Skip to main content

Text 15

Sloka 15

Devanagari

Dévanágarí

निषेवितेनानिमित्तेन स्वधर्मेण महीयसा ।
क्रियायोगेन शस्तेन नातिहिंस्रेण नित्यश: ॥ १५ ॥

Text

Verš

niṣevitenānimittena
sva-dharmeṇa mahīyasā
kriyā-yogena śastena
nātihiṁsreṇa nityaśaḥ
niṣevitenānimittena
sva-dharmeṇa mahīyasā
kriyā-yogena śastena
nātihiṁsreṇa nityaśaḥ

Synonyms

Synonyma

niṣevitena — executed; animittena — without attachment to the result; sva-dharmeṇa — by one’s prescribed duties; mahīyasā — glorious; kriyā-yogena — by devotional activities; śastena — auspicious; na — without; atihiṁsreṇa — excessive violence; nityaśaḥ — regularly.

niṣevitena — vykonávané; animittena — bez připoutanosti k výsledku; sva-dharmeṇa — svými předepsanými povinnostmi; mahīyasā — slavné; kriyā-yogena — činnostmi oddané služby; śastena — příznivé; na — bez; atihiṁsreṇa — přemíra násilí; nityaśaḥ — pravidelně.

Translation

Překlad

A devotee must execute his prescribed duties, which are glorious, without material profit. Without excessive violence, one should regularly perform one’s devotional activities.

Oddaný musí bez hmotného prospěchu plnit své předepsané povinnosti, které jsou slavné. Bez přemíry násilí se má pravidelně věnovat činnostem oddané služby.

Purport

Význam

One has to execute his prescribed duties according to his social position as a brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya or śūdra. The prescribed duties of the four classes of men in human society are also described in Bhagavad-gītā. The activities of brāhmaṇas are to control the senses and to become simple, clean, learned devotees. The kṣatriyas have the spirit for ruling, they are not afraid on the battlefield, and they are charitable. The vaiśyas, or the mercantile class of men, trade in commodities, protect cows and develop agricultural produce. The śūdras, or laborer class, serve the higher classes because they themselves are not very intelligent.

Člověk musí plnit své předepsané povinnosti podle svého společenského postavení jako brāhmaṇa, kṣatriya, vaiśya či śūdra. Předepsané povinnosti čtyř tříd lidské společnosti jsou rovněž uvedeny v Bhagavad-gītě. Činnostmi brāhmaṇů je ovládat smysly a stát se jednoduchými, čistými, vzdělanými oddanými. Kṣatriyové mají smysl pro vládnutí, nebojí se na bitevním poli a jsou shovívaví. Vaiśyové neboli členové třídy obchodníků se starají o obchod, ochranu krav a rozvoj zemědělství. Śūdrové, dělníci, slouží vyšším třídám, protože sami nejsou příliš inteligentní.

From every position, as confirmed in Bhagavad-gītā, sva-karmaṇā tam abhyarcya: one can serve the Supreme Lord by performing one’s prescribed duty. It is not that only the brāhmaṇas can serve the Supreme Lord and not the śūdras. Anyone can serve the Supreme Lord by performing his prescribed duties under the direction of a spiritual master, or representative of the Supreme Personality of Godhead. No one should think that his prescribed duties are inferior. A brāhmaṇa can serve the Lord by using his intelligence, and the kṣatriya can serve the Supreme Lord by using his military arts, just as Arjuna served Kṛṣṇa. Arjuna was a warrior; he had no time to study Vedānta or other highly intellectual books. The damsels in Vrajadhāma were girls born of the vaiśya class, and they engaged in protecting cows and producing agriculture. Kṛṣṇa’s foster father, Nanda Mahārāja, and his associates were all vaiśyas. They were not at all educated, but they could serve Kṛṣṇa by loving Him and by offering everything to Him. Similarly, there are many instances in which caṇḍālas, or those lower than śūdras, have served Kṛṣṇa. Also, the sage Vidura was considered a śūdra because his mother happened to be a śūdra. There are no distinctions, for it is declared by the Lord in Bhagavad-gītā that anyone engaged specifically in devotional service is elevated to the transcendental position without a doubt. Everyone’s prescribed duty is glorious if it is performed in the devotional service of the Lord, without desire for profit. Such loving service must be performed without reason, without impediment, and spontaneously. Kṛṣṇa is lovable, and one has to serve Him in whatever capacity one can. That is pure devotional service.

Jak je potvrzeno v Bhagavad-gītě (sva-karmaṇā tam abhyarcya), člověk v jakémkoliv postavení může sloužit Nejvyššímu Pánu vykonáváním svých předepsaných povinností. Není pravda, že Nejvyššímu Pánu mohou sloužit pouze brāhmaṇové, a śūdrové nikoliv. Každý může sloužit Nejvyššímu Pánu plněním svých předepsaných povinností pod vedením duchovního mistra — zástupce Nejvyšší Osobnosti Božství. Nikdo by si neměl myslet, že jeho předepsané povinnosti jsou podřadné. Brāhmaṇa může sloužit Pánu s použitím své inteligence a kṣatriya může sloužit Nejvyššímu Pánu svým válečnickým uměním, jako Arjuna sloužil Kṛṣṇovi. Arjuna byl válečník a neměl čas studovat Vedāntu či jiné vysoce intelektuální knihy. Dívky ve Vrajadhāmu se narodily ve třídě vaiśyů a věnovaly se ochraně krav a zemědělství. Kṛṣṇův nevlastní otec Nanda Mahārāja a všichni jeho společníci byli vaiśyové. Neměli žádné vzdělání, ale mohli Kṛṣṇovi sloužit svou láskou a tím, že Mu nabízeli vše, co měli. Stejně tak je i mnoho případů, kdy Kṛṣṇovi sloužili caṇḍālové, lidé v nižším postavení než śūdrové. Také mudrc Vidura byl považován za śūdru, neboť jeho matka byla shodou okolností śūdrāṇī. Nejsou zde rozdíly, protože Pán Sám prohlásil v Bhagavad-gītě, že každý, kdo se věnuje oddané službě, je nepochybně povýšen do transcendentálního postavení. Předepsané povinnosti kohokoliv jsou slavné, jsou-li vykonávány jako oddaná služba Pánu bez touhy po zisku. Tato láskyplná služba musí být vykonávána bez důvodu, bez přerušení a spontánně. Kṛṣṇa je předmětem lásky a člověk Mu musí sloužit všemi schopnostmi, které má. To je čistá oddaná služba.

Another significant phrase in this verse is nātihiṁsreṇa, “with minimum violence or sacrifice of life.” Even if a devotee has to commit violence, it should not be done beyond what is necessary. Sometimes the question is put before us: “You ask us not to eat meat, but you are eating vegetables. Do you think that is not violence?” The answer is that eating vegetables is violence, and vegetarians are also committing violence against other living entities because vegetables also have life. Nondevotees are killing cows, goats and so many other animals for eating purposes, and a devotee, who is vegetarian, is also killing. But here, significantly, it is stated that every living entity has to live by killing another entity; that is the law of nature. Jīvo jīvasya jīvanam: one living entity is the life for another living entity. But for a human being, that violence should be committed only as much as necessary.

Další významný výraz v tomto verši je nātihiṁsreṇa (“s minimem násilí nebo obětí na životech”). I když se oddaný musí dopouštět násilí, nemělo by ho být víc, než je nutné. Někdy se nás lidé ptají: “Žádáte nás, abychom nejedli maso, ale vy jíte zeleninu. Myslíte si, že to není násilí?” Odpověď zní, že jíst zeleninu představuje násilí a vegetariáni se též dopouštějí násilí na jiných živých bytostech, protože zelenina je také živá. Neoddaní kvůli jídlu zabíjejí krávy, kozy a mnoho jiných zvířat a oddaný jakožto vegetarián také zabíjí. Ale co je významné — je řečeno, že každá živá bytost musí žít tím, že zabíjí jiné bytosti; to je zákon přírody. Jīvo jīvasya jīvanam — jedna živá bytost je životem pro druhou. Pokud se však jedná o lidské bytosti, násilí by mělo být jen tolik, kolik je nezbytně nutné.

A human being is not to eat anything which is not offered to the Supreme Personality of Godhead. Yajña-śiṣṭāśinaḥ santaḥ: one becomes freed from all sinful reactions by eating foodstuffs which are offered to Yajña, the Supreme Personality of Godhead. A devotee therefore eats only prasāda, or foodstuffs offered to the Supreme Lord, and Kṛṣṇa says that when a devotee offers Him foodstuffs from the vegetable kingdom, with devotion, He eats that. A devotee is to offer to Kṛṣṇa foodstuffs prepared from vegetables. If the Supreme Lord wanted foodstuffs prepared from animal food, the devotee could offer this, but He does not order to do that.

Lidská bytost nemá jíst nic, co nebylo obětováno Nejvyšší Osobnosti Božství. Yajña-śiṣṭāśinaḥ santaḥ — bude-li člověk jíst potravu obětovanou Yajñovi, Nejvyšší Osobnosti Božství, zbaví se všech hříšných reakcí. Oddaný proto jí pouze prasādam, potravu nabídnutou Nejvyššímu Pánu, a Kṛṣṇa říká, že přijímá potravu z rostlinné říše, kterou Mu oddaný s oddaností nabízí. Oddaný má Kṛṣṇovi nabízet rostlinnou potravu. Kdyby chtěl Nejvyšší Pán potravu připravenou ze zvířat, oddaný by ji mohl nabídnout, ale Pán nic takového nenařizuje.

We have to commit violence; that is a natural law. We should not, however, commit violence extravagantly, but only as much as ordered by the Lord. Arjuna engaged in the art of killing, and although killing is, of course, violence, he killed the enemy simply on Kṛṣṇa’s order. In the same way, if we commit violence as it is necessary, by the order of the Lord, that is called nātihiṁsā. We cannot avoid violence, for we are put into a conditional life in which we have to commit violence, but we should not commit more violence than necessary or than ordered by the Supreme Personality of Godhead.

Musíme se dopouštět násilí — to je přírodní zákon. Neměli bychom však páchat přehnané násilí; pouze tolik, kolik nařizuje Pán. Arjuna pěstoval umění zabíjet, což je samozřejmě násilí, ale on zabíjel nepřátele na Kṛṣṇovo nařízení. Dopouštíme-li se nezbytného násilí na pokyn Pána, nazývá se to nātihiṁsā. Nemůžeme se vyhnout násilí, protože žijeme podmíněným životem, kde jsme k němu nuceni, ale neměli bychom páchat více násilí, než kolik je nezbytně nutné neboli kolik nařizuje Nejvyšší Osobnost Božství.