Skip to main content

Text 16

Sloka 16

Devanagari

Dévanágarí

मद्धिष्ण्यदर्शनस्पर्शपूजास्तुत्यभिवन्दनै: ।
भूतेषु मद्भावनया सत्त्वेनासङ्गमेन च ॥ १६ ॥

Text

Verš

mad-dhiṣṇya-darśana-sparśa-
pūjā-stuty-abhivandanaiḥ
bhūteṣu mad-bhāvanayā
sattvenāsaṅgamena ca
mad-dhiṣṇya-darśana-sparśa-
pūjā-stuty-abhivandanaiḥ
bhūteṣu mad-bhāvanayā
sattvenāsaṅgamena ca

Synonyms

Synonyma

mat — My; dhiṣṇya — statue; darśana — seeing; sparśa — touching; pūjā — worshiping; stuti — praying to; abhivandanaiḥ — by offering obeisances; bhūteṣu — in all living entities; mat — of Me; bhāvanayā — with thought; sattvena — by the mode of goodness; asaṅgamena — with detachment; ca — and.

mat — Má; dhiṣṇya — socha; darśana — vidět; sparśa — dotýkat se; pūjā — uctívat; stuti — modlit se k; abhivandanaiḥ — skládáním poklon; bhūteṣu — ve všech živých bytostech; mat — Mě; bhāvanayā — s myšlenkou; sattvena — kvalitou dobra; asaṅgamena — s odpoutaností; ca — a.

Translation

Překlad

The devotee should regularly see My statues in the temple, touch My lotus feet and offer worshipable paraphernalia and prayer. He should see in the spirit of renunciation, from the mode of goodness, and see every living entity as spiritual.

Oddaný má pravidelně shlížet Mé sochy v chrámu, dotýkat se Mých lotosových nohou a nabízet Mi předměty uctívání a modlitby. Má se dívat v náladě odříkání, z kvality dobra, a vidět každou živou bytost jako duši.

Purport

Význam

Temple worship is one of the duties of a devotee. It is especially recommended for neophytes, but those who are advanced should not refrain from temple worship. There is a distinction in the manner a neophyte and an advanced devotee appreciate the Lord’s presence in the temple. A neophyte considers the arcā-vigraha (the statue of the Lord) to be different from the original Personality of Godhead; he considers it a representation of the Supreme Lord in the form of a Deity. But an advanced devotee accepts the Deity in the temple as the Supreme Personality of Godhead. He does not see any difference between the original form of the Lord and the statue, or arcā form of the Lord, in the temple. This is the vision of a devotee whose devotional service is in the highest stage of bhāva, or love of Godhead, whereas a neophyte’s worship in the temple is a matter of routine duty.

Chrámové uctívání je jednou z povinností oddaného. Zvláště se doporučuje začátečníkům, ale ani pokročilí by od něho neměli upouštět. Začátečník a pokročilý oddaný vnímají Pánovu přítomnost v chrámu různě. Začátečník si myslí, že arcā-vigraha (socha Pána) se liší od původní Osobnosti Božství, a pokládá ji za zastoupení Nejvyššího Pána v podobě Božstva. Pokročilý oddaný však přijímá Božstvo v chrámu jako Nejvyšší Osobnost Božství. Nevidí žádný rozdíl mezi původní podobou Pána a sochou neboli arcā podobou Pána v chrámu. Takový je pohled oddaného, jehož oddaná služba je na nejvyšší úrovni bhāvy, lásky k Bohu, zatímco pro nováčka je uctívání v chrámu rutinní povinností.

Temple Deity worship is one of the functions of a devotee. He goes regularly to see the Deity nicely decorated, and with veneration and respect he touches the lotus feet of the Lord and presents offerings of worship, such as fruits, flowers and prayers. At the same time, to advance in devotional service, a devotee should see other living entities as spiritual sparks, parts and parcels of the Supreme Lord. A devotee is to offer respect to every entity that has a relationship with the Lord. Because every living entity originally has a relationship with the Lord as part and parcel, a devotee should try to see all living entities on the same equal level of spiritual existence. As stated in Bhagavad-gītā, a paṇḍita, one who is learned, sees equally a very learned brāhmaṇa, a śūdra, a hog, a dog and a cow. He does not see the body, which is only an outward dress. He does not see the dress of a brāhmaṇa, or that of a cow or of a hog. He sees the spiritual spark, part and parcel of the Supreme Lord. If a devotee does not see every living entity as part and parcel of the Supreme Lord, he is considered prākṛta-bhakta, a materialistic devotee. He is not completely situated on the spiritual platform; rather, he is in the lowest stage of devotion. He does, however, show all respect to the Deity.

Uctívání chrámového Božstva je jednou z činností oddaného. Pravidelně se chodí dívat na krásně ozdobené Božstvo, s úctou se dotýká lotosových nohou Pána a nabízí předměty uctívání — plody, květy a modlitby. Zároveň se má na ostatní živé bytosti dívat jako na duchovní jiskry, nedílné části Nejvyššího Pána, aby tak pokročil v oddané službě. Oddaný má vzdávat úctu každé bytosti, která má vztah k Pánu. Jelikož každá živá bytost má původně vztah k Pánu jako Jeho nedílná část, oddaný se má snažit vidět všechny živé bytosti na stejné úrovni duchovní existence. Jak je řečeno v Bhagavad-gītě, paṇḍita neboli vzdělaný člověk vidí stejně učeného brāhmaṇu, śūdru, prase, psa i krávu. Nevidí tělo, které tvoří pouze vnější oděv. Nevidí oděv brāhmaṇy, oděv krávy nebo prasete. Vidí duchovní jiskru, nedílnou část Nejvyššího Pána. Pokud oddaný nevidí každou živou bytost tímto způsobem, nazývá se prākṛta-bhakta, materialistický oddaný. Není ještě zcela na duchovní úrovni, ale naopak v nejnižším stadiu oddanosti; projevuje však veškerou úctu Božstvu.

Although a devotee sees all living entities on the level of spiritual existence, he is not interested in associating with everyone. Simply because a tiger is part and parcel of the Supreme Lord does not mean that we embrace him because of his spiritual relationship with the Supreme Lord. We must associate only with persons who have developed Kṛṣṇa consciousness.

I když oddaný vidí všechny živé bytosti na úrovni duchovní existence, nemá zájem se stýkat s každým. To, že je tygr nedílnou částí Nejvyššího Pána, ještě neznamená, že se s ním budeme na základě jeho duchovního vztahu k Nejvyššímu Pánu objímat. Musíme se sdružovat jedině s osobami, které vyvinuly vědomí Kṛṣṇy.

We should befriend and offer special respect to persons who are developed in Kṛṣṇa consciousness. Other living entities are undoubtedly part and parcel of the Supreme Lord, but because their consciousness is still covered and not developed in Kṛṣṇa consciousness, we should renounce their association. It is said by Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura that even if one is a Vaiṣṇava, if he is not of good character his company should be avoided, although he may be offered the respect of a Vaiṣṇava. Anyone who accepts Viṣṇu as the Supreme Personality of Godhead is accepted as a Vaiṣṇava, but a Vaiṣṇava is expected to develop all the good qualities of the demigods.

K těm, kdo jsou pokročilí ve vědomí Kṛṣṇy, bychom měli být přátelští a zvláště uctiví. Jiné živé bytosti jsou nepochybně také nedílné části Nejvyššího Pána, ale jelikož je jejich vědomí stále zakryté a nevyvinulo se ve vědomí Kṛṣṇy, neměli bychom se s nimi příliš stýkat. Viśvanātha Cakravartī Ṭhākura řekl, že dokonce i když je někdo vaiṣṇava, nemá-li dobrý charakter, měli bychom se jeho společnosti vyhýbat, přestože mu můžeme vzdávat úctu jako vaiṣṇavovi. Každý, kdo přijímá Viṣṇua jako Nejvyšší Osobnost Božství, je pokládán za vaiṣṇavu, ale od vaiṣṇavy se očekává, že vyvine všechny dobré vlastnosti polobohů.

The exact meaning of the word sattvena is given by Śrīdhara Svāmī as being synonymous with dhairyeṇa, or patience. One must perform devotional service with great patience. One should not give up the execution of devotional service because one or two attempts have not been successful. One must continue. Śrī Rūpa Gosvāmī also confirms that one should be very enthusiastic and execute devotional service with patience and confidence. Patience is necessary for developing the confidence that “Kṛṣṇa will certainly accept me because I am engaging in devotional service.” One has only to execute service according to the rules and regulations to insure success.

Přesný význam slova sattvena vyjadřuje Śrīdhara Svāmī slovem dhairyeṇa, “trpělivost”. Oddanou službu je třeba vykonávat s velikou trpělivostí. Nesmíme zanechat oddané služby kvůli jednomu nebo dvěma neúspěchům. Musíme pokračovat. Rovněž Śrī Rūpa Gosvāmī potvrzuje, že oddaný má být velice nadšený a vykonávat oddanou službu s trpělivostí a důvěrou. Trpělivost je nezbytná, abychom vyvinuli důvěru v to, že “Kṛṣṇa mě jistě přijme, protože oddaně sloužím.” Musíme pouze vykonávat službu podle pravidel a předpisů, a tak si zajistíme úspěch.