Text 13

Sloka 13

Devanagari

Dévanágarí

षट्‌त्रिंशद्वर्षसाहस्रं शशास क्षितिमण्डलम् ।
भोगै: पुण्यक्षयं कुर्वन्नभोगैरशुभक्षयम् ॥ १३ ॥

Text

Verš

ṣaṭ-triṁśad-varṣa-sāhasraṁ
śaśāsa kṣiti-maṇḍalam
bhogaiḥ puṇya-kṣayaṁ kurvann
abhogair aśubha-kṣayam

Synonyms

Synonyma

ṣaṭ-triṁśat — thirty-six; varṣa — years; sāhasram — thousand; śaśāsa — ruled; kṣiti-maṇḍalam — the earth planet; bhogaiḥ — by enjoyment; puṇya — of reactions of pious activities; kṣayam — diminution; kurvan — doing; abhogaiḥ — by austerities; aśubha — of inauspicious reactions; kṣayam — diminution.

ṣaṭ-triṁśat — třicet šest; varṣa — let; sāhasram — tisíc; śaśāsa — panoval; kṣiti-maṇḍalam — na planetě Zemi; bhogaiḥ — požitkem; puṇya — reakce zbožných činů; kṣayam — zmenšoval; kurvan — vykonával; abhogaiḥ — askezí; aśubha — reakce bezbožných činů; kṣayam — zmenšoval.

Translation

Překlad

Dhruva Mahārāja ruled over this planet for thirty-six thousand years; he diminished the reactions of pious activities by enjoyment, and by practicing austerities he diminished inauspicious reactions.

Dhruva Mahārāja vládl této planetě třicet šest tisíc let. Požitkem zmenšoval reakce za zbožné činy a askezí zmenšoval nepříznivé reakce.

Purport

Význam

That Dhruva Mahārāja ruled over the planet for thirty-six thousand years means that he was present in the Satya-yuga because in the Satya-yuga people used to live for one hundred thousand years. In the next yuga, Tretā, people used to live for ten thousand years, and in the next yuga, Dvāpara, for one thousand years. In the present age, the Kali-yuga, the maximum duration of life is one hundred years. With the change of the yugas, the duration of life and memory, the quality of kindness, and all other good qualities diminish. There are two kinds of activities, namely pious and impious. By executing pious activities one can gain facilities for higher material enjoyment, but due to impious activities one has to undergo severe distress. A devotee, however, is not interested in enjoyment or affected by distress. When he is prosperous he knows, “I am diminishing the results of my pious activities,” and when he is in distress he knows, “I am diminishing the reactions of my impious activities.” A devotee is not concerned with enjoyment or distress; he simply desires to execute devotional service. It is said in the Śrīmad-Bhāgavatam that devotional service should be apratihatā, unchecked by the material conditions of happiness or distress. The devotee undergoes processes of austerity such as observing Ekādaśī and similar other fasting days and refraining from illicit sex life, intoxication, gambling and meat-eating. Thus he becomes purified from the reactions of his past impious life, and because he engages in devotional service, which is the most pious activity, he enjoys life without separate endeavor.

Dhruva Mahārāja panoval této planetě třicet šest tisíc let, což znamená, že žil v Satya-yuze, kdy se lidé dožívali sta tisíce let. V následujícím věku, Tretā-yuze, lidé žili deset tisíc let, v Dvāpara-yuze tisíc a v Kali-yuze, dnešním věku, se dožívají nanejvýš sta let. S příchodem každé nové yugy se lidem krátí život a paměť, ubývá soucitu a všech ostatních dobrých vlastností. Existují dva druhy čiností — zbožné a bezbožné. Zbožné činy vedou k vyšším formám hmotného požitku, zatímco bezbožné způsobují kruté utrpení. Oddaný ovšem nevyhledává požitek ani není ovlivněn utrpením. Když prožívá štěstí, uvědomuje si, že snižuje reakce za své zbožné činy, a v neštěstí zase ví, že snižuje reakce bezbožných činů. Oddaného nezajímá štěstí nebo neštěstí, ale jen oddaná služba Pánu. Śrīmad-Bhāgavatam říká, že oddaná služba musí být apratihatā — nesmí ji omezovat hmotné štěstí a neštěstí. Oddaný se podrobuje askezi tím způsobem, že dodržuje Ekādaśī a další postní dny a vyhýbá se nedovolenému sexu, požívání omamných látek, hazardování a jedení masa. Tím se očišťuje od reakcí za svůj minulý bezbožný život, a jelikož vykonává oddanou službu, která je tou nejzbožnější činností, užívá života, aniž by o nějaký požitek usiloval.