Text 1

Sloka 1

Devanagari

Dévanágarí

मैत्रेय उवाच
प्रजापतेर्दुहितरं शिशुमारस्य वै ध्रुव: । उपयेमे भ्रमिं नाम तत्सुतौ कल्पवत्सरौ ॥ १ ॥

Text

Verš

maitreya uvāca
prajāpater duhitaraṁ
śiśumārasya vai dhruvaḥ
upayeme bhramiṁ nāma
tat-sutau kalpa-vatsarau

Synonyms

Synonyma

maitreyaḥ uvāca — the great sage Maitreya continued; prajāpateḥ — of the Prajāpati; duhitaram — daughter; śiśumārasya — of Śiśumāra; vai — certainly; dhruvaḥ — Dhruva Mahārāja; upayeme — married; bhramim — Bhrami; nāma — named; tat-sutau — her sons; kalpa — Kalpa; vatsarau — Vatsara.

maitreyaḥ uvāca — velký mudrc Maitreya pokračoval; prajāpateḥ — Prajāpatiho; duhitaram — dceru; śiśumārasya — Śiśumāry; vai — jistě; dhruvaḥ — Dhruva Mahārāja; upayeme — pojal za ženu; bhramim — Bhrami; nāma — jménem; tat-sutau — její synové; kalpa — Kalpa; vatsarau — Vatsara.

Translation

Překlad

The great sage Maitreya said: My dear Vidura, thereafter Dhruva Mahārāja married the daughter of Prajāpati Śiśumāra, whose name was Bhrami, and two sons named Kalpa and Vatsara were born of her.

Velký mudrc Maitreya řekl: Drahý Viduro, poté se Dhruva Mahārāja oženil s Bhrami, dcerou Prajāpatiho Śiśumāry, a narodili se jim dva synové, Kalpa a Vatsara.

Purport

Význam

It appears that Dhruva Mahārāja married after being installed on the throne of his father and after the departure of his father to the forest for self-realization. It is very important to note in this connection that since Mahārāja Uttānapāda was greatly affectionate towards his son, and since it is the duty of a father to get his sons and daughters married as quickly as possible, why did he not get his son married before he left home? The answer is that Mahārāja Uttānapāda was a rājarṣi, saintly king. Although he was busy in his political affairs and duties of government management, he was very anxious for self-realization. Therefore as soon as his son Dhruva Mahārāja was quite worthy to take charge of the government, he took this opportunity to leave home, just like his son, who, without fear, left home for self-realization, even at the age of five years. These are rare instances from which we can see that the importance of spiritual realization is above all other important work. Mahārāja Uttānapāda knew very well that to get his son Dhruva Mahārāja married was not so important that it should take preference to his going away to the forest for self-realization.

Je zřejmé, že se Dhruva Mahārāja oženil poté, co se stal králem a co jeho otec odešel do lesa, aby se věnoval seberealizaci. V této souvislosti je velice důležité si všimnout jedné věci. Vzhledem k tomu, že Mahārāja Uttānapāda svého syna velmi miloval a povinností otce je oženit syny a vdát dcery co nejdříve, může vyvstat otázka: “Proč tedy neoženil svého syna ještě před tím, než odešel z domova?” Odpovědí je, že Mahārāja Uttānapāda byl rājarṣi, svatý král. Ačkoliv byl zaneprázdněn politikou a vládními povinnostmi, velice usiloval o seberealizaci. Jakmile tedy viděl, že Dhruva Mahārāja je dostatečně připravený ujmout se vlády, využil příležitosti odejít stejně jako jeho syn, který beze strachu odešel z domova za účelem seberealizace již v pěti letech. Na takových vzácných případech můžeme vidět, že duchovní realizace je důležitější než všechny jiné důležité činnosti. Mahārāja Uttānapāda věděl velmi dobře, že oženit svého syna Dhruvu Mahārāje není tak důležité, aby tomu dal přednost před odchodem do lesa a seberealizací.