a vaiṣṇavům, neboť to je účinnější než ohňová yajña. Názorný příklad uplatnění této zásady ukázal Advaita Prabhu. Když vykonal obřad śrāddha pro Svého otce, zavolal nejprve Haridāse Ṭhākura a nabídl mu potravu. Po ukončení obřadu śrāddha se má nabídnout potrava vznešenému brāhmaṇovi; Advaita Prabhu ji však nejprve nabídl Haridāsovi Ṭhākurovi, který se narodil v muslimské rodině. Haridāsa Ṭhākura se ho proto ptal, proč dělá něco, co by mohlo ohrozit Jeho postavení v bráhmanské společnosti. Advaita Prabhu odpověděl, že nabídnutím potravy Haridāsovi Ṭhākurovi nasytil milióny prvotřídních brāhmaṇů. Byl na toto téma připraven hovořit s kterýmkoliv učeným brāhmaṇou a nezvratně dokázat, že nabídnutím potravy čistému oddanému, jako je Haridāsa Ṭhākura, získal stejné požehnání, jako kdyby ji nabídl tisícům učených brāhmaṇů. Při vykonávání obětí se obětiny nabízejí do obětního ohně, ale když se nabídnou vaiṣṇavům, bude účinek nepochybně vyšší.