Text 7
Sloka 7
Devanagari
Dévanágarí
यज्जिह्वाग्रे वर्तते नाम तुभ्यम् ।
तेपुस्तपस्ते जुहुवु: सस्नुरार्या
ब्रह्मानूचुर्नाम गृणन्ति ये ते ॥ ७ ॥
Text
Verš
yaj-jihvāgre vartate nāma tubhyam
tepus tapas te juhuvuḥ sasnur āryā
brahmānūcur nāma gṛṇanti ye te
yaj-jihvāgre vartate nāma tubhyam
tepus tapas te juhuvuḥ sasnur āryā
brahmānūcur nāma gṛṇanti ye te
Synonyms
Synonyma
aho bata — oh, how glorious; śva-pacaḥ — a dog-eater; ataḥ — hence; garīyān — worshipable; yat — of whom; jihvā-agre — on the tip of the tongue; vartate — is; nāma — the holy name; tubhyam — unto You; tepuḥ tapaḥ — practiced austerities; te — they; juhuvuḥ — executed fire sacrifices; sasnuḥ — took bath in the sacred rivers; āryāḥ — Āryans; brahma anūcuḥ — studied the Vedas; nāma — the holy name; gṛṇanti — accept; ye — they who; te — Your.
aho bata — jak slavní; śva-pacaḥ — pojídač psů; ataḥ — od chvíle; garīyān — hoden úcty; yat — koho; jihvā-agre — na špičce jazyka; vartate — je; nāma — svaté jméno; tubhyam — Tobě; tepuḥ tapaḥ — věnovali se odříkání; te — oni; juhuvuḥ — obětovali v ohni; sasnuḥ — vykoupali se v posvátných řekách; āryāḥ — Árijci; brahma anūcuḥ — studovali Vedy; nāma — svaté jméno; gṛṇanti — přijímají; ye — ti, kdo; te — Tvé.
Translation
Překlad
Oh, how glorious are they whose tongues are chanting Your holy name! Even if born in the families of dog-eaters, such persons are worshipable. Persons who chant the holy name of Your Lordship must have executed all kinds of austerities and fire sacrifices and achieved all the good manners of the Āryans. To be chanting the holy name of Your Lordship, they must have bathed at holy places of pilgrimage, studied the Vedas and fulfilled everything required.
Jak slavní jsou ti, jejichž jazyky opěvují Tvé svaté jméno! Takové osoby jsou hodné úcty, i když se narodily v rodinách pojídačů psů. Ti, kdo opěvují Tvé svaté jméno, se museli podrobit všem druhům odříkání, obětovat v ohni a osvojit si ušlechtilé chování Árijců. Jelikož zpívají Tvé svaté jméno, museli se vykoupat na posvátných poutních místech, studovat Vedy a splnit veškeré ostatní požadavky.
Purport
Význam
As it is stated in the previous verse, a person who has once offenselessly chanted the holy name of God becomes immediately eligible to perform Vedic sacrifices. One should not be astonished by this statement of Śrīmad-Bhāgavatam. One should not disbelieve or think, “How by chanting the holy name of the Lord can one become a holy man to be compared to the most elevated brāhmaṇa?” To eradicate such doubts in the minds of unbelievers, this verse affirms that the stage of chanting the holy name of the Lord is not sudden, but that the chanters have already performed all kinds of Vedic rituals and sacrifices. It is not very astounding, for no one in this life can chant the holy name of the Lord unless he has passed all lower stages, such as performing the Vedic ritualistic sacrifices, studying the Vedas and practicing good behavior like that of the Āryans. All this must first have been done. Just as a student in a law class is to be understood to have already graduated from general education, anyone who is engaged in the chanting of the holy name of the Lord — Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare/ Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare — must have already passed all lower stages. It is said that those who simply chant the holy name with the tip of the tongue are glorious. One does not even have to chant the holy name and understand the whole procedure, namely the offensive stage, offenseless stage and pure stage; if the holy name is sounded on the tip of the tongue, that is also sufficient. It is said herein that nāma, a singular number, one name, Kṛṣṇa or Rāma, is sufficient. It is not that one has to chant all the holy names of the Lord. The holy names of the Lord are innumerable, and one does not have to chant all the names to prove that he has already undergone all the processes of Vedic ritualistic ceremonies. If one chants once only, it is to be understood that he has already passed all the examinations, not to speak of those who are chanting always, twenty-four hours a day. It is specifically said here, tubhyam: “unto You only.” One must chant God’s name, not, as the Māyāvādī philosophers say, any name, such as a demigod’s name or the names of God’s energies. Only the holy name of the Supreme Lord will be effective. Anyone who compares the holy name of the Supreme Lord to the names of the demigods is called pāṣaṇḍī, or an offender.
V předešlém verši již bylo řečeno, že kdo jen jednou zazpívá svaté jméno Boha, aniž by se přitom dopustil přestupků, je okamžitě oprávněn vykonávat védské oběti. Tento výrok Śrīmad-Bhāgavatamu není zdaleka přehnaný. Není o něm třeba pochybovat a myslet si: “Jak se někdo může zpíváním svatého jména stát svatou osobností na úrovni nejvznešenějšího brāhmaṇy?” Aby z myslí nevěřících vyprchaly veškeré pochybnosti, tento verš uvádí, že úrovně zpívání svatého jména Pána nelze dosáhnout náhle, ale až po vykonání všech védských obětí a obřadů. Nikdo nedokáže zpívat svaté jméno Pána, aniž by předem prošel všemi nižšími etapami — tedy konáním védských obřadních obětí, studiem Ved a výchovou v pravidlech chování, kterými se řídí Árijci. Nejprve musíme projít všemi těmito etapami. Studentem práva může být jen ten, kdo již získal základní a středoškolské vzdělání. Každý, kdo zpívá svaté jméno Pána — Hare Kṛṣṇa, Hare Kṛṣṇa, Kṛṣṇa Kṛṣṇa, Hare Hare / Hare Rāma, Hare Rāma, Rāma Rāma, Hare Hare — musel již projít všemi nižšími etapami. Je řečeno, že ti, kdo jednoduše mají svaté jméno na špičce jazyka, jsou slavní. Při zpívání svatého jména není ani důležité vědět, že existují různá stadia zpívání — s přestupky, bez přestupků a čisté zpívání. Samo o sobě již stačí, když je svaté jméno na špičce jazyka. Zde je řečeno, že stačí nāma v jednotném čísle, tedy jedno jméno, Kṛṣṇa nebo Rāma. Není tedy nutné zpívat všechna svatá jména Pána. Existují nesčetná svatá jména Pána a k tomu, abychom dokázali, že jsme se již podrobili všem védským očistným obřadům, nemusíme zpívat všechny. Když dokážeme zazpívat dokonce jen jedenkrát, svědčí to o tom, že jsme s úspěchem prošli všemi zkouškami. Co pak říci o těch, kdo zpívají nepřetržitě, dvacet čtyři hodin denně? Důležité je slovo tubhyam, “výhradně Tobě”. Musíme zpívat jen jméno Boha, a ne — jak učí někteří māyāvādští filozofové — jakékoliv jméno, včetně jmen polobohů a Božích energií. Účinek má jen svaté jméno Nejvyššího Pána. Kdo nevidí rozdíl mezi svatým jménem Nejvyššího Pána a jmény polobohů, je pāṣaṇḍī neboli rouhač.
The holy name has to be chanted to please the Supreme Lord, and not for any sense gratification or professional purpose. If this pure mentality is there, then even though a person is born of a low family, such as a dog-eater’s, he is so glorious that not only has he purified himself, but he is quite competent to deliver others. He is competent to speak on the importance of the transcendental name, just as Ṭhākura Haridāsa did. He was apparently born in a family of Muhammadans, but because he was chanting the holy name of the Supreme Lord offenselessly, Lord Caitanya empowered him to become the authority, or ācārya, of spreading the name. It did not matter that he was born in a family which was not following the Vedic rules and regulations. Caitanya Mahāprabhu and Advaita Prabhu accepted him as an authority because he was offenselessly chanting the name of the Lord. Authorities like Advaita Prabhu and Lord Caitanya immediately accepted that he had already performed all kinds of austerities, studied the Vedas and performed all sacrifices. That is automatically understood. There is a hereditary class of brāhmaṇas called the smārta-brāhmaṇas, however, who are of the opinion that even if such persons who are chanting the holy name of the Lord are accepted as purified, they still have to perform the Vedic rites or await their next birth in a family of brāhmaṇas so that they can perform the Vedic rituals. But actually that is not the case. Such a man does not need to wait for the next birth to become purified. He is at once purified. It is understood that he has already performed all sorts of rites. It is the so-called brāhmaṇas who actually have to undergo different kinds of austerities before reaching that point of purification. There are many other Vedic performances which are not described here. All such Vedic rituals have been already performed by the chanters of the holy name.
Svaté jméno musíme zpívat proto, abychom uspokojili Nejvyššího Pána. Účelem zpívání nesmí být smyslový požitek či výdělek. Když někdo zpívá nezištným, čistým způsobem, není podstatné, zda pochází z nízké rodiny, například z rodiny pojídačů psů. Je tak slavný, že očistí nejen sebe, ale dokáže vysvobodit i jiné. O důležitosti svatého jména dokáže také mluvit, jak ukázal svým příkladem Ṭhākura Haridāsa. Ṭhākura Haridāsa se údajně narodil v mohamedánské rodině, ale protože zpíval svaté jméno Nejvyššího Pána bez přestupků, Pán Caitanya ho zplnomocnil stát se autoritou, ācāryou pro šíření svatého jména. Nevadilo, že se narodil v rodině, která nenásledovala védská pravidla a předpisy. Caitanya Mahāprabhu i Advaita Prabhu ho přijali jako autoritu vzhledem k tomu, že zpíval svaté jméno Pána bez přestupků. Velké autority, jako Caitanya Mahāprabhu a Advaita Prabhu, věděly, že se již podrobil veškerému odříkání, studoval Vedy a vykonal všechny oběti. To bylo samozřejmé. Smārta-brāhmaṇové, zastánci dědičného titulu brāhmaṇy, se naopak domnívají, že i ten, kdo je očištěn zpíváním svatého jména Pána, se musí podrobit dalším védským obřadům nebo se narodit v rodině brāhmaṇů, aby měl právo vykonávat védské oběti. Ale to není pravda. Kdo je očištěn zpíváním svatého jména, nemusí čekat na očištění v příštím životě. Je okamžitě čistý. Je zřejmé, že již vykonal všechny obřady. Naopak, jsou to právě takzvaní brāhmaṇové, kdo se musejí podrobit mnoha různým askezím, než dosáhnou čistoty. Existuje mnoho dalších védských obřadů, které zde nejsou popsány, ale ten, kdo zpívá svaté jméno, je již všechny podstoupil.
The word juhuvuḥ means that the chanters of the holy name have already performed all kinds of sacrifices. Sasnuḥ means that they have already traveled to all the holy places of pilgrimage and taken part in purificatory activities at those places. They are called āryāḥ because they have already finished all these requirements, and therefore they must be among the Āryans or those who have qualified themselves to become Āryans. Āryan refers to those who are civilized, whose manners are regulated according to the Vedic rituals. Any devotee who is chanting the holy name of the Lord is the best kind of Āryan. Unless one studies the Vedas, one cannot become an Āryan, but it is automatically understood that the chanters have already studied all the Vedic literature. The specific word used here is anūcuḥ, which means that because they have already completed all those recommended acts, they have become qualified to be spiritual masters.
Slovo juhuvuḥ znamená, že ti, kdo zpívají svaté jméno, již vykonali všechny oběti. Sasnuḥ znamená, že již navštívili všechna posvátná poutní místa a podrobili se tam předepsaným očistám. Jsou tedy āryāḥ, neboť již splnili všechny požadavky, které jsou předepsány Árijcům nebo těm, kdo jsou kvalifikováni jako Árijci. Árijci jsou ti, kdo jsou civilizovaní a ve svém chování se řídí pravidly védských obřadů. Každý oddaný, který zpívá svaté jméno Pána, je nejlepším z Árijců. Árijcem může být jen ten, kdo studoval Vedy. Kdo však zpívá svaté jméno, prostudoval již veškeré védské texty. Slovo anūcuḥ se týká těch, kdo již vykonali veškeré předepsané povinnosti, a jsou tudíž povolaní být duchovními mistry.
The very word gṛṇanti, which is used in this verse, means to be already established in the perfectional stage of ritualistic performances. If one is seated on the bench of a high court and is giving judgment on cases, it means that he has already passed all legal exams and is better than those who are engaged in the study of law or those expecting to study law in the future. In a similar way, persons who are chanting the holy name are transcendental to those who are factually performing the Vedic rituals and those who expect to be qualified (or, in other words, those who are born in families of brāhmaṇas but have not yet undergone the reformatory processes and who therefore expect to study the Vedic rituals and perform the sacrifices in the future).
Slovo gṛṇanti znamená dokonale vykonávat obřady. Pokud již někdo zastává funkci hlavního soudce a udílí rozsudky, rozumí se, že již prošel všemi státními zkouškami a předčí ty, kdo studují práva nebo se je teprve chystají studovat. Kdo zpívá svaté jméno, je transcendentální vůči tomu, kdo vykonává védské obřady, a tomu, kdo čeká na svoji kvalifikaci (jedná se o ty, kdo se narodili v bráhmanských rodinách, ale doposud se nepodrobili všem očistám; od nich se očekává, že budou dále studovat Vedy a konat další oběti).
There are many Vedic statements in different places saying that anyone who chants the holy name of the Lord becomes immediately freed from conditional life and that anyone who hears the holy name of the Lord, even though born of a family of dog-eaters, also becomes liberated from the clutches of material entanglement.
Ve Vedách existují četné výroky, které prohlašují, že každý, kdo zpívá svaté jméno Pána, je okamžitě vysvobozen z podmíněného života. Také ten, kdo slyší svaté jméno Pána — i kdyby se narodil v rodině pojídačů psů — je vysvobozen z pout hmotného otroctví.