Skip to main content

Text 20

Sloka 20

Devanagari

Dévanágarí

स एवमाराधितपादतीर्था-
दधीततत्त्वात्मविबोधमार्ग:
प्रणम्य पादौ परिवृत्य देव-
मिहागतोऽहं विरहातुरात्मा ॥ २० ॥

Text

Verš

sa evam ārādhita-pāda-tīrthād
adhīta-tattvātma-vibodha-mārgaḥ
praṇamya pādau parivṛtya devam
ihāgato ’haṁ virahāturātmā
sa evam ārādhita-pāda-tīrthād
adhīta-tattvātma-vibodha-mārgaḥ
praṇamya pādau parivṛtya devam
ihāgato ’haṁ virahāturātmā

Synonyms

Synonyma

saḥ — so myself; evam — thus; ārādhita — worshiped; pāda-tīrthāt — from the Personality of Godhead; adhīta — studied; tattva-ātma — self-knowledge; vibodha — understanding; mārgaḥ — path; praṇamya — after saluting; pādau — at His lotus feet; parivṛtya — after circumambulating; devam — the Lord; iha — at this place; āgataḥ — reached; aham — I; viraha — separation; ātura-ātmā — aggrieved in self.

saḥ — já; evam — takto; ārādhita — uctil; pāda-tīrthāt — od Osobnosti Božství; adhīta — studoval; tattva-ātma — pravda o vlastním já; vibodha — chápání; mārgaḥ — cesta; praṇamya — po uctivém pozdravu; pādau — u Jeho lotosových nohou; parivṛtya — po obejití; devam — Pána; iha — na toto místo; āgataḥ — dospěl; aham — já; viraha — odloučení; ātura-ātmā — uvnitř zarmoucen.

Translation

Překlad

I have studied the path of understanding self-knowledge from my spiritual master, the Personality of Godhead, and thus after circumambulating Him I have come to this place, very much aggrieved due to separation.

Od mého duchovního mistra, Osobnosti Božství, jsem se učil cestě chápání pravdy o vlastním já. Poté jsem Ho uctivě obešel a dospěl jsem na toto místo, velice zarmoucen z odloučení.

Purport

Význam

Śrī Uddhava’s actual life is the direct symbol of the catuḥ-ślokī Bhāgavatam enunciated first to Brahmājī by the Personality of Godhead. These four very great and important verses from Śrīmad-Bhāgavatam are particularly taken out by the Māyāvādī speculators, who construe a different purport to suit their impersonal view of monism. Here is the proper answer to such unauthorized speculators. The verses of Śrīmad-Bhāgavatam are purely theistic science understandable by the postgraduate students of Bhagavad-gītā. The unauthorized dry speculators are offenders at the lotus feet of the Lord Śrī Kṛṣṇa because they distort the purports of Bhagavad-gītā and Śrīmad-Bhāgavatam to mislead the public and prepare a direct path to the hell known as Andha-tāmisra. As confirmed in Bhagavad-gītā (16.20) such envious speculators are without knowledge and are surely condemned life after life. They unnecessarily take shelter of Śrīpāda Śaṅkarācārya, but he was not so drastic as to commit an offense at the lotus feet of Lord Kṛṣṇa. According to Lord Śrī Caitanya Mahāprabhu, Śrīpāda Śaṅkarācārya preached the Māyāvāda philosophy for a particular purpose. Such a philosophy was necessary to defeat the Buddhist philosophy of the nonexistence of the spirit soul, but it was never meant for perpetual acceptance. It was an emergency. Thus Lord Kṛṣṇa was accepted by Śaṅkarācārya as the Supreme Personality of Godhead in his commentation on Bhagavad-gītā. Since he was a great devotee of Lord Kṛṣṇa, he did not dare write any commentary on Śrīmad-Bhāgavatam because that would have been a direct offense at the lotus feet of the Lord. But later speculators, in the name of Māyāvāda philosophy, unnecessarily make their commentary on the catuḥ-ślokī Bhāgavatam without any bona fide intent.

Samotný život Śrī Uddhavy je znázorněním catuḥ-ślokī Bhāgavatamu, které Nejvyšší Pán sdělil nejprve Brahmājīmu. Tyto čtyři nesmírně významné verše Śrīmad-Bhāgavatamu si zvláště vybírají māyāvādští spekulanti a opatřují je vlastním výkladem, vyhovujícím jejich neosobnímu monistickému názoru. Zde dostávají všichni tito neautorizovaní spekulanti jednoznačnou odpověď. Verše Śrīmad-Bhāgavatamu jsou čistě teistickou vědou, kterou chápou pouze ti, kteří důkladně prostudovali a pochopili Bhagavad-gītu. Lidé, kteří holdují neautorizovaným suchým spekulacím, urážejí lotosové nohy Pána Śrī Kṛṣṇy. Překrucují významy Bhagavad-gīty a Śrīmad-Bhāgavatamu, aby tak sváděli veřejnost a připravili si přímou cestu do pekla zvaného Andhatāmisra. Jak je potvrzeno v Bhagavad-gītě (16.20), tito závistiví spekulanti nemají žádné poznání a jsou nepochybně odsouzeni trpět život za životem. Staví se za autoritu Śrīpādy Śaṅkarācāryi, který však nešel tak daleko, aby urážel lotosové nohy Pána Kṛṣṇy. Podle Pána Śrī Caitanyi Mahāprabhua kázal Śrīpāda Śaṅkarācārya māyāvādskou filozofii za zvláštním účelem. Tato filozofie byla nezbytná pro překonání buddhistické filozofie o neexistenci duše, ale nebyla v žádném případě určena k trvalému přijímání. Bylo to nouzové řešení. Ve svém komentáři k Bhagavad-gītě i Śaṅkarācārya uznal Pána Kṛṣṇu jako Nejvyšší Osobnost Božství. Jelikož byl velkým oddaným Pána Kṛṣṇy, neodvažoval se psát žádný komentář ke Śrīmad-Bhāgavatamu, protože by to byla přímá urážka lotosových nohou Pána. Pozdější spekulanti však ve jménu māyāvādské filozofie komentují catuḥ-ślokī Bhāgavatamu bez jakéhokoliv autorizovaného záměru, aniž by to někomu přinášelo nějaký prospěch.

The monistic dry speculators have no business in the Śrīmad-Bhāgavatam because this particular Vedic literature is forbidden for them by the great author himself. Śrīla Vyāsadeva has definitely forbidden persons engaged in religiosity, economic development, sense gratification and, finally, salvation, from trying to understand Śrīmad-Bhāgavatam, which is not meant for them (Bhāg. 1.1.2). Śrīpāda Śrīdhara Svāmī, the great commentator on Śrīmad-Bhāgavatam, has definitely forbidden the salvationists or monists to deal in Śrīmad-Bhāgavatam. It is not for them. Yet such unauthorized persons perversely try to understand Śrīmad-Bhāgavatam, and thus they commit offenses at the feet of the Lord, which even Śrīpāda Śaṅkarācārya dared not do. Thus they prepare for their continuation of miserable life. It should be particularly noted herein that Uddhava studied the catuḥ-ślokī Bhāgavatam directly from the Lord, who spoke them first to Brahmājī, and this time the Lord explained more confidentially the self-knowledge mentioned as the paramāṁ sthitim. Upon learning such self-knowledge of love, Uddhava felt very much aggrieved by feelings of separation from the Lord. Unless one is awakened to the stage of Uddhava — everlastingly feeling the separation of the Lord in transcendental love, as exhibited by Lord Caitanya also — one cannot understand the real import of the four essential verses of Śrīmad-Bhāgavatam. One should not indulge in the unauthorized act of twisting the meaning and thereby putting himself on the dangerous path of offense.

Lidé rozvíjející suché monistické spekulace nemají právo se dotýkat Śrīmad-Bhāgavatamu, protože zvláště toto védské písmo jim zakázal samotný jeho velký autor. Śrīla Vyāsadeva jednoznačně zakazuje těm, kteří se zabývají náboženstvím, hospodářským rozvojem, uspokojováním smyslů a nakonec i osvobozením, aby se snažili pochopit Śrīmad-Bhāgavatam, protože jim není určen (Bhāg. 1.1.2). Śrīpāda Śrīdhara Svāmī, velký komentátor Śrīmad-Bhāgavatamu, jasně zakázal monistům a lidem, kteří chtějí dosáhnout osvobození, zabývat se Śrīmad-Bhāgavatamem. Není to nic pro ně. Přesto se tito lidé snaží zvráceně pochopit Śrīmad-Bhāgavatam, aniž by k tomu byli oprávněni, a dopouštějí se tak urážek proti nohám Pána, což si nedovolil ani Śrīpāda Śaṅkarācārya. Připravují si tak další pokračování svého strastiplného života. Je třeba si zde zvláště povšimnout toho, že Uddhava studoval catuḥ-ślokī Bhāgavatam přímo u Pána, který ho nejprve přednesl Brahmājīmu. Tentokrát ale Pán důvěrněji popisoval pravdu o vlastním já neboli paramāṁ sthitim. Poté, co se Uddhava naučil tomuto poznání o lásce a o vlastním já, velice ho zarmoutily pocity odloučení od Pána. Nikdo nemůže pochopit skutečný význam čtyř základních veršů Śrīmad-Bhāgavatamu, dokud neprocitne do stavu Uddhavy—dokud nezná věčný pocit odloučení od Pána, založený na transcendentální lásce, který projevil také Pán Caitanya. Nikdo by se neměl zabývat neautorizovaným překrucováním významu a vstupovat tak na nebezpečnou cestu urážek.