Text 25

Sloka 25

Devanagari

Dévanágarí

स एव विश्वं सृजति स एवावति हन्ति च ।
अथापि ह्यनहङ्कारान्नाज्यते गुणकर्मभि: ॥ २५ ॥

Text

Verš

sa eva viśvaṁ sṛjati
sa evāvati hanti ca
athāpi hy anahaṅkārān
nājyate guṇa-karmabhiḥ

Synonyms

Synonyma

saḥ — He; eva — certainly; viśvam — the universe; sṛjati — creates; saḥ — He; eva — certainly; avati — maintains; hanti — annihilates; ca — also; atha api — moreover; hi — certainly; anahaṅkārāt — from being without ego; na — not; ajyate — becomes entangled; guṇa — by the modes of material nature; karmabhiḥ — by activities.

saḥ — On; eva — jistě; viśvam — vesmír; sṛjati — tvoří; saḥ — On; eva — jistě; avati — udržuje; hanti — ničí; ca — také; atha api — navíc; hi — jistě; anahaṅkārāt — jelikož je bez falešného ega; na — ne; ajyate — zaplétá se; guṇa — kvalitami hmotné přírody; karmabhiḥ — činnostmi.

Translation

Překlad

The Supreme Personality of Godhead creates this material world, maintains it, and annihilates it in due course of time, but because He is transcendental to such activities, He is never affected by ego in such action or by the modes of material nature.

Nejvyšší Pán tvoří, udržuje a časem opět ničí tento hmotný svět. Protože je však těmto činnostem transcendentální, neovlivňuje Ho při nich ani falešné ego, ani kvality hmotné přírody.

Purport

Význam

In this verse the word anahaṅkāra means “without ego.” The conditioned soul has a false ego, and as a result of his karma he gets different types of bodies in this material world. Sometimes he gets the body of a demigod, and he thinks that body to be his identity. Similarly, when he gets the body of a dog he identifies his self with that body. But for the Supreme Personality of Godhead there is no such distinction between the body and the soul. Bhagavad-gītā, therefore, certifies that anyone who thinks of Kṛṣṇa as an ordinary human being is without knowledge of His transcendental nature and is a great fool. The Lord says, na māṁ karmāṇi limpanti: He is not affected by anything He does, because He is never contaminated by the material modes of nature. That we have a material body proves that we are infected by the three material modes of nature. The Lord says to Arjuna, “You and I had many, many births previously, but I remember everything, whereas you do not.” That is the difference between the living entity, or conditioned soul, and the Supreme Soul. The Supersoul, the Supreme Personality of Godhead, has no material body, and because He has no material body, He is not affected by any work He executes. There are many Māyāvādī philosophers who consider that Kṛṣṇa’s body is the effect of a concentration of the material mode of goodness, and they distinguish Kṛṣṇa’s soul from Kṛṣṇa’s body. The real situation, however, is that the body of the conditioned soul, even if he has a large accumulation of material goodness, is material, whereas Kṛṣṇa’s body is never material; it is transcendental. Kṛṣṇa has no false ego, for He does not identify Himself with the false and temporary body. His body is always eternal; He descends to this world in His own original, spiritual body. This is explained in Bhagavad-gītā as paraṁ bhāvam. The words paraṁ bhāvaṁ and divyam are especially significant in understanding Kṛṣṇa’s personality.

Slovo anahaṅkāra znamená “bez falešného ega”. Podmíněná duše má falešné ego a podle své karmy dostává v tomto hmotném světě různé druhy těl. Někdy dostane tělo poloboha a považuje ho za své já; jindy dostane tělo psa a ztotožňuje se zase s ním. V případě Nejvyšší Osobnosti Božství však tento rozdíl mezi tělem a duší neexistuje. Bhagavad-gītā proto prohlašuje, že ten, kdo považuje Kṛṣṇu za obyčejného člověka, nezná Jeho transcendentální postavení a je velký hlupák. Pán říká, že není ovlivněn Svým konáním (na māṁ karmāṇi limpanti), jelikož je mimo vliv kvalit hmotné přírody. My jim ale podléháme, neboť jinak bychom neměli hmotné tělo. Pán říká Arjunovi: “Ty i já jsme se narodili již mnohokrát, ale Já si všechno pamatuji, zatímco ty ne.” V tom spočívá rozdíl mezi živou bytostí (podmíněnou duší) a Nejvyšší Duší. Nejvyšší Pán, Nadduše, nemá hmotné tělo, a proto není ovlivněn Svým konáním. Je mnoho māyāvādských filozofů, kteří pokládají Kṛṣṇovo tělo za výsledek soustředění hmotné kvality dobra, a rozlišují mezi Kṛṣṇovým tělem a Kṛṣṇovou duší. Skutečnost je ale taková, že i když podmíněná duše nashromáždí velké množství hmotné kvality dobra, její tělo je stále hmotné, kdežto Kṛṣṇovo tělo není nikdy hmotné; je transcendentální. Kṛṣṇa nemá falešné ego, protože se neztotožňuje s falešným, pomíjivým tělem. Jeho tělo je vždy věčné; Kṛṣṇa sestupuje do tohoto světa ve Svém původním, duchovním těle. Bhagavad-gītā v této souvislosti hovoří o paraṁ bhāvam. Slova paraṁ bhāvaṁ a divyam jsou při chápání Kṛṣṇovy osobnosti zvláště důležitá.