Text 7
Sloka 7
Devanagari
Dévanágarí
अलं वत्सातिरोषेण तमोद्वारेण पाप्मना ।
येन पुण्यजनानेतानवधीस्त्वमनागस: ॥ ७ ॥
Text
Verš
alaṁ vatsātiroṣeṇa
tamo-dvāreṇa pāpmanā
yena puṇya-janān etān
avadhīs tvam anāgasaḥ
alaṁ vatsātiroṣeṇa
tamo-dvāreṇa pāpmanā
yena puṇya-janān etān
avadhīs tvam anāgasaḥ
Synonyms
Synonyma
manuḥ uvāca — Manu said; alam — enough; vatsa — my dear boy; atiroṣeṇa — with excessive anger; tamaḥ-dvāreṇa — the path of ignorance; pāpmanā — sinful; yena — by which; puṇya-janān — the Yakṣas; etān — all these; avadhīḥ — you have killed; tvam — you; anāgasaḥ — offenseless.
Translation
Překlad
Lord Manu said: My dear son, please stop. It is not good to become unnecessarily angry — it is the path to hellish life. Now you are going beyond the limit by killing Yakṣas who are actually not offenders.
Pán Manu pravil: Zadrž, můj milý synu, přehnaný hněv není dobrý—je to cesta do pekla. Překročil jsi míru a zbytečně zabíjíš mnoho Yakṣů, kteří za nic nemohou.
Purport
Význam
In this verse the word atiroṣeṇa means “with unnecessary anger.” When Dhruva Mahārāja went beyond the limits of necessary anger, his grandfather, Svāyambhuva Manu, immediately came to protect him from further sinful action. From this we can understand that killing is not bad, but when killing is done unnecessarily or when an offenseless person is killed, such killing opens the path to hell. Dhruva Mahārāja was saved from such sinful action because he was a great devotee.
Slovo atiroṣeṇa znamená “s nepřiměřeným hněvem”. Když Dhruva Mahārāja překročil meze nezbytného hněvu, jeho děd Svāyambhuva Manu okamžitě přišel, aby zabránil jeho dalšímu hříšnému jednání. Zabíjení samo o sobě není zlé, ale zabíjet bezdůvodně nebo zabíjet nevinné vede přímo do pekla. Dhruva Mahārāja byl velký oddaný, a proto byl před dalšími hříchy uchráněn.
A kṣatriya is allowed to kill only for maintenance of the law and order of the state; he is not allowed to kill or commit violence without reason. Violence is certainly a path leading to a hellish condition of life, but it is also required for maintenance of the law and order of the state. Here Lord Manu prohibited Dhruva Mahārāja from killing the Yakṣas because only one of them was punishable for killing his brother, Uttama; not all of the Yakṣa citizens were punishable. We find in modern warfare, however, that attacks are made upon innocent citizens who are without fault. According to the law of Manu, such warfare is a most sinful activity. Furthermore, at the present moment civilized nations are unnecessarily maintaining many slaughterhouses for killing innocent animals. When a nation is attacked by its enemies, the wholesale slaughter of the citizens should be taken as a reaction to their own sinful activities. That is nature’s law.
Kṣatriya smí zabíjet pouze v zájmu práva a pořádku ve společnosti. Nesmí páchat násilí nebo zabíjet bezdůvodně. Násilí je cestou k pekelnému životu, ale je ho také třeba pro udržení práva a pořádku ve státě. Pán Manu Dhruvovi zakázal zabíjet další Yakṣi, jelikož jen jeden z nich si zasloužil trest za zabití Dhruvova bratra Uttamy. Ostatní Yakṣové byli nevinní. V moderních válkách se běžně útočí na nevinné lidi, což Manuovy zákony odsuzují jako ten největší hřích. Navíc dnes civilizované národy udržují mnoho jatek, ve kterých bezdůvodně zabíjejí nevinná zvířata. Když tedy na nějaký stát zaútočí nepřátelé, je třeba masové zabíjení jeho obyvatel chápat jako reakci za jejich vlastní hříchy. Takový je zákon přírody.