Text 18
Sloka 18
Devanagari
Dévanágarí
शतक्रतुं परिष्वज्य विद्वेषं विससर्ज ह ॥ १८ ॥
Text
Verš
vrīḍitaṁ svena karmaṇā
śata-kratuṁ pariṣvajya
vidveṣaṁ visasarja ha
vrīḍitaṁ svena karmaṇā
śata-kratuṁ pariṣvajya
vidveṣaṁ visasarja ha
Synonyms
Synonyma
spṛśantam — touching; pādayoḥ — the feet; premṇā — in ecstasy; vrīḍitam — ashamed; svena — his own; karmaṇā — by activities; śata-kratum — King Indra; pariṣvajya — embracing; vidveṣam — envy; visasarja — gave up; ha — of course.
Translation
Překlad
As King Indra was standing by, he became ashamed of his own activities and fell down before King Pṛthu to touch his lotus feet. But Pṛthu Mahārāja immediately embraced him in great ecstasy and gave up all envy against him for his having stolen the horse meant for the sacrifice.
Král Indra, stojící opodál, se začal za své činnosti stydět a padl před králem Pṛthuem na zem, aby se dotkl jeho lotosových nohou. Pṛthu Mahārāja ho však okamžitě ve velké extázi objal a vzdal se veškeré nenávisti vůči němu, způsobené tím, že Indra ukradl koně určeného pro oběť.
Purport
Význam
There are many cases in which a person becomes an offender to the lotus feet of a Vaiṣṇava and later becomes repentant. Here also we find that although the King of heaven, Indra, was so powerful that he accompanied Lord Viṣṇu, he felt himself a great offender for stealing Pṛthu Mahārāja’s horse that was meant for sacrifice. An offender at the lotus feet of a Vaiṣṇava is never excused by the Supreme Personality of Godhead. There are many instances illustrating this fact. Ambarīṣa Mahārāja was offended by Durvāsā Muni, a great sage and mystic yogī, and Durvāsā also had to fall down at the lotus feet of Ambarīṣa Mahārāja.
Existuje mnoho případů, kdy se někdo provinil proti lotosovým nohám vaiṣṇavy a později toho litoval. Zde rovněž vidíme, že i když byl král nebes Indra tak mocný, že doprovázel Pána Viṣṇua, považoval se za velkého provinilce, neboť ukradl koně Pṛthua Mahārāje určeného pro oběť. Tomu, kdo se proviní u lotosových nohou vaiṣṇavy, Nejvyšší Osobnost Božství nikdy neodpustí. To ilustrují mnohé příklady. Durvāsā Muni, velký mudrc a mystický yogī, urazil Ambarīṣe Mahārāje a musel rovněž padnout k jeho lotosovým nohám.
Indra decided to fall down at the lotus feet of King Pṛthu, but the King was so magnanimous a Vaiṣṇava that he did not want Mahārāja Indra to fall down at his feet. Instead, King Pṛthu immediately picked him up and embraced him, and both of them forgot all the past incidents. Both King Indra and Mahārāja Pṛthu were envious and angry with each other, but since both of them were Vaiṣṇavas, or servants of Lord Viṣṇu, it was their duty to adjust the cause of their envy. This is also a first-class example of cooperative behavior between Vaiṣṇavas. In the present days, however, because people are not Vaiṣṇavas, they fight perpetually among one another and are vanquished without finishing the mission of human life. There is a great need to propagate the Kṛṣṇa consciousness movement in the world so that even though people sometimes become angry and malicious toward one another, because of their being Kṛṣṇa conscious such rivalry, competition and envy can be adjusted without difficulty.
Indra se rozhodl padnout k lotosovým nohám krále Pṛthua, ale král byl tak velkodušný vaiṣṇava, že nechtěl, aby tak Mahārāja Indra učinil. Okamžitě ho zvedl, objal ho a oba zapomněli na vše, co se stalo. Král Indra i Mahārāja Pṛthu k sobě předtím cítili nenávist a hněv, ale oba byli vaiṣṇavové, služebníci Pána Viṣṇua, a proto bylo jejich povinností odstranit příčinu své nenávisti. To je také prvotřídní příklad ochoty ke spolupráci mezi vaiṣṇavy. V současnosti ovšem lidé nejsou vaiṣṇavové, a proto spolu neustále bojují a nakonec jsou poraženi, aniž by naplnili poslání lidského života. Proto je nezbytně nutné šířit po světě hnutí pro vědomí Kṛṣṇy, aby lidé — přestože se na sebe někdy hněvají a chovají se k sobě zle — mohli díky svému vědomí Kṛṣṇy takového soupeření a nenávisti bez potíží zanechat.