Text 4

Sloka 4

Devanagari

Dévanágarí

अहं त्वमित्यपार्था धीरज्ञानात्पुरुषस्य हि ।
स्वाप्नीवाभात्यतद्ध्यानाद्यया बन्धविपर्ययौ ॥ ४ ॥

Text

Verš

ahaṁ tvam ity apārthā dhīr
ajñānāt puruṣasya hi
svāpnīvābhāty atad-dhyānād
yayā bandha-viparyayau

Synonyms

Synonyma

aham — I; tvam — you; iti — thus; apārthā — misconceived; dhīḥ — intelligence; ajñānāt — from ignorance; puruṣasya — of a person; hi — certainly; svāpni — a dream; iva — like; ābhāti — appears; a-tat-dhyānāt — from the bodily concept of life; yayā — by which; bandha — bondage; viparyayau — and misery.

aham — já; tvam — ty; iti — takto; apārthā — mylné pojetí; dhīḥ — inteligence; ajñānāt — z nevědomosti; puruṣasya — člověka; hi — jistě; svāpni — sen; iva — jako; ābhāti — zdá se; a-tat-dhyānāt — z tělesného pojetí života; yayā — kterým; bandha — pouta; viparyayau — utrpení.

Translation

Překlad

Misidentification of oneself and others as “I” and “you” on the basis of the bodily concept of life is a product of ignorance. This bodily concept is the cause of repeated birth and death, and it makes us go on continuously in material existence.

Mylné ztotožňování sebe a jiných jako “já” a “ty” na základě tělesného pojetí života je způsobené nevědomostí. Toto tělesné pojetí je příčinou opakovaného zrození a smrti a nutí nás stále pokračovat v hmotné existenci.

Purport

Význam

The conception of “I” and “you,” ahaṁ tvam, as separate from each other, is due to our forgetfulness of our eternal relationship with the Supreme Personality of Godhead. The Supreme Person, Kṛṣṇa, is the central point, and all of us are His parts and parcels, just as hands and legs are parts and parcels of the whole body. When we actually come to this understanding of being eternally related to the Supreme Lord, this distinction, which is based on the bodily concept of life, cannot exist. The same example can be cited herewith: the hand is the hand, and the leg is the leg, but when both of them engage in the service of the whole body, there is no such distinction as “hands” and “legs,” for all of them belong to the whole body, and all the parts working together constitute the whole body. Similarly, when the living entities are in Kṛṣṇa consciousness, there is no such distinction as “I” and “you” because everyone is engaged in the service of the Lord. Since the Lord is absolute, the services are also absolute; even though the hand is working one way and the leg is working in another way, since the purpose is the Supreme Personality of Godhead, they are all one. This is not to be confused with the statement by the Māyāvādī philosopher that “everything is one.” Real knowledge is that hand is hand, leg is leg, body is body, and yet all together they are one. As soon as the living entity thinks that he is independent, his conditional, material existence begins. The conception of independent existence is therefore like a dream. One has to be in Kṛṣṇa consciousness, his original position. Then he can be freed from material bondage.

Považovat sebe a ostatní za vzájemně oddělené (ahaṁ tvam, “já” a “ty”) je mylná představa, způsobená zapomenutím na náš věčný vztah s Nejvyšší Osobností Božství. Kṛṣṇa, Nejvyšší Osoba, je střed všeho a my všichni jsme Jeho nedílné části, stejně jako jsou ruce a nohy nedílné části celého těla. Když pochopíme naši věčnou sounáležitost s Nejvyšším Pánem, přestaneme rozlišovat na základě tělesných rozdílů. Ruka je rukou a noha je nohou. Pokud však ruka i noha jednají ve službách celého těla, není mezi nimi faktický rozdíl, neboť obě jsou součástí celku, jednoho těla. Stejně tak ti, kdo jsou ve vědomí Kṛṣṇy, nedělají rozdíl mezi sebou a ostatními, neboť všichni jsou služebníci Pána. Pán i služba Jemu jsou na absolutní úrovni. Ruka sice pracuje jinak než noha, ale jelikož cílem obou je sloužit Nejvyšší Osobnosti Božství, jsou jednotné. Nejedná se zde o stejnou jednotu, jakou hlásají māyāvādští filozofové známým výrokem “všechno je jedno”. Skutečné poznání je, že ruka je ruka, noha je noha, tělo je tělo, ale dohromady jsou jedním celkem. Podmíněná, hmotná existence začíná okamžikem, kdy se živá bytost začne považovat za nezávislou. Pojetí nezávislé existence je jako sen. Chceme-li být vysvobozeni z hmotných pout, musíme se vrátit do svého původního postavení ve vědomí Kṛṣṇy.