Text 11

Sloka 11

Devanagari

Dévanágarí

उदासीनमिवाध्यक्षं द्रव्यज्ञानक्रियात्मनाम् ।
कूटस्थमिममात्मानं यो वेदाप्नोति शोभनम् ॥ ११ ॥

Text

Verš

udāsīnam ivādhyakṣaṁ
dravya-jñāna-kriyātmanām
kūṭa-stham imam ātmānaṁ
yo vedāpnoti śobhanam

Synonyms

Synonyma

udāsīnam — indifferent; iva — simply; adhyakṣam — the superintendent; dravya — of the physical elements; jñāna — knowledge-acquiring senses; kriyā — working senses; ātmanām — and of the mind; kūṭa-stham — fixed; imam — this; ātmānam — soul; yaḥ — anyone who; veda — knows; āpnoti — gets; śobhanam — all good fortune.

udāsīnam — lhostejný; iva — jednoduše; adhyakṣam — dozorce; dravya — z hmotných prvků; jñāna — poznávacích smyslů; kriyā — činných smyslů; ātmanām — a mysli; kūṭa-stham — stálá; imam — tato; ātmānam — duše; yaḥ — každý, kdo; veda — ví; āpnoti — získává; śobhanam — veškeré štěstí.

Translation

Překlad

Anyone who knows that this material body, made of the five gross elements, the sense organs, the working senses and the mind, is simply supervised by the fixed soul is eligible to be liberated from material bondage.

Každý, kdo ví, že toto hmotné tělo, skládající se z pěti hrubých prvků, smyslových orgánů, činných smyslů a mysli, je pod dozorem stálé duše, má nárok na osvobození z hmotného otroctví.

Purport

Význam

This verse describes how one can become liberated from material bondage. The first point is that one must know that the soul is different from his body. The soul is called dehī, or one who possesses the body, and the material body is called deha, or the embodiment of the soul. The body is changing at every moment, but the soul is fixed; therefore the soul is called kūṭa-stham. The change of body is enacted by the reactions of the three modes of nature. One who has understood the fixed position of the soul should not be disturbed by the incoming and outgoing interactions of the modes of material nature in the form of happiness and distress. In Bhagavad-gītā also, Lord Kṛṣṇa recommends that since happiness and distress come and go due to the interaction of the modes of nature on the body, one should not be disturbed by such external movements. Even though one is sometimes absorbed in such external movements, he has to learn to tolerate them. The living entity should be always indifferent to the action and reaction of the external body.

Tato sloka popisuje, jak se lze osvobodit z hmotného otroctví. Za prvé je třeba vědět, že duše se liší od těla. Duše se nazývá dehī neboli vlastník těla a hmotné tělo se nazývá deha neboli tělesná schránka duše. Tělo se mění každým okamžikem, ale duše je stálá — proto se nazývá kūṭa-stham. Změnu těla uskutečňují reakce tří kvalit přírody. Toho, kdo chápe stálé postavení duše, by přicházející a odcházející projevy kvalit hmotné přírody v podobě štěstí a neštěstí neměly zneklidňovat. Rovněž v Bhagavad-gītě Pán Kṛṣṇa říká, že štěstí a neštěstí přicházejí a odcházejí kvůli působení přírodních kvalit na tělo, a proto by nás takové vnější děje neměly znepokojovat. I když jsme v nich někdy pohrouženi, musíme se je naučit tolerovat. Živá bytost má být k akcím a reakcím vnějšího těla vždy lhostejná.

Lord Kṛṣṇa says in Bhagavad-gītā that the body, made of the gross physical elements (earth, water, fire, air and sky) and the subtle elements (mind, intelligence and ego), is completely different from the soul proper. One should therefore not be disturbed by the action and reaction of these eight gross and subtle material elements. The practical process to attain this stage of indifference is to execute devotional service. Only one who constantly engages in devotional service twenty-four hours a day can be indifferent to the action and reaction of the external body. When a man is absorbed in a particular thought, he does not hear or see any external activities, even though they are enacted in his presence. Similarly, those who are fully absorbed in devotional service do not care what is going on with the external body. That status is called samādhi. One who is actually situated in samādhi is understood to be a first-class yogī.

Pán Kṛṣṇa říká v Bhagavad-gītě, že tělo, které tvoří hrubohmotné prvky (země, voda, oheň, vzduch a éter) a jemnohmotné prvky (mysl, inteligence a ego), se zcela liší od samotné duše. Vzájemné působení těchto osmi hrubohmotných a jemnohmotných prvků nás proto nemá znepokojovat. Praktickou metodou, jak dosáhnout tohoto stavu lhostejnosti, je oddaná služba. Jedině ten, kdo se dvacet čtyři hodin denně neustále zaměstnává oddanou službou, může být k akcím a reakcím vnějšího těla lhostejný. Když člověk na něco upřeně myslí, neslyší a nevidí žádné vnější činnosti, přestože se odehrávají v jeho přítomnosti. Podobně ten, kdo je plně pohroužen do oddané služby, se nestará, co se děje s vnějším tělem. Takový stav se nazývá samādhi. Ten, kdo je skutečně v samādhi, je prvotřídní yogī.