Text 42

Sloka 42

Devanagari

Dévanágarí

तामात्मनो विजानीयात्पत्यपत्यगृहात्मकम् ।
दैवोपसादितं मृत्युं मृगयोर्गायनं यथा ॥ ४२ ॥

Text

Verš

tām ātmano vijānīyāt
paty-apatya-gṛhātmakam
daivopasāditaṁ mṛtyuṁ
mṛgayor gāyanaṁ yathā

Synonyms

Synonyma

tām — the Lord’s māyā; ātmanaḥ — of herself; vijānīyāt — she should know; pati — husband; apatya — children; gṛha — house; ātmakam — consisting of; daiva — by the authority of the Lord; upasāditam — brought about; mṛtyum — death; mṛgayoḥ — of the hunter; gāyanam — the singing; yathā — as.

tām — Pánova māyā; ātmanaḥ — jí; vijānīyāt — má vědět; pati — manžel; apatya — děti; gṛha — dům; ātmakam — sestávající z; daiva — autoritou Pána; upasāditam — způsobená; mṛtyum — smrt; mṛgayoḥ — lovce; gāyanam — zpěv; yathā — jako.

Translation

Překlad

A woman, therefore, should consider her husband, her house and her children to be the arrangement of the external energy of the Lord for her death, just as the sweet singing of the hunter is death for the deer.

Žena má tedy považovat svého manžela, dům a děti za řízení vnější energie Pána způsobující její smrt, stejně jako sladký zpěv lovce přivolává smrt jelena.

Purport

Význam

In these instructions of Lord Kapiladeva it is explained that not only is woman the gateway to hell for man, but man is also the gateway to hell for woman. It is a question of attachment. A man becomes attached to a woman because of her service, her beauty and many other assets, and similarly a woman becomes attached to a man for his giving her a nice place to live, ornaments, dress and children. It is a question of attachment for one another. As long as either is attached to the other for such material enjoyment, the woman is dangerous for the man, and the man is also dangerous for the woman. But if the attachment is transferred to Kṛṣṇa, both of them become Kṛṣṇa conscious, and then marriage is very nice. Śrīla Rūpa Gosvāmī therefore recommends:

V těchto pokynech Pána Kapiladeva je vysvětleno, že nejen žena je bránou do pekla pro muže, ale i muž je bránou do pekla pro ženu. Záleží na jejich připoutanosti. Muž začne být poután k ženě na základě její služby, krásy a mnoha dalších předností a žena začne být poutána k muži proto, že jí dává pěkný domov, ozdoby, šaty a děti. Podstatná je jejich vzájemná připoutanost. Dokud jsou k sobě navzájem poutáni na základě takového hmotného požitku, žena je nebezpečná pro muže a muž je také nebezpečný pro ženu. Přesune-li se však jejich připoutanost směrem ke Kṛṣṇovi, oba si začnou být vědomi Kṛṣṇy a jejich manželství bude velice pěkné. Śrīla Rūpa Gosvāmī proto doporučuje:

anāsaktasya viṣayān
yathārham upayuñjataḥ
nirbandhaḥ kṛṣṇa-sambandhe
yuktaṁ vairāgyam ucyate

(Bhakti-rasāmṛta-sindhu 1.2.255)

Man and woman should live together as householders in relationship with Kṛṣṇa, only for the purpose of discharging duties in the service of Kṛṣṇa. Engage the children, engage the wife, and engage the husband, all in Kṛṣṇa conscious duties, and then all these bodily or material attachments will disappear. Since the medium is Kṛṣṇa, the consciousness is pure and there is no possibility of degradation at any time.

Muž a žena mají spolu žít jako hospodáři ve vztahu ke Kṛṣṇovi a pouze proto, aby vykonávali své povinnosti ve službě Kṛṣṇovi. Nechť jsou děti, manželka i manžel zaměstnáni povinnostmi ve vědomí Kṛṣṇy, a potom veškerá tělesná, hmotná připoutanost zmizí. Jelikož společným prostředníkem bude Kṛṣṇa, jejich vědomí bude čisté a nikdy nepoklesnou.