Text 30

Sloka 30

Devanagari

Dévanágarí

दौहित्रादीनृते मृत्यो: शोच्यान् धर्मविमोहितान् ।
वर्गस्वर्गापवर्गाणां प्रायेणैकात्म्यहेतुना ॥ ३० ॥

Text

Verš

dauhitrādīn ṛte mṛtyoḥ
śocyān dharma-vimohitān
varga-svargāpavargāṇāṁ
prāyeṇaikātmya-hetunā

Synonyms

Synonyma

dauhitra-ādīn — grandsons like my father, Vena; ṛte — except; mṛtyoḥ — of personified death; śocyān — abominable; dharma-vimohitān — bewildered on the path of religion; varga — religion, economic development, sense gratification and liberation; svarga — elevation to the heavenly planets; apavargāṇām — being freed from material contamination; prāyeṇa — almost always; eka — one; ātmya — the Supreme Personality of Godhead; hetunā — on account of.

dauhitra-ādīn — vnuků, jako je můj otec Vena; ṛte — kromě; mṛtyoḥ — zosobněné smrti; śocyān — odporných; dharma-vimohitān — zmatených na cestě náboženství; varga — náboženství, hospodářský rozvoj, smyslový požitek a osvobození; svarga — povýšení na nebeské planety; apavargāṇām — zbaveni hmotného znečištění; prāyeṇa — téměř vždy; eka — jeden; ātmya — Nejvyšší Pán, Osobnost Božství; hetunā — pro.

Translation

Překlad

Although abominable persons like my father, Vena, the grandson of death personified, are bewildered on the path of religion, all the great personalities like those mentioned agree that in this world the only bestower of the benedictions of religion, economic development, sense gratification, liberation or elevation to the heavenly planets is the Supreme Personality of Godhead.

I když jsou odporné osoby — jako byl můj otec Vena, vnuk zosobněné smrti — na cestě náboženství zmatené, všechny velké osobnosti (jako ty, o kterých jsem se zmínil) se shodují, že jediným dárcem požehnání co se týče náboženství, hospodářského rozvoje, smyslového požitku, osvobození či povýšení na nebeské planety je v tomto světě Nejvyšší Osobnost Božství.

Purport

Význam

King Vena, the father of Pṛthu Mahārāja, was condemned by the brāhmaṇas and saintly persons because of his denying the existence of the Supreme Personality of Godhead and rejecting the method of satisfying Him by performance of Vedic sacrifice. In other words, he was an atheist, who did not believe in the existence of God, and who consequently stopped all Vedic ritualistic ceremonies in his kingdom. Pṛthu Mahārāja considered King Vena’s character abominable because Vena was foolish regarding the execution of religious performances. Atheists are of the opinion that there is no need to accept the authority of the Supreme Personality of Godhead to be successful in religion, economic development, sense gratification or liberation. According to them, dharma, or religious principles, are meant to establish an imaginary God to encourage one to become moral, honest and just so that the social orders may be maintained in peace and tranquillity. Furthermore, they say that actually there is no need to accept God for this purpose, for if one follows the principles of morality and honesty, that is sufficient. Similarly, if one makes nice plans and works very hard for economic development, automatically the result of economic development will come. Similarly, sense gratification also does not depend on the mercy of the Supreme Personality of Godhead, for if one earns enough money by any process, one will have sufficient opportunity for sense gratification. Insofar as liberation is concerned, they say that there is no need to talk of liberation because after death everything is finished. Pṛthu Mahārāja, however, did not accept the authority of such atheists, headed by his father, who was the grandson of death personified. Generally, a daughter inherits the qualities of her father, and a son gets the qualities of his mother. Thus Mṛtyu’s daughter, Sunīthā, got all the qualities of her father, and Vena inherited the qualities of his mother. A person who is always subjected to the rules and regulations of repeated birth and death cannot accommodate anything beyond materialistic ideas. Since King Vena was such a man, he did not believe in the existence of God. Modern civilization agrees with the principles of King Vena, but factually if we scrutinizingly study all the conditions of religion, economic development, sense gratification and liberation, we must accept the principles of the authority of the Supreme Personality of Godhead. According to Vedic literature, religion consists only of the codes of law given by God.

Král Vena, otec Pṛthua Mahārāje, byl brāhmaṇy a světci odsouzen, protože popíral existenci Nejvyššího Pána a zakazoval Ho uspokojovat vykonáváním védských obětí. Byl to jinými slovy ateista — nevěřil v existenci Boha, a proto ve svém království zastavil všechny védské obřady. Pṛthu Mahārāja pokládal krále Venu za odporného kvůli jeho pošetilému přístupu k vykonávání náboženských obřadů. Ateisté zastávají názor, že pro dosažení úspěchu v náboženství, hospodářském rozvoji, smyslovém požitku a osvobození není třeba přijímat autoritu Nejvyšší Osobnosti Božství. Náboženské zásady (dharma) mají podle nich ustanovit existenci imaginárního Boha, a tak povzbudit lidi k mravnosti a čestnému a spravedlivému jednání, aby mohl být v klidu a míru zachován společenský pořádek. Navíc říkají, že k tomu vlastně ani není třeba přijímat Boha, neboť stačí, když člověk žije mravně a čestně. Stejně tak tvrdí, že když někdo připravuje důkladné plány a těžce pracuje za účelem hospodářského rozvoje, výsledek přijde automaticky. A smyslový požitek podle nich rovněž nezávisí na milosti Nejvyšší Osobnosti Božství, neboť když si člověk jakýmkoliv způsobem vydělá peníze, bude k němu mít dostatečnou příležitost. Pokud jde o osvobození, říkají, že o něm není třeba mluvit, neboť po smrti je všemu konec. Pṛthu Mahārāja ovšem autoritu takovýchto ateistů v čele s jeho vlastním otcem, vnukem zosobněné smrti, nepřijímal. Dcera obvykle dědí vlastnosti svého otce a syn získává vlastnosti své matky. Sunīthā, dcera Mṛtyua, tak získala všechny vlastnosti svého otce a Vena zdědil vlastnosti své matky. Ten, kdo neustále podléhá zákonům opakovaného zrození a smrti, se nemůže přizpůsobit ničemu, co přesahuje hranice materialistických představ. Král Vena byl jedním z takových lidí, a proto nevěřil v existenci Boha. Moderní civilizace zásady krále Veny schvaluje, ale když skutečně důkladně studujeme všechny podmínky náboženství, hospodářského rozvoje, smyslového požitku a osvobození, musíme přijmout autoritu Nejvyšší Osobnosti Božství. Náboženství tvoří podle védské literatury jedině zákoníky, které jsou dány Bohem.

If one does not accept the authority of the Supreme Godhead in matters of religion and morality, one must explain why two persons of the same moral standard achieve different results. It is generally found that even if two men have the same moral standards of ethics, honesty and morality, their positions are still not the same. Similarly, in economic development it is seen that if two men work very hard day and night, still the results are not the same. One person may enjoy great opulence without even working, whereas another person, although working very hard, does not even get two sufficient meals a day. Similarly, in the matter of sense gratification, sometimes one who has sufficient food is still not happy in his family affairs or sometimes is not even married, whereas another person, even though not economically well off, has the greatest opportunity for sense gratification. Even an animal like a hog or a dog may have greater opportunities for sense gratification than a human being. Aside from liberation, even if we consider only the preliminary necessities of life — dharma, artha and kāma (religion, economic development and sense gratification) — we will see that they are not the same for everyone. Therefore it must be accepted that there is someone who determines the different standards. In conclusion, not only for liberation must one depend on the Lord, but even for ordinary necessities in this material world. Pṛthu Mahārāja therefore indicated that in spite of having rich parents, children are sometimes not happy. Similarly, in spite of valuable medicine administered by a competent physician, sometimes a patient dies; or in spite of having a big safe boat, sometimes a man drowns. We may thus struggle to counteract impediments offered by material nature, but our attempts cannot be successful unless we are favored by the Supreme Personality of Godhead.

Pokud někdo v otázkách náboženství a mravnosti nepřijímá autoritu Nejvyššího Boha, musí vysvětlit, proč dvě osoby se stejnou mravní úrovní dosáhnou různých výsledků. Často dochází k tomu, že i když dva lidé mají stejná měřítka etiky, cti a morálky, přesto se jejich postavení liší. Stejné je to v případě hospodářského rozvoje — když dva lidé ve dne v noci těžce pracují, jejich výsledky také nejsou stejné. Jeden člověk si může užívat velkého bohatství dokonce i bez práce, zatímco druhý se nemůže přes všechnu svou těžkou práci ani dvakrát denně dostatečně najíst. A v případě smyslového požitku dochází k situacím, že ten, kdo má dostatek potravy, není přesto ve svém rodinném životě šťastný (někdy dokonce není ani ženatý), zatímco jiný má ke smyslovému požitku tu nejlepší příležitost, i když na tom není po ekonomické stránce nijak dobře. Dokonce i zvíře, jako je prase nebo pes, může mít ke smyslovému požitku větší příležitost než člověk. I když pomineme osvobození a zvážíme pouze tři základní životní předpoklady — náboženství, hospodářský rozvoj a smyslový požitek (dharma, artha a kāma) — uvidíme, že nejsou pro každého stejné. Proto musíme přijmout existenci někoho, kdo určuje různé úrovně. Z toho vyplývá, že člověk musí záviset na Pánu nejen co se týče osvobození, ale i obyčejných potřeb v tomto hmotném světě. Pṛthu Mahārāja proto naznačil, že děti někdy nejsou šťastné, přestože mají bohaté rodiče. Také pacient někdy zemře, i když dostal od kvalifikovaného lékaře drahý lék, a člověk se někdy utopí, přestože jeho loď je velká a bezpečná. S překážkami, které nám do cesty staví hmotná příroda, můžeme sice bojovat, ale naše pokusy nemohou být úspěšné, dokud nás Svou přízní neobdaří Nejvyšší Osobnost Božství.