Text 46

Sloka 46

Devanagari

Dévanágarí

कदपत्यं वरं मन्ये सदपत्याच्छुचां पदात् ।
निर्विद्येत गृहान्मर्त्यो यत्‍क्‍लेशनिवहा गृहा: ॥ ४६ ॥

Text

Verš

kad-apatyaṁ varaṁ manye
sad-apatyāc chucāṁ padāt
nirvidyeta gṛhān martyo
yat-kleśa-nivahā gṛhāḥ

Synonyms

Synonyma

kad-apatyam — bad son; varam — better; manye — I think; sat-apatyāt — than a good son; śucām — of grief; padāt — the source; nirvidyeta — becomes detached; gṛhāt — from home; martyaḥ — a mortal man; yat — because of whom; kleśa-nivahāḥ — hellish; gṛhāḥ — home.

kad-apatyam — špatný syn; varam — lepší; manye — myslím; sat-apatyāt — než dobrý syn; śucām — smutku; padāt — zdroj; nirvidyeta — odpoutá se; gṛhāt — od domova; martyaḥ — smrtelník; yat — kvůli němuž; kleśa-nivahāḥ — jako peklo; gṛhāḥ — domov.

Translation

Překlad

Then the King thought: A bad son is better than a good son because a good son creates an attachment for home, whereas a bad son does not. A bad son creates a hellish home from which an intelligent man naturally becomes very easily detached.

Potom si král pomyslel: Špatný syn je lepší než dobrý, protože na rozdíl od dobrého syna nepřipoutá člověka k domovu. Špatný syn dělá z domova peklo, od kterého se inteligentní člověk přirozeně velice snadno odpoutá.

Purport

Význam

The King began to think in terms of attachment and detachment from one’s material home. According to Prahlāda Mahārāja, the material home is compared to a blind well. If a man falls down into a blind well, it is very difficult to get out of it and begin life again. Prahlāda Mahārāja has advised that one give up this blind well of home life as soon as possible and go to the forest to take shelter of the Supreme Personality of Godhead. According to Vedic civilization, this giving up of home by vānaprastha and sannyāsa is compulsory. But people are so attached to their homes that even up to the point of death they do not like to retire from home life. King Aṅga, therefore, thinking in terms of detachment, accepted his bad son as a good impetus for detachment from home life. He therefore considered his bad son his friend since he was helping him become detached from his home. Ultimately one has to learn how to detach oneself from attachment to material life; therefore if a bad son, by his bad behavior, helps a householder to go away from home, it is a boon.

Král začal uvažovat o připoutanosti a odpoutanosti od hmotného domova. Prahlāda Mahārāja přirovnává hmotný domov k zapomenuté studně. Spadne-li člověk do takové studny, je pro něj velmi obtížné dostat se ven a začít znovu žít. Prahlāda Mahārāja doporučuje co nejdříve tuto zapomenutou studnu rodinného života opustit, odejít do lesa a přijmout útočiště u Nejvyšší Osobnosti Božství. Odchod z domova a přijetí stavu vānaprastha a sannyāsa je ve védské civilizaci povinné. Lidé však tolik lpí na svých domovech, že je až do smrti nechtějí opustit. Král Aṅga tedy začal uvažovat o odpoutanosti a z tohoto hlediska viděl svého špatného syna jako vhodný podnět pro ukončení rodinného života. Považoval ho za přítele, jelikož Vena mu pomáhal odpoutat se od domova. Člověk se nakonec musí naučit, jak se zbavit připoutanosti k hmotnému životu, a když tedy špatný syn svým hrubým chováním pomůže hospodáři odejít z domova, je to požehnání.