Text 33

Sloka 33

Devanagari

Dévanágarí

पद्‍भ्यां भगवतो जज्ञे शुश्रूषा धर्मसिद्धये ।
तस्यां जात: पुरा शूद्रो यद्‌वृत्त्या तुष्यते हरि: ॥ ३३ ॥

Text

Verš

padbhyāṁ bhagavato jajñe
śuśrūṣā dharma-siddhaye
tasyāṁ jātaḥ purā śūdro
yad-vṛttyā tuṣyate hariḥ

Synonyms

Synonyma

padbhyām — from the legs; bhagavataḥ — of the Personality of Godhead; jajñe — became manifested; śuśrūṣā — service; dharma — occupational duty; siddhaye — for the matter of; tasyām — in that; jātaḥ — being generated; purā — formerly; śūdraḥ — the servitors; yat-vṛttyā — the occupation by which; tuṣyate — becomes satisfied; hariḥ — the Supreme Personality of Godhead.

padbhyām — z nohou; bhagavataḥ — Osobnosti Božství; jajñe — projevila se; śuśrūṣā — služba; dharma — předepsaná povinnost; siddhaye — ve věci; tasyām — v tom; jātaḥ — vytvořené; purā — dříve; śūdraḥ — služebníci; yat-vṛttyā — zaměstnání, kterým; tuṣyate — je uspokojen; hariḥ — Nejvyšší Osobnost Božství.

Translation

Překlad

Thereafter, service was manifested from the legs of the Personality of Godhead for the sake of perfecting the religious function. Situated on the legs are the śūdras, who satisfy the Lord by service.

Poté se z nohou Osobnosti Božství projevila služba, nutná pro dokonalé vykonávání náboženských činností. Na nohách jsou umístěni śūdrové, kteří uspokojují Pána sloužením.

Purport

Význam

Service is the real constitutional occupation of all living entities. The living entities are meant to render service to the Lord, and they can attain religious perfection by this service attitude. One cannot attain religious perfection simply by speculating to attain theoretical knowledge. The jñānī division of spiritualists go on speculating only to distinguish the soul from matter, but they have no information of the activities of the soul after being liberated by knowledge. It is said that persons who only mentally speculate to know things as they are and who do not engage in the transcendental loving service of the Lord are simply wasting their time.

Služba je přirozeným zaměstnáním všech živých bytostí. Živé bytosti mají sloužit Pánu, a tímto služebnickým postojem mohou dosáhnout dokonalosti náboženství. Nikdo nedosáhne náboženské dokonalosti pouhým spekulováním ve snaze získat teoretické poznání. Spiritualisté zvaní jñānī mohou spekulací pouze rozlišit duši od hmoty, ale nemají žádné informace o činnostech duše, která se osvobodila prostřednictvím poznání. Je řečeno, že ti, kteří se věnují pouze mentálním spekulacím, aby poznali věci takové, jaké jsou, ale nezapojují se do transcendentální láskyplné služby Pánu, jen marní svůj čas.

It is clearly said here that the principle of service was generated from the legs of the Lord for the sake of perfecting the religious process, but this transcendental service is different from the idea of service in the material world. In the material world, no one wants to be a servant; everyone wants to become the master because false mastership is the basic disease of the conditioned soul. The conditioned soul in the material world wants to lord it over others. Illusioned by the external energy of the Lord, he is forced to become a servant of the material world. That is the real position of the conditioned soul. The last snare of the illusory, external energy is the conception of becoming one with the Lord, and due to this conception the illusioned soul remains in the bondage of material energy, falsely thinking himself a liberated soul and “as good as Nārāyaṇa.”

Zde je jasně řečeno, že princip služby vznikl z nohou Pána pro dokonalost náboženského života, ale tato transcendentální služba se liší od představ o službě v hmotném světě. Nikdo v hmotném světě nechce být služebník, ale každý chce být pán, protože falešné panování je hlavní chorobou podmíněné duše. Podmíněná duše v hmotném světě chce vládnout ostatním a oklamána vnější energií Pána je nucena hmotnému světu sloužit. Takové je skutečné postavení podmíněné duše. Poslední léčkou iluzorní vnější energie je představa totožnosti s Pánem. Kvůli ní zůstává oklamaná duše v otroctví hmotné energie a falešně se považuje za osvobozenou duši, která je “na stejné úrovni jako Nārāyaṇa”.

It is actually better to be a śūdra than to be a brāhmaṇa and not develop the service attitude, because that attitude alone satisfies the Lord. Every living being — even if he be a brāhmaṇa by qualification — must take to the transcendental service of the Lord. Both Bhagavad-gītā and the Śrīmad-Bhāgavatam support that this service attitude is the perfection of the living entity. A brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya or śūdra can perfect his occupational duties only by rendering service unto the Lord. A brāhmaṇa is supposed to know this fact due to his perfection in Vedic wisdom. The other sections are supposed to follow the direction of the brāhmaṇa Vaiṣṇava (one who is a brāhmaṇa by qualification and a Vaiṣṇava by action). That will make the entire society perfect in regard to the order of its social construction. A disordered society cannot satisfy either the members of the society or the Lord. Even if one is not a perfect brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya or śūdra but takes to the service of the Lord, not caring for the perfection of his social position, he becomes a perfect human being simply by developing the attitude of service to the Supreme Lord.

Je skutečně lépe být śūdra, než být brāhmaṇa, který nevyvinul služebnický postoj, protože jedině tento postoj uspokojuje Pána. Každá živá bytost — i kvalifikovaný brāhmaṇa — musí vykonávat transcendentální službu Pánu. Bhagavad-gītā i Śrīmad-Bhāgavatam potvrzují, že tento služebnický postoj je dokonalostí živé bytosti. Brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya i śūdra může zdokonalit povinnosti svého zaměstnání jedině službou Pánu. U brāhmaṇy se předpokládá, že díky dokonalému poznání védské moudrosti je mu tato skutečnost známá. Od dalších složek společnosti se očekává, že budou následovat pokyny brāhmaṇy-vaiṣṇavy (toho, kdo je brāhmaṇa kvalifikací a vaiṣṇava činy). To je základ nejdokonalejšího společenského řádu. Neuspořádaná společnost nemůže uspokojit ani své členy, ani Pána. I ten, kdo není dokonalým brāhmaṇou, kṣatriyou, vaiśyou či śūdrou, ale oddaně slouží Pánu, aniž by se staral o své společenské postavení, se stává dokonalým člověkem pouhou kultivací služebnického postoje vůči Nejvyššímu Pánovi.