Skip to main content

Text 44

Sloka 44

Devanagari

Dévanágarí

तस्मादिमां स्वां प्रकृतिं दैवीं सदसदात्मिकाम् ।
दुर्विभाव्यां पराभाव्य स्वरूपेणावतिष्ठते ॥ ४४ ॥

Text

Verš

tasmād imāṁ svāṁ prakṛtiṁ
daivīṁ sad-asad-ātmikām
durvibhāvyāṁ parābhāvya
svarūpeṇāvatiṣṭhate
tasmād imāṁ svāṁ prakṛtiṁ
daivīṁ sad-asad-ātmikām
durvibhāvyāṁ parābhāvya
svarūpeṇāvatiṣṭhate

Synonyms

Synonyma

tasmāt — thus; imām — this; svām — own; prakṛtim — material energy; daivīm — divine; sat-asat-ātmikām — consisting of cause and effect; durvibhāvyām — difficult to understand; parābhāvya — after conquering; sva-rūpeṇa — in the self-realized position; avatiṣṭhate — he remains.

tasmāt — takto; imām — tuto; svām — vlastní; prakṛtim — hmotná energie; daivīm — božská; sat-asat-ātmikām — složená z příčiny a důsledku; durvibhāvyām — těžko pochopitelná; parābhāvya — po překonání; sva-rūpeṇa — v seberealizovaném postavení; avatiṣṭhate — zůstává.

Translation

Překlad

Thus the yogī can be in the self-realized position after conquering the insurmountable spell of māyā, who presents herself as both the cause and effect of this material manifestation and is therefore very difficult to understand.

Takto může yogí dosáhnout seberealizovaného postavení poté, co překoná nepřemožitelný vliv māyi, která vystupuje jako příčina i důsledek tohoto hmotného projevu, a proto je velice těžké ji pochopit.

Purport

Význam

It is stated in Bhagavad-gītā that the spell of māyā, which covers the knowledge of the living entity, is insurmountable. However, one who surrenders unto Kṛṣṇa, the Supreme Personality of Godhead, can conquer this seemingly insurmountable spell of māyā. Here also it is stated that the daivī prakṛti, or the external energy of the Supreme Lord, is durvibhāvyā, very difficult to understand and very difficult to conquer. One must, however, conquer this insurmountable spell of māyā, and this is possible, by the grace of the Lord, when God reveals Himself to the surrendered soul. It is also stated here, svarūpeṇāvatiṣṭhate. Svarūpa means that one has to know that he is not the Supreme Soul, but rather, part and parcel of the Supreme Soul; that is self-realization. To think falsely that one is the Supreme Soul and that one is all-pervading is not svarūpa. This is not realization of his actual position. The real position is that one is part and parcel. It is recommended here that one remain in that position of actual self-realization. In Bhagavad-gītā this understanding is defined as Brahman realization.

V Bhagavad-gītě je řečeno, že vliv māyi, která pokrývá poznání živé bytosti, je nepřemožitelný. Kdo se však odevzdá Kṛṣṇovi, Nejvyšší Osobnosti Božství, může tento zdánlivě nepřemožitelný vliv māyi překonat. Je zde také řečeno, že daivī prakṛti, vnější energie Nejvyššího Pána, je durvibhāvyā, velice těžko pochopitelná a překonatelná. Živá bytost ale musí tento nepřemožitelný vliv māyi překonat, a to je možné milostí Pána, když se Bůh zjeví odevzdané duši. To je zde také řečeno — svarūpeṇāvatiṣṭhate. Svarūpa znamená vědět: “Nejsem Nejvyšší Duše, ale jsem nedílnou částí Nejvyšší Duše.” To je seberealizace. Klamně si myslet: “Jsem Nejvyšší Duše a jsem všeprostupující,” není svarūpa. To není realizace našeho skutečného postavení. Ve skutečnosti jsme nedílné části. Zde se doporučuje, abychom zůstali na této úrovni skutečné seberealizace. Bhagavad-gītā toto pochopení definuje jako realizaci Brahmanu.

After Brahman realization, one can engage in the activities of Brahman. As long as one is not self-realized, he engages in activities based on false identification with the body. When one is situated in his real self, then the activities of Brahman realization begin. The Māyāvādī philosophers say that after Brahman realization, all activities stop, but that is not actually so. If the soul is so active in its abnormal condition, existing under the covering of matter, how can one deny its activity when free? An example may be cited here. If a man in a diseased condition is very active, how can one imagine that when he is free from the disease he will be inactive? Naturally the conclusion is that when one is free from all disease his activities are pure. It may be said that the activities of Brahman realization are different from those of conditional life, but that does not stop activity. This is indicated in Bhagavad-gītā (18.54): after one realizes oneself to be Brahman, devotional service begins. Mad-bhaktiṁ labhate parām: after Brahman realization, one can engage in the devotional service of the Lord. Therefore devotional service of the Lord is activity in Brahman realization.

Poté, co živá bytost dojde k realizaci Brahmanu, může se věnovat činnostem Brahmanu. Dokud není seberealizovaná, věnuje se činnostem založeným na mylném pojetí tělesné totožnosti. Když je ve svém skutečném postavení, začne vykonávat činnosti na úrovni realizace Brahmanu. Māyāvādští filozofové říkají, že s realizací Brahmanu končí všechny činnosti, ale to ve skutečnosti není pravda. Je-li duše ve svém nepřirozeném stavu, kdy je pokrytá hmotou, tolik činná, jak by mohla být po osvobození nečinná? Můžeme zde uvést příklad: Je-li člověk velice činný po dobu nemoci, jak si můžeme myslet, že bude po uzdravení nečinný? Přirozený závěr je, že když se člověk zbaví všech nemocí, jeho činnosti budou čisté. Můžeme říci, že na úrovni Brahmanu jsou činnosti jiné než v podmíněném životě, ale to neznamená, že činnosti končí. O tom se mluví v Bhagavad-gītě (18.54): jakmile živá bytost zrealizuje, že je Brahman, oddaná služba začíná. Mad-bhaktiṁ labhate parām — po realizaci Brahmanu se duše může věnovat oddané službě Pánu. Oddaná služba Pánu je tedy činností na úrovni Brahmanu.

For those who engage in devotional service there is no spell of māyā, and their situation is all-perfect. The duty of the living entity, as a part and parcel of the whole, is to render devotional service to the whole. That is the ultimate perfection of life.

Na ty, kdo se věnují oddané službě, nepůsobí māyā a jsou v naprosto dokonalém postavení. Povinností živé bytosti jakožto nedílné části celku je oddaně sloužit celku. To je nejvyšší dokonalost života.

Thus end the Bhaktivedanta purports of the Third Canto, Twenty-eighth Chapter, of the Śrīmad-Bhāgavatam, entitled “Lord Kapila’s Instructions on the Execution of Devotional Service.”

Takto končí Bhaktivedantovy výklady k dvacáté osmé kapitole třetího zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Pokyny Pána Kapily k vykonávání oddané služby”.