Text 14

Sloka 14

Devanagari

Dévanágarí

तत्राप्यजातनिर्वेदो भ्रियमाण: स्वयम्भृतै: ।
जरयोपात्तवैरूप्यो मरणाभिमुखो गृहे ॥ १४ ॥

Text

Verš

tatrāpy ajāta-nirvedo
bhriyamāṇaḥ svayam bhṛtaiḥ
jarayopātta-vairūpyo
maraṇābhimukho gṛhe

Synonyms

Synonyma

tatra — there; api — although; ajāta — not arisen; nirvedaḥ — aversion; bhriyamāṇaḥ — being maintained; svayam — by himself; bhṛtaiḥ — by those who were maintained; jarayā — by old age; upātta — obtained; vairūpyaḥ — deformation; maraṇa — death; abhimukhaḥ — approaching; gṛhe — at home.

tatra — tam; api — ačkoliv; ajāta — neprobouzí se; nirvedaḥ — nechuť; bhriyamāṇaḥ — udržován; svayam — jím samotným; bhṛtaiḥ — těmi, kteří byli udržováni; jarayā — stářím; upātta — získané; vairūpyaḥ — znetvoření; maraṇa — smrt; abhimukhaḥ — blížící se k; gṛhe — doma.

Translation

Překlad

The foolish family man does not become averse to family life although he is maintained by those whom he once maintained. Deformed by the influence of old age, he prepares himself to meet ultimate death.

Pošetilému hospodáři se nezprotiví rodinný život, ani když se o něho starají ti, o které se kdysi sám staral. Znetvořený stářím se připravuje na blížící se smrt.

Purport

Význam

Family attraction is so strong that even if one is neglected by family members in his old age, he cannot give up family affection, and he remains at home just like a dog. In the Vedic way of life one has to give up family life when he is strong enough. It is advised that before getting too weak and being baffled in material activities, and before becoming diseased, one should give up family life and engage oneself completely in the service of the Lord for the remaining days of his life. Therefore it is enjoined in the Vedic scriptures that as soon as one passes fifty years of age, he must give up family life and live alone in the forest. After preparing himself fully, he should become a sannyāsī to distribute the knowledge of spiritual life to each and every home.

Rodinná připoutanost je tak silná, že i když si člověka ve stáří přestanou příbuzní všímat, nedokáže se vzdát svých citů k rodině a zůstává doma jako pes. Védský způsob života je takový, že se muž musí vzdát rodinného života, dokud je ještě dostatečně silný. Doporučuje se, aby opustil rodinu dříve, než bude příliš slabý, než ztroskotá po hmotné stránce a než onemocní, a aby se po zbytek života plně věnoval službě Pánu. Védská písma proto přikazují po dosažení věku padesáti let zanechat rodinného života a žít sám v lese. Jakmile se muž plně připraví, má se stát sannyāsīnem a šířit poznání o duchovním životě do každého domu.