Skip to main content

Text 13

Sloka 13

Devanagari

Dévanágarí

सालोक्यसार्ष्टिसामीप्यसारूप्यैकत्वमप्युत ।
दीयमानं न गृह्णन्ति विना मत्सेवनं जना: ॥ १३ ॥

Text

Verš

sālokya-sārṣṭi-sāmīpya-
sārūpyaikatvam apy uta
dīyamānaṁ na gṛhṇanti
vinā mat-sevanaṁ janāḥ
sālokya-sārṣṭi-sāmīpya-
sārūpyaikatvam apy uta
dīyamānaṁ na gṛhṇanti
vinā mat-sevanaṁ janāḥ

Synonyms

Synonyma

sālokya — living on the same planet; sārṣṭi — having the same opulence; sāmīpya — to be a personal associate; sārūpya — having the same bodily features; ekatvam — oneness; api — also; uta — even; dīyamānam — being offered; na — not; gṛhṇanti — do accept; vinā — without; mat — My; sevanam — devotional service; janāḥ — pure devotees.

sālokya — žít na stejné planetě; sārṣṭi — mít stejné bohatství; sāmīpya — být osobním společníkem; sārūpya — mít stejné tělesné rysy; ekatvam — splynutí; api — také; uta — dokonce; dīyamānam — nabídnuté; na — ne; gṛhṇanti — přijímají; vinā — bez; mat — Mé; sevanam — oddané služby; janāḥ — čistí oddaní.

Translation

Překlad

A pure devotee does not accept any kind of liberation — sālokya, sārṣṭi, sāmīpya, sārūpya or ekatva — even though they are offered by the Supreme Personality of Godhead.

Čistý oddaný nepřijme žádný druh osvobození — sālokya, sārṣṭi, sāmīpya, sārūpya či ekatva — ani když mu je nabízí Nejvyšší Osobnost Božství.

Purport

Význam

Lord Caitanya teaches us how to execute pure devotional service out of spontaneous love for the Supreme Personality of Godhead. In the Śikṣāṣṭaka, He prays to the Lord: “O Lord, I do not wish to gain from You any wealth, nor do I wish to have a beautiful wife, nor do I wish to have many followers. All I want from You is that in life after life I may remain a pure devotee at Your lotus feet.” There is a similarity between the prayers of Lord Caitanya and the statements of Śrīmad-Bhāgavatam. Lord Caitanya prays, “in life after life,” indicating that a devotee does not even desire the cessation of birth and death. The yogīs and empiric philosophers desire cessation of the process of birth and death, but a devotee is satisfied even to remain in this material world and execute devotional service.

Pán Caitanya nás učí, jak vykonávat čistou oddanou službu na základě spontánní lásky k Nejvyšší Osobnosti Božství. Ve Své Śikṣāṣṭace se modlí k Pánu: “Ó Pane, nežádám od Tebe bohatství ani nechci krásnou ženu nebo mnoho stoupenců. Jediné, co od Tebe chci, je, abych mohl život za životem zůstat čistým oddaným u Tvých lotosových nohou.” Modlitby Pána Caitanyi mají s výroky Śrīmad-Bhāgavatamu mnoho podobného. Pán Caitanya se modlí: “život za životem”, což naznačuje, že oddaný si nepřeje ani ukončení rození a umírání. Yogīni a empiričtí filozofové chtějí zastavit koloběh zrození a smrti, ale oddaný je spokojený, i když zůstane v tomto hmotném světě, aby vykonával oddanou službu.

It is clearly stated herein that a pure devotee does not desire ekatva, oneness with the Supreme Lord, as desired by the impersonalists, the mental speculators and the meditators. To become one with the Supreme Lord is beyond the dream of a pure devotee. Sometimes he may accept promotion to the Vaikuṇṭha planets to serve the Lord there, but he will never accept merging into the Brahman effulgence, which he considers worse than hellish. Such ekatva, or merging into the effulgence of the Supreme Lord, is called kaivalya, but the happiness derived from kaivalya is considered by the pure devotee to be hellish. The devotee is so fond of rendering service to the Supreme Lord that the five kinds of liberation are not important to him. If one is engaged in pure transcendental loving service to the Lord, it is understood that he has already achieved the five kinds of liberation.

Zde je jasně řečeno, že čistý oddaný si nepřeje ekatva, splynout s Nejvyšším Pánem, jak je tomu u impersonalistů, mentálních spekulantů a meditujících yogīnů. Čistý oddaný na splynutí s Nejvyšším Pánem ani ve snu nepomyslí. Někdy případně přijme povýšení na vaikuṇṭhské planety, aby sloužil Pánovi tam, ale nikdy nepřijme splynutí se září Brahmanu, které je pro něho horší než peklo. Toto ekatva neboli splynutí se září Nejvyššího Pána se nazývá kaivalya, ale štěstí plynoucí z kaivalyi pokládá čistý oddaný za pekelné. Oddaný natolik dychtí po službě Pánu, že ani pět druhů osvobození pro něj není důležitých. Pokud někdo vykonává čistou transcendentální láskyplnou službu Pánu, rozumí se, že již dosáhl pěti druhů osvobození.

When a devotee is promoted to the spiritual world, Vaikuṇṭha, he receives four kinds of facilities. One of these is sālokya, living on the same planet as the Supreme Personality. The Supreme Person, in His different plenary expansions, lives on innumerable Vaikuṇṭha planets, and the chief planet is Kṛṣṇaloka. Just as within the material universe the chief planet is the sun, in the spiritual world the chief planet is Kṛṣṇaloka. From Kṛṣṇaloka, the bodily effulgence of Lord Kṛṣṇa is distributed not only to the spiritual world but to the material world as well; it is covered by matter, however, in the material world. In the spiritual world there are innumerable Vaikuṇṭha planets, and on each one the Lord is the predominating Deity. A devotee can be promoted to one such Vaikuṇṭha planet to live with the Supreme Personality of Godhead.

Je-li oddaný povýšen do duchovního světa, Vaikuṇṭhy, nabízejí se mu čtyři druhy možné existence. Jedním z nich je sālokya, žít na stejné planetě jako Nejvyšší Osobnost. Nejvyšší Osoba žije ve Svých různých úplných expanzích na nespočetně mnoha vaikuṇṭhských planetách a hlavní planetou je Kṛṣṇaloka. Kṛṣṇaloka je hlavní planetou duchovního světa, stejně jako je Slunce hlavní planetou tohoto hmotného vesmíru. Z Kṛṣṇaloky se šíří tělesná záře Pána Kṛṣṇy nejen po duchovním světě, ale i po hmotném světě, kde je však zakryta hmotou. V duchovním světě existuje nespočetně mnoho vaikuṇṭhských planet a Pán je vládnoucím Božstvem každé z nich. Oddaný může být povýšen na jednu z těchto vaikuṇṭhských planet, aby žil s Nejvyšší Osobností Božství.

In sārṣṭi liberation the opulence of the devotee is equal to the opulence of the Supreme Lord. Sāmīpya means to be a personal associate of the Supreme Lord. In sārūpya liberation the bodily features of the devotee are exactly like those of the Supreme Person but for two or three symptoms found exclusively on the transcendental body of the Lord. Śrīvatsa, for example, the hair on the chest of the Lord, particularly distinguishes Him from His devotees.

Při osvobození sārṣṭi se bohatství oddaného vyrovná bohatství Nejvyššího Pána. Sāmīpya znamená být osobním společníkem Nejvyššího Pána. Při osvobození sārūpya má oddaný tělesné rysy přesně stejné jako Nejvyšší Osoba, až na dva nebo tři znaky, které se nacházejí výhradně na Pánově transcendentálním těle. Pán se liší od Svých oddaných například znakem Śrīvatsa, chomáčem chlupů na hrudi.

A pure devotee does not accept these five kinds of spiritual existence, even if they are offered, and he certainly does not hanker after material benefits, which are all insignificant in comparison with spiritual benefits. When Prahlāda Mahārāja was offered some material benefit, he stated, “My Lord, I have seen that my father achieved all kinds of material benefits, and even the demigods were afraid of his opulence, but still, in a second, You have finished his life and all his material prosperity.” For a devotee there is no question of desiring any material or spiritual prosperity. He simply aspires to serve the Lord. That is his highest happiness.

Čistý oddaný nepřijímá těchto pět druhů duchovní existence, přestože mu jsou nabízeny, a už vůbec netouží po hmotných výsadách, které jsou ve srovnání s výsadami duchovními zcela bezvýznamné. Když Prahlāda Mahārāja dostal nabídku různých hmotných výhod, prohlásil: “Můj Pane, viděl jsem, že můj otec získal všechny hmotné výhody a dokonce i polobozi se báli jeho velikosti, ale Ty jsi mu vzal jeho život a veškeré hmotné bohatství během jediného okamžiku.” Pro oddaného nepřipadá v úvahu, že by toužil po nějakém hmotném nebo duchovním bohatství. Uchází se pouze o službu Pánu. To je jeho největší štěstí.