Skip to main content

Text 18

Sloka 18

Devanagari

Dévanágarí

अयं तु देवयजन इन्द्रोपेन्द्रादिभिर्भव: ।
सह भागं न लभतां देवैर्देवगणाधम: ॥ १८ ॥

Text

Verš

ayaṁ tu deva-yajana
indropendrādibhir bhavaḥ
saha bhāgaṁ na labhatāṁ
devair deva-gaṇādhamaḥ
ayaṁ tu deva-yajana
indropendrādibhir bhavaḥ
saha bhāgaṁ na labhatāṁ
devair deva-gaṇādhamaḥ

Synonyms

Synonyma

ayam — that; tu — but; deva-yajane — in the sacrifice of the demigods; indra-upendra-ādibhiḥ — with Indra, Upendra and the others; bhavaḥ — Śiva; saha — along with; bhāgam — a portion; na — not; labhatām — should obtain; devaiḥ — with the demigods; deva-gaṇa-adhamaḥ — the lowest of all the demigods.

ayam — to; tu — ale; deva-yajane — v oběti polobohům; indra-upendra-ādibhiḥ — s Indrou, Upendrou a ostatními; bhavaḥ — Śiva; saha — spolu; bhāgam — část; na — ne; labhatām — má dostat; devaiḥ — s polobohy; deva-gaṇa-adhamaḥ — nejnižší ze všech polobohů.

Translation

Překlad

The demigods are eligible to share in the oblations of sacrifice, but Lord Śiva, who is the lowest of all the demigods, should not have a share.

Polobozi sice mají nárok na obětiny, ale Pán Śiva, který je nejnižší ze všech polobohů, již žádný podíl nedostane.

Purport

Význam

Because of this curse, Śiva was deprived of his share in the oblations of Vedic sacrifices. It was due to the curse of Dakṣa, Śrī Viśvanātha Cakravartī comments in this connection, that Lord Śiva was saved from the calamity of taking part with other demigods, who were all materialistic. Lord Śiva is the greatest devotee of the Supreme Personality of Godhead, and it is not fitting for him to eat or sit with materialistic persons like the demigods. Thus the curse of Dakṣa was indirectly a blessing, for Śiva would not have to eat or sit with other demigods, who were too materialistic. There is a practical example set for us by Gaurakiśora dāsa Bābājī Mahārāja, who used to sit on the side of a latrine to chant Hare Kṛṣṇa. Many materialistic persons used to come and bother him and disturb his daily routine of chanting, so to avoid their company he used to sit by the side of a latrine, where materialistic persons would not go because of the filth and the obnoxious smell. However, Gaurakiśora dāsa Bābājī Mahārāja was so great that he was accepted as the spiritual master of such a great personality as His Divine Grace Oṁ Viṣṇupāda Śrī Śrīmad Bhaktisiddhānta Sarasvatī Gosvāmī Mahārāja. The conclusion is that Lord Śiva behaved in his own way to avoid materialistic persons who might disturb him in his prosecution of devotional service.

Tato kletba způsobila, že Śiva ztratil nárok na svůj podíl z védských obětí. Śrī Viśvanātha Cakravartī v této souvislosti poznamenává, že Pán Śiva byl touto kletbou zachráněn, protože jinak by se musel přidat k ostatním polobohům, kteří jsou všichni materialisticky zaměření. Pán Śiva je největší oddaný Nejvyšší Osobnosti Božství a nehodí se, aby jedl nebo seděl s materialisty, jakými jsou polobozi. Dakṣovo prokletí bylo tedy nepřímým požehnáním, neboť Pána Śivu ušetřilo společnosti materialistických polobohů. Praktický příklad nám dal Gaurakiśora dāsa Bābājī Mahārāja, který si sedal vedle záchodků, když zpíval Hare Kṛṣṇa. Jelikož za ním stále chodili materialističtí lidé se svými problémy a rušili jeho každodenní pravidelné zpívání, chtěl se vyhnout jejich společnosti, a proto sedával poblíž záchodků, kam se materialisté kvůli špíně a odpornému zápachu zdráhali jít. Gaurakiśora dāsa Bābājī Mahārāja byl přitom tak velký oddaný, že jej za svého duchovního mistra přijala taková osobnost, jako je Jeho Božská Milost Oṁ Viṣṇupāda Śrī Śrīmad Bhaktisiddhānta Sarasvatī Gosvāmī Mahārāja. Závěr tedy je, že Pán Śiva se svým chováním vyhýbal materialistickým osobám, které by ho jen rušily v jeho oddané službě.