Text 47
Sloka 47
Devanagari
Dévanágarí
बुद्ध्वा जीवगतिं धीरो मुक्तसङ्गश्चरेदिह ॥ ४७ ॥
Text
Verš
na kārpaṇyaṁ na sambhramaḥ
buddhvā jīva-gatiṁ dhīro
mukta-saṅgaś cared iha
na kārpaṇyaṁ na sambhramaḥ
buddhvā jīva-gatiṁ dhīro
mukta-saṅgaś cared iha
Synonyms
Synonyma
tasmāt — on account of death; na — not; kāryaḥ — should be done; santrāsaḥ — horror; na — not; kārpaṇyam — miserliness; na — not; sambhramaḥ — eagerness for material gain; buddhvā — realizing; jīva-gatim — the true nature of the living entity; dhīraḥ — steadfast; mukta-saṅgaḥ — free from attachment; caret — one should move about; iha — in this world.
tasmāt — kvůli smrti; na — ne; kāryaḥ — má být učiněno; santrāsaḥ — hrůza; na — ne; kārpaṇyam — lakota; na — ne; sambhramaḥ — dychtivá touha po hmotném zisku; buddhvā — realizuje; jīva-gatim — skutečnou povahu živé bytosti; dhīraḥ — pevný; mukta-saṅgaḥ — nepřipoutaný; caret — má chodit; iha — po tomto světě.
Translation
Překlad
Therefore, one should not view death with horror, nor have recourse to defining the body as soul, nor give way to exaggeration in enjoying the bodily necessities of life. Realizing the true nature of the living entity, one should move about in the world free from attachment and steadfast in purpose.
Člověk proto nemá na smrt pohlížet s hrůzou, uchylovat se ke ztotožňování těla s duší a přehánět uspokojování tělesných žádostí. Má chodit po světě nepřipoutaný, pevný ve svém záměru a vědom si své skutečné povahy.
Purport
Význam
A sane person who has understood the philosophy of life and death is very upset upon hearing of the horrible, hellish condition of life in the womb of the mother or outside of the mother. But one has to make a solution to the problems of life. A sane man should understand the miserable condition of this material body. Without being unnecessarily upset, he should try to find out if there is a remedy. The remedial measures can be understood when one associates with persons who are liberated. It must be understood who is actually liberated. The liberated person is described in Bhagavad-gītā: one who engages in uninterrupted devotional service to the Lord, having surpassed the stringent laws of material nature, is understood to be situated in Brahman.
Když rozumný člověk, který pochopil filozofii života a smrti, slyší o hrozných, pekelných životních podmínkách v lůně matky nebo mimo ně, je tím velmi rozrušený. Musí však pro životní problémy najít řešení. Měl by pochopit nešťastnou situaci hmotného těla a bez zbytečného vzrušení se snažit zjistit, zda existuje nějaká možnost pomoci. Bude-li se stýkat s osvobozenými osobami, může pochopit způsob nápravy této situace. Je však třeba vědět, kdo je skutečně osvobozený. Osvobozenou bytost popisuje Bhagavad-gītā: ten, kdo bez přerušení oddaně slouží Pánu a překonal přísné zákony hmotné přírody, je na úrovni Brahmanu.
The Supreme Personality of Godhead is beyond the material creation. It is admitted even by impersonalists like Śaṅkarācārya that Nārāyaṇa is transcendental to this material creation. As such, when one actually engages in the service of the Lord in various forms, either Nārāyaṇa or Rādhā-Kṛṣṇa or Sītā-Rāma, he is understood to be on the platform of liberation. The Bhāgavatam also confirms that liberation means to be situated in one’s constitutional position. Since a living entity is eternally the servitor of the Supreme Lord, when one seriously and sincerely engages in the transcendental loving service of the Lord, he is situated in the position of liberation. One should try to associate with a liberated person, and then the problems of life, namely birth and death, can be solved.
Nejvyšší Osobnost Božství je mimo hmotné stvoření. Dokonce i impersonalisté, jako je Śaṅkarācārya, uznávají, že Nārāyaṇa je transcendentální hmotnému stvoření. Ten, kdo skutečně slouží Pánu v Jeho různých podobách, jako je Nārāyaṇa, Rādhā-Kṛṣṇa nebo Sītā-Rāma, je proto osvobozený. Bhāgavatam rovněž potvrzuje, že osvobození znamená být ve svém přirozeném postavení. Živá bytost je věčně služebníkem Nejvyššího Pána, a věnuje-li se vážně a upřímně transcendentální láskyplné službě Pánu, je osvobozená. Člověk se má snažit sdružovat se s osvobozenými osobami, a tak může vyřešit životní problémy — zrození a smrt.
While discharging devotional service in full Kṛṣṇa consciousness, one should not be miserly. He should not unnecessarily show that he has renounced this world. Actually, renunciation is not possible. If one renounces his palatial building and goes to a forest, there is actually no renunciation, for the palatial building is the property of the Supreme Personality of Godhead and the forest is also the property of the Supreme Personality of Godhead. If he changes from one property to another, that does not mean that he renounces; he was never the proprietor of either the palace or the forest. Renunciation necessitates renouncing the false understanding that one can lord it over material nature. When one renounces this false attitude and renounces the puffed-up position that he is also God, that is real renunciation. Otherwise, there is no meaning of renunciation. Rūpa Gosvāmī advises that if one renounces anything which could be applied in the service of the Lord and does not use it for that purpose, that is called phalgu-vairāgya, insufficient or false renunciation. Everything belongs to the Supreme Personality of Godhead; therefore everything can be engaged in the service of the Lord; nothing should be used for one’s sense gratification. That is real renunciation. Nor should one unnecessarily increase the necessities of the body. We should be satisfied with whatever is offered and supplied by Kṛṣṇa without much personal endeavor. We should spend our time executing devotional service in Kṛṣṇa consciousness. That is the solution to the problem of life and death.
Ten, kdo oddaně slouží v plném vědomí Kṛṣṇy, nemá být lakomý. Nemá zbytečně předvádět, že se zříká tohoto světa. Ve skutečnosti si nemůže ničeho odříkat. Zříká-li se někdo svého paláce a jde do lesa, není to ve skutečnosti odříkání, protože palác i les patří Nejvyšší Osobnosti Božství. Pokud vystřídá jeden majetek druhým, neznamená to, že si odříká — palác ani les mu nikdy nepatřily. Odříkání vyžaduje zříci se nesprávného chápání, že můžeme panovat hmotné přírodě. Zřekne-li se člověk tohoto nesprávného postoje a pyšné domněnky, že on je také Bůh, pak je to skutečné odříkání. Jinak nelze mluvit o odříkání. Rūpa Gosvāmī uvádí, že zříká-li se člověk něčeho, co lze použít ve službě Pánu, jeho jednání se nazývá phalgu-vairāgya, nedostatečné nebo falešné odříkání. Vše patří Nejvyšší Osobnosti Božství, a proto je možné vše zapojit do služby Pánu. Nic se nemá používat pro vlastní smyslový požitek. To je skutečné odříkání. Také bychom neměli zbytečně zvyšovat své tělesné potřeby. Měli bychom se spokojit s tím, co nám Kṛṣṇa dá, a nevynakládat velké osobní úsilí. Svůj čas bychom měli trávit oddanou službou ve vědomí Kṛṣṇy. To vyřeší problém života a smrti.