Text 2

Sloka 2

Devanagari

Dévanágarí

तदभिप्रेत्य भगवान् कर्मातिशयमात्मन: ।
शतक्रतुर्न ममृषे पृथोर्यज्ञमहोत्सवम् ॥ २ ॥

Text

Verš

tad abhipretya bhagavān
karmātiśayam ātmanaḥ
śata-kratur na mamṛṣe
pṛthor yajña-mahotsavam

Synonyms

Synonyma

tat abhipretya — considering this matter; bhagavān — the most powerful; karma-atiśayam — excelling in fruitive activities; ātmanaḥ — of himself; śata-kratuḥ — King Indra, who had performed a hundred sacrifices; na — not; mamṛṣe — did tolerate; pṛthoḥ — of King Pṛthu; yajña — sacrificial; mahā-utsavam — great ceremonies.

tat abhipretya — když to uvážil; bhagavān — nejmocnější; karma-atiśayam — překonání v plodonosných činnostech; ātmanaḥ — jeho samotného; śata-kratuḥ — král Indra, který vykonal sto obětí; na — ne; mamṛṣe — toleroval; pṛthoḥ — krále Pṛthua; yajña — obětní; mahā-utsavam — velké obřady.

Translation

Překlad

When the most powerful Indra, the King of heaven, saw this, he considered the fact that King Pṛthu was going to exceed him in fruitive activities. Thus Indra could not tolerate the great sacrificial ceremonies performed by King Pṛthu.

Když to viděl mocný král nebes Indra, uvážil skutečnost, že ho král Pṛthu překoná v plodonosných činnostech, a proto nemohl jeho velké obětní obřady tolerovat.

Purport

Význam

In the material world everyone who comes to enjoy himself or lord it over material nature is envious of others. This envy is also found in the personality of the King of heaven, Indra. As evident from revealed scriptures, Indra was several times envious of many persons. He was especially envious of great fruitive activities and the execution of yoga practices, or siddhis. Indeed, he could not tolerate them, and he desired to break them up. He was envious due to fear that those who performed great sacrifices for the execution of mystic yoga might occupy his seat. Since no one in this material world can tolerate another’s advancement, everyone in the material world is called matsara, envious. In the beginning of Śrīmad-Bhāgavatam it is therefore said that Śrīmad-Bhāgavatam is meant for those who are completely nirmatsara (nonenvious). In other words, one who is not free from the contamination of envy cannot advance in Kṛṣṇa consciousness. In Kṛṣṇa consciousness, however, if someone excels another person, the devotee who is excelled thinks how fortunate the other person is to be advancing in devotional service. Such nonenvy is typical of Vaikuṇṭha. However, when one is envious of his competitor, that is material. The demigods posted in the material world are not exempt from envy.

Každý, kdo si přichází do hmotného světa užívat neboli panovat hmotné přírodě, závidí druhým. Tuto závist najdeme i u krále nebes Indry. Zjevená písma uvádějí, že Indra mnohokrát záviděl různým osobám. Zvláště záviděl velké plodonosné činnosti a používání jógových metod (siddhi). Nemohl tyto věci snést a chtěl je přerušit. Záviděl ze strachu, že by ti, kdo vykonávají velké oběti pro dosažení výsledků mystické yogy, mohli zaujmout jeho místo. Jelikož nikdo v tomto hmotném světě nesnese pokrok druhého, každý se zde nazývá matsara, “závistivý”. Na počátku Śrīmad-Bhāgavatamu je proto řečeno, že Bhāgavatam je určen pro ty, kdo jsou zcela nirmatsara, “nezávistiví”. Ten, kdo se nezbavil znečištění v podobě závisti, nemůže dělat pokroky ve vědomí Kṛṣṇy. Ve vědomí Kṛṣṇy platí, že když jeden oddaný předčí druhého, tak ten, který je překonán, myslí na to, jak šťastný je ten druhý, že dělá takové pokroky v oddané službě. Tato nezávistivost je typickým rysem Vaikuṇṭhy. Závidět svému soupeři je naopak hmotné. Polobozi zastávající různá místa v hmotném světě nejsou od závisti oproštěni.