Text 5
Sloka 5
Devanagari
Dévanágarí
नि:सङ्गा न्यस्तकर्माण: प्रशान्ता: शुद्धचेतस: ॥ ५ ॥
Text
Verš
dhīrāḥ kāmārtha-hetave
niḥsaṅgā nyasta-karmāṇaḥ
praśāntāḥ śuddha-cetasaḥ
dhīrāḥ kāmārtha-hetave
niḥsaṅgā nyasta-karmāṇaḥ
praśāntāḥ śuddha-cetasaḥ
Synonyms
Synonyma
ye — those who; sva-dharmān — their own occupational duties; na — do not; duhyanti — take advantage of; dhīrāḥ — intelligent; kāma — sense gratification; artha — economic development; hetave — for the sake of; niḥsaṅgāḥ — free from material attachment; nyasta — given up; karmāṇaḥ — fruitive activities; praśāntāḥ — satisfied; śuddha-cetasaḥ — of purified consciousness.
ye — ti, kdo; sva-dharmān — své předepsané povinnosti; na — ne; duhyanti — využívají; dhīrāḥ — inteligentní; kāma — smyslový požitek; artha — hospodářský rozvoj; hetave — za účelem; niḥsaṅgāḥ — osvobozeni od hmotné připoutanosti; nyasta — vzdali se; karmāṇaḥ — plodonosných činností; praśāntāḥ — spokojení; śuddha-cetasaḥ — v očištěném vědomí.
Translation
Překlad
Those who are intelligent and are of purified consciousness are completely satisfied in Kṛṣṇa consciousness. Freed from the modes of material nature, they do not act for sense gratification; rather, since they are situated in their own occupational duties, they act as one is expected to act.
Inteligentní lidé s očištěným vědomím jsou dokonale spokojení ve vědomí Kṛṣṇy. Jelikož jsou osvobozeni od kvalit hmotné přírody, nejednají pro smyslový požitek. Naopak — plní své předepsané povinnosti, a tudíž jednají tak, jak se jednat má.
Purport
Význam
The first-class example of this type of man is Arjuna. Arjuna was a kṣatriya, and his occupational duty was to fight. Generally, kings fight to extend their kingdoms, which they rule for sense gratification. But as far as Arjuna is concerned, he declined to fight for his own sense gratification. He said that although he could get a kingdom by fighting with his relatives, he did not want to fight with them. But when he was ordered by Kṛṣṇa and convinced by the teachings of Bhagavad-gītā that his duty was to satisfy Kṛṣṇa, then he fought. Thus he fought not for his sense gratification but for the satisfaction of the Supreme Personality of Godhead.
Jedinečným příkladem takové osobnosti je Arjuna. Arjuna byl kṣatriya a jeho povinností bylo bojovat. Králové obvykle bojují, aby rozšířili svá království, jimž pak vládnou pro svůj smyslový požitek. Arjuna však nechtěl bojovat pro vlastní smyslový požitek. Prohlásil, že i když může v boji se svými příbuznými získat království, přesto s nimi nechce bojovat. Když mu však dal Kṛṣṇa pokyn a když byl přesvědčen učením Bhagavad-gīty, že jeho povinností je uspokojit Kṛṣṇu, potom bojoval — ne pro svůj smyslový požitek, ale pro uspokojení Nejvyšší Osobnosti Božství.
Persons who work at their prescribed duties, not for sense gratification but for gratification of the Supreme Lord, are called niḥsaṅga, freed from the influence of the modes of material nature. Nyasta-karmāṇaḥ indicates that the results of their activities are given to the Supreme Personality of Godhead. Such persons appear to be acting on the platform of their respective duties, but such activities are not performed for personal sense gratification; rather, they are performed for the Supreme Person. Such devotees are called praśāntāḥ, which means “completely satisfied.” Śuddha-cetasaḥ means Kṛṣṇa conscious; their consciousness has become purified. In unpurified consciousness one thinks of himself as the Lord of the universe, but in purified consciousness one thinks himself the eternal servant of the Supreme Personality of Godhead. Putting oneself in that position of eternal servitorship to the Supreme Lord and working for Him perpetually, one actually becomes completely satisfied. As long as one works for his personal sense gratification, he will always be full of anxiety. That is the difference between ordinary consciousness and Kṛṣṇa consciousness.
Ti, kdo jednají z povinnosti, ne pro smyslový požitek, ale pro potěšení Nejvyššího Pána, jsou niḥsaṅga — zbaveni vlivu kvalit hmotné přírody. Nyasta-karmāṇaḥ znamená, že výsledky svého konání obětují Nejvyšší Osobnosti Božství. Zdánlivě jsou zaměstnáni svými předepsanými povinnostmi, ale není to za účelem vlastního smyslového požitku. Jejich cílem je uspokojit Nejvyššího Pána. Tito oddaní se nazývají praśāntāḥ, což znamená “dokonale spokojení”. Śuddha-cetasaḥ znamená “ve vědomí Kṛṣṇy” — mají očištěné vědomí. Člověk, jehož vědomí je znečištěné, si myslí, že je Pánem vesmíru. Čisté vědomí naopak znamená, že se považuje za věčného služebníka Nejvyšší Osobnosti Božství. Setrváváme-li v tomto vědomí věčného služebníka Svrchovaného Pána a jednáme-li pouze pro Jeho potěšení, budeme dokonale spokojení. Dokud jednáme pro vlastní smyslový požitek, jsme stále plní úzkosti. To je rozdíl mezi běžným vědomím a vědomím Kṛṣṇy.