Skip to main content

Text 37

Sloka 37

Devanagari

Dévanágarí

मा जातु तेज: प्रभवेन्महर्द्धिभि-
स्तितिक्षया तपसा विद्यया च ।
देदीप्यमानेऽजितदेवतानां
कुले स्वयं राजकुलाद् द्विजानाम् ॥ ३७ ॥

Text

Verš

mā jātu tejaḥ prabhaven maharddhibhis
titikṣayā tapasā vidyayā ca
dedīpyamāne ’jita-devatānāṁ
kule svayaṁ rāja-kulād dvijānām
mā jātu tejaḥ prabhaven maharddhibhis
titikṣayā tapasā vidyayā ca
dedīpyamāne ’jita-devatānāṁ
kule svayaṁ rāja-kulād dvijānām

Synonyms

Synonyma

— never do it; jātu — at any time; tejaḥ — supreme power; prabhavet — exhibit; mahā — great; ṛddhibhiḥ — by opulence; titikṣayā — by tolerance; tapasā — penance; vidyayā — by education; ca — also; dedīpyamāne — upon those who are already glorified; ajita-devatānām — Vaiṣṇavas, or the devotees of the Supreme Personality of Godhead; kule — in the society; svayam — personally; rāja-kulāt — greater than the royal family; dvijānām — of the brāhmaṇas.

— nikdy ne; jātu — kdykoliv; tejaḥ — svrchovaná moc; prabhavet — projevovat; mahā — velkým; ṛddhibhiḥ — bohatstvím; titikṣayā — snášenlivostí; tapasā — askezí; vidyayā — vzděláním; ca — také; dedīpyamāne — vůči těm, kteří jsou již slavní; ajita-devatānām — vaiṣṇavové, oddaní Nejvyšší Osobnosti Božství; kule — ve společnosti; svayam — osobně; rāja-kulāt — větší než královská rodina; dvijānām — brāhmaṇů.

Translation

Překlad

The brāhmaṇas and Vaiṣṇavas are personally glorified by their characteristic powers of tolerance, penance, knowledge and education. By dint of all these spiritual assets, Vaiṣṇavas are more powerful than royalty. It is therefore advised that the princely order not exhibit its material prowess before these two communities and should avoid offending them.

Brāhmaṇové a vaiṣṇavové jsou slavní svými charakteristickými vlastnostmi — snášenlivostí, askezí, poznáním a vzděláním. Díky všem těmto duchovním přednostem jsou vaiṣṇavové mocnější než členové královského rodu. Proto se doporučuje, aby vládci před těmito dvěma společenstvími nedávali najevo svou hmotnou sílu a vyhýbali se přestupkům vůči nim.

Purport

Význam

Pṛthu Mahārāja has explained in the previous verse the importance of devotional service for both the rulers and the citizens of the state. Now he explains how one can be steadily fixed in devotional service. Śrī Caitanya Mahāprabhu, while instructing Śrīla Rūpa Gosvāmī, has compared the devotional service of the Lord with a creeper. A creeper has a feeble stem and requires the support of a tree to grow, and while growing it requires sufficient protection so that it may not be lost. While describing the system of protection for the creeper of devotional service, Śrī Caitanya Mahāprabhu has especially stressed protection from offenses unto the lotus feet of Vaiṣṇavas. Such offenses are called vaiṣṇava-aparādha. Aparādha means “offense.” If one commits vaiṣṇava-aparādhas, all of his progress in devotional service will be checked. Even though one is very much advanced in devotional service, if he commits offenses at the feet of a Vaiṣṇava, his advancement is all spoiled. In the śāstras it is found that a very great yogī, Durvāsā Muni, committed a vaiṣṇava-aparādha and thus for one full year had to travel all over the universe, even to Vaikuṇṭhaloka, to defend himself from the offense. At last, even when he approached the Supreme Personality of Godhead in Vaikuṇṭha, he was refused protection. Therefore one should be very careful about committing offenses at the feet of a Vaiṣṇava. The most grievous type of vaiṣṇava-aparādha is called gurv-aparādha, which refers to offenses at the lotus feet of the spiritual master. In the chanting of the holy name of the Supreme Personality of Godhead, this gurv-aparādha is considered the most grievous offense. Guror avajñā śruti-śāstra-nindanam (Padma Purāṇa). Among the ten offenses committed against the chanting of the holy name, the first offenses are disobedience of the spiritual master and blasphemy of the Vedic literature.

V minulém verši Pṛthu Mahārāja vysvětlil důležitost oddané služby pro vládce i občany státu a nyní vysvětluje, jak je možné se v ní pevně ustálit. Když Śrī Caitanya Mahāprabhu poučoval Śrīlu Rūpu Gosvāmīho, přirovnal oddanou službu Pánu k popínavé rostlině se slabým stonkem, která ke svému růstu potřebuje oporu stromu a také dostatečnou ochranu, aby vydržela. Při popisování způsobu ochrany rostlinky oddané služby Śrī Caitanya Mahāprabhu zvláště zdůraznil ochranu před přestupky vůči lotosovým nohám vaiṣṇavů. Takové přestupky se nazývají vaiṣṇava-aparādha. Aparādha znamená “přestupek”. Pokud se někdo opakovaně dopouští vaiṣṇava-aparādhy, všechen jeho pokrok v oddané službě se zastaví. I ten, kdo je v oddané službě velmi pokročilý, zničí pácháním přestupků u nohou vaiṣṇavy všechen svůj pokrok. V śāstrách stojí, že velký yogī Durvāsā Muni se dopustil vaiṣṇava-aparādhy, a musel proto rok cestovat po celém vesmíru — dokonce až na Vaikuṇṭhaloku — aby se bránil jejím důsledkům. Když se nakonec obrátil na Nejvyšší Osobnost Božství na Vaikuṇṭě, dokonce i Pán mu odmítl poskytnout ochranu. Na přestupky u nohou vaiṣṇavy si proto musíme dávat bedlivý pozor. Nejvážnější druh vaiṣṇava-aparādhy se nazývá gurv-aparādha, přestupky u lotosových nohou duchovního mistra. Tato gurv-aparādha je považována za nejvážnější přestupek při zpívání svatého jména Nejvyšší Osobnosti Božství. Guror avajñā śruti-śāstra-nindanam (Padma Purāṇa). Neposlušnost vůči duchovnímu mistru a pomlouvání védské literatury patří k prvním z deseti přestupků, kterých je třeba se při zpívání svatého jména Pána vyvarovat.

The simple definition of Vaiṣṇava is given by Śrī Caitanya Mahāprabhu: a person who immediately reminds one of the Supreme Personality of Godhead, Kṛṣṇa, is a Vaiṣṇava. In this verse, both Vaiṣṇavas and brāhmaṇas are mentioned. A Vaiṣṇava is a learned brāhmaṇa and is therefore designated as brāhmaṇa-vaiṣṇava, brāhmaṇa-paṇḍita or as a Vaiṣṇava and brāhmaṇa. In other words, a Vaiṣṇava is supposed to be a brāhmaṇa already, but a brāhmaṇa may not be a pure Vaiṣṇava. When a person understands his pure identity, brahma-jānāti, he immediately becomes a brāhmaṇa. In the brāhmaṇa stage, one’s understanding of the Absolute Truth is mainly based on the impersonal view. When a brāhmaṇa, however, rises to the platform of personal understanding of the Supreme Godhead, he becomes a Vaiṣṇava. A Vaiṣṇava is transcendental even to a brāhmaṇa. In the material conception, the position of a brāhmaṇa is the highest in human society, but a Vaiṣṇava is transcendental even to a brāhmaṇa. Both the brāhmaṇa and Vaiṣṇava are spiritually advanced. A brāhmaṇa’s qualifications are mentioned in Bhagavad-gītā as truthfulness, mental equanimity, control of the senses, the power of tolerance, simplicity, knowledge of the Absolute Truth, firm faith in the scriptures, and practical application of the brahminical qualities in life. In addition to all these qualifications, when one fully engages in the transcendental loving service of the Lord, he becomes a Vaiṣṇava. Pṛthu Mahārāja warns his citizens who are actually engaged in the devotional service of the Lord to take care against offenses to the brāhmaṇas and Vaiṣṇavas. Offenses at their lotus feet are so destructive that even the descendants of Yadu who were born in the family of Lord Kṛṣṇa were destroyed due to offenses at their feet. The Supreme Personality of Godhead cannot tolerate any offense at the lotus feet of brāhmaṇas and Vaiṣṇavas. Sometimes, due to their powerful positions, princes or government servants neglect the position of brāhmaṇas and Vaiṣṇavas, not knowing that because of their offense they will be ruined.

Jednoduchou definici vaiṣṇavy podal Śrī Caitanya Mahāprabhu: vaiṣṇava je ten, kdo člověku ihned připomene Nejvyšší Osobnost Božství, Kṛṣṇu. V tomto verši jsou zmíněni vaiṣṇavové i brāhmaṇové. Vaiṣṇava je učený brāhmaṇa, a proto se označuje jako brāhmaṇa-vaiṣṇava, brāhmaṇa-paṇḍita nebo jako vaiṣṇava a brāhmaṇa. U vaiṣṇavy se tedy předpokládá, že již je brāhmaṇou, ale pokud je někdo brāhmaṇa, ještě to nemusí znamenat, že se jedná o ryzího vaiṣṇavu. Brāhmaṇou se stává ten, kdo pochopí svou čistou totožnost (brahma jānāti). Jeho pochopení Absolutní Pravdy se zakládá hlavně na neosobním pohledu. Když se ovšem brāhmaṇa povznese na úroveň osobního pochopení Nejvyššího Boha, stane se vaiṣṇavou a převýší dokonce i brāhmaṇu. Z hmotného hlediska je postavení brāhmaṇy v lidské společnosti nejvyšší, ale vaiṣṇava je transcendentální dokonce i brāhmaṇovi. Jak brāhmaṇa, tak vaiṣṇava jsou duchovně pokročilí. Kvalifikacemi brāhmaṇy jsou podle Bhagavad-gīty pravdomluvnost, mentální vyrovnanost, ovládání smyslů, snášenlivost, jednoduchost, poznání Absolutní Pravdy, pevná víra v písma a praktické uplatňování bráhmanských vlastností v životě. Pokud se někdo se všemi těmito vlastnostmi ještě navíc plně zaměstná transcendentální láskyplnou službou Pánu, stává se vaiṣṇavou. Pṛthu Mahārāja varuje své občany, kteří skutečně oddaně slouží Pánu, aby se měli na pozoru před přestupky vůči brāhmaṇům a vaiṣṇavům. Přestupky u jejich lotosových nohou jsou tak zhoubné, že způsobily zkázu i potomkům Yadua, kteří se narodili v rodině Pána Kṛṣṇy. Nejvyšší Osobnost Božství nestrpí žádný přestupek u lotosových nohou brāhmaṇů a vaiṣṇavů. Vládci a vládní služebníci někdy vlivem svého postavení brāhmaṇy a vaiṣṇavy zanedbávají, aniž by věděli, že takový přestupek bude příčinou jejich zkázy.