Text 8

Sloka 8

Devanagari

Dévanágarí

अभिसन्धाय यो हिंसां दम्भं मात्सर्यमेव वा ।
संरम्भी भिन्नद‍ृग्भावं मयि कुर्यात्स तामस: ॥ ८ ॥

Text

Verš

abhisandhāya yo hiṁsāṁ
dambhaṁ mātsaryam eva vā
saṁrambhī bhinna-dṛg bhāvaṁ
mayi kuryāt sa tāmasaḥ

Synonyms

Synonyma

abhisandhāya — having in view; yaḥ — he who; hiṁsām — violence; dambham — pride; mātsaryam — envy; eva — indeed; vā — or; saṁrambhī — angry; bhinna — separate; dṛk — whose vision; bhāvam — devotional service; mayi — to Me; kuryāt — may do; saḥ — he; tāmasaḥ — in the mode of ignorance.

abhisandhāya — se záměrem; yaḥ — ten, který; hiṁsām — násilí; dambham — pýcha; mātsaryam — závist; eva — jistě; vā — nebo; saṁrambhī — hněv; bhinna — oddělená; dṛk — jehož představa; bhāvam — oddaná služba; mayi — Mně; kuryāt — může vykonávat; saḥ — on; tāmasaḥ — v kvalitě nevědomosti.

Translation

Překlad

Devotional service executed by a person who is envious, proud, violent and angry, and who is a separatist, is considered to be in the mode of darkness.

Oddaná služba vykonávaná člověkem, který je závistivý, pyšný, násilný a hněvivý separatista, je v kvalitě temnoty.

Purport

Význam

It has already been stated in the Śrīmad-Bhāgavatam, First Canto, Second Chapter, that the highest, most glorious religion is the attainment of causeless, unmotivated devotional service. In pure devotional service, the only motive should be to please the Supreme Personality of Godhead. That is not actually a motive; that is the pure condition of the living entity. In the conditioned stage, when one engages in devotional service he should follow the instruction of the bona fide spiritual master in full surrender. The spiritual master is the manifested representation of the Supreme Lord because he receives and presents the instructions of the Lord, as they are, by disciplic succession. It is described in Bhagavad-gītā that the teachings therein should be received by disciplic succession, otherwise there is adulteration. To act under the direction of a bona fide spiritual master with a motive to satisfy the Supreme Personality of Godhead is pure devotional service. But if one has a motive for personal sense gratification, his devotional service is manifested differently. Such a man may be violent, proud, envious and angry, and his interests are separate from the Lord’s.

V druhé kapitole prvního zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu již bylo řečeno, že nejvyšší a nejslavnější náboženství znamená dosáhnout bezpříčinné, ničím nemotivované oddané služby. Jediným motivem čisté oddané služby má být touha potěšit Nejvyšší Osobnost Božství. Vlastně to ani není motiv, ale čistý stav živé bytosti. Když se člověk věnuje oddané službě v podmíněném stavu, má s úplnou odevzdaností následovat pokyny pravého duchovního mistra. Duchovní mistr je projevený zástupce Nejvyššího Pána, protože přijímá a předává Pánovy pokyny takové, jaké jsou, prostřednictvím učednické posloupnosti. V Bhagavad-gītě je uvedeno, že její učení má člověk přijmout v učednické posloupnosti, neboť jinak bude zkreslené. Jednání podle pokynů pravého duchovního mistra s motivem uspokojit Nejvyšší Osobnost Božství představuje čistou oddanou službu. Je-li však něčí oddaná služba motivovaná touhou po uspokojení vlastních smyslů, projevuje se jinak. Takový člověk je často násilný, pyšný, závistivý a hněvivý a jeho zájmy se liší od zájmů Pána.

One who approaches the Supreme Lord to render devotional service but who is proud of his personality, envious of others or vengeful is in the mode of anger. He thinks that he is the best devotee. Devotional service executed in this way is not pure; it is mixed and is of the lowest grade, tāmasaḥ. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura advises that a Vaiṣṇava who is not of good character should be avoided. A Vaiṣṇava is one who has taken the Supreme Personality of Godhead as the ultimate goal of life, but if one is not pure and still has motives, then he is not a Vaiṣṇava of the first order of good character. One may offer his respects to such a Vaiṣṇava because he has accepted the Supreme Lord as the ultimate goal of life, but one should not keep company with a Vaiṣṇava who is in the mode of ignorance.

Ten, kdo se na Nejvyššího Pána obrací se svou oddanou službou, ale je na sebe pyšný, závidí druhým nebo je pomstychtivý, je pod vlivem kvality hněvu. Myslí si o sobě, že je nejlepší oddaný. Takto vykonávaná oddaná služba není čistá — je smíšená a nejnižšího druhu, tāmasaḥ. Śrīla Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura doporučuje vyhýbat se vaiṣṇavovi, který nemá dobrý charakter. Vaiṣṇava je ten, kdo pokládá Nejvyšší Osobnost Božství za konečný cíl života, ale pokud není čistý a má stále nějaké motivy, pak není vaiṣṇavou s prvotřídním charakterem. Vaiṣṇavovi v kvalitě nevědomosti můžeme skládat poklony, protože přijal Nejvyššího Pána za konečný cíl života, ale neměli bychom se s ním sdružovat.