Text 28

Sloka 28

Devanagari

Dévanágarí

इत्येवं शैशवं भुक्त्वा दु:खं पौगण्डमेव च ।
अलब्धाभीप्सितोऽज्ञानादिद्धमन्यु: शुचार्पित: ॥ २८ ॥

Text

Verš

ity evaṁ śaiśavaṁ bhuktvā
duḥkhaṁ paugaṇḍam eva ca
alabdhābhīpsito ’jñānād
iddha-manyuḥ śucārpitaḥ

Synonyms

Synonyma

iti evam — in this way; śaiśavam — childhood; bhuktvā — having undergone; duḥkham — distress; paugaṇḍam — boyhood; eva — even; ca — and; alabdha — not achieved; abhīpsitaḥ — he whose desires; ajñānāt — due to ignorance; iddha — kindled; manyuḥ — his anger; śucā — by sorrow; arpitaḥ — overcome.

iti evam — takto; śaiśavam — dětství; bhuktvā — když projde; duḥkham — utrpení; paugaṇḍam — chlapectví; eva — dokonce; ca — a; alabdha — nedosažené; abhīpsitaḥ — jehož touhy; ajñānāt — kvůli nevědomosti; iddha — podnícený; manyuḥ — hněv; śucā — lítostí; arpitaḥ — překonají.

Translation

Překlad

In this way, the child passes through his childhood, suffering different kinds of distress, and attains boyhood. In boyhood also he suffers pain over desires to get things he can never achieve. And thus, due to ignorance, he becomes angry and sorry.

Takto dítě prožije své dětství, ve kterém zažívá různé druhy utrpení, a dosáhne chlapectví. V tomto období se také trápí, když touží po věcech, které nemůže nikdy získat, a vlivem nevědomosti je naplněno hněvem a lítostí.

Purport

Význam

From birth to the end of five years of age is called childhood. After five years up to the end of the fifteenth year is called paugaṇḍa. At sixteen years of age, youth begins. The distresses of childhood are already explained, but when the child attains boyhood he is enrolled in a school which he does not like. He wants to play, but he is forced to go to school and study and take responsibility for passing examinations. Another kind of distress is that he wants to get some things with which to play, but circumstances may be such that he is not able to attain them, and he thus becomes aggrieved and feels pain. In one word, he is unhappy, even in his boyhood, just as he was unhappy in his childhood, what to speak of youth. Boys are apt to create so many artificial demands for playing, and when they do not attain satisfaction they become furious with anger, and the result is suffering.

Období od narození do konce pátého roku života se nazývá dětství. Období od pěti do patnácti let se nazývá paugaṇḍa a šestnáctým rokem života začíná mládí. Utrpení v dětství již bylo rozebráno, ale když dítě dosáhne chlapectví, je zapsáno do školy, což se mu už vůbec nelíbí. Chce si hrát, ale je nuceno chodit do školy, učit se a nést zodpovědnost za skládané zkoušky. Jiným druhem utrpení je, že chce mít nějaké hračky, ale v dané situaci se může stát, že je nedostane, a proto je smutné a trápí se. Krátce řečeno, dítě je nešťastné i ve svém chlapectví, stejně jako bylo nešťastné v dětství, o mládí nemluvě. Chlapci mají sklony vymýšlet si na hraní mnoho “nezbytností”, a když nejsou uspokojeni, rozzlobí se a výsledkem toho je utrpení.