Skip to main content

Text 15

Sloka 15

Devanagari

Dévanágarí

मन्यमानस्तदात्मानमनष्टो नष्टवन्मृषा ।
नष्टेऽहङ्करणे द्रष्टा नष्टवित्त इवातुर: ॥ १५ ॥

Text

Verš

manyamānas tadātmānam
anaṣṭo naṣṭavan mṛṣā
naṣṭe ’haṅkaraṇe draṣṭā
naṣṭa-vitta ivāturaḥ
manyamānas tadātmānam
anaṣṭo naṣṭavan mṛṣā
naṣṭe ’haṅkaraṇe draṣṭā
naṣṭa-vitta ivāturaḥ

Synonyms

Synonyma

manyamānaḥ — thinking; tadā — then; ātmānam — himself; anaṣṭaḥ — although not lost; naṣṭa-vat — as lost; mṛṣā — falsely; naṣṭe ahaṅkaraṇe — because of the disappearance of the ego; draṣṭā — the seer; naṣṭa-vittaḥ — one who has lost his fortune; iva — like; āturaḥ — distressed.

manyamānaḥ — považující; tadā — tehdy; ātmānam — sebe; anaṣṭaḥ — i když není ztracený; naṣṭa-vat — za ztraceného; mṛṣā — mylně; naṣṭe ahaṅkaraṇe — kvůli zmizení ega; draṣṭā — pozorovatel; naṣṭa-vittaḥ — ten, který přišel o své bohatství; iva — jako; āturaḥ — nešťastný.

Translation

Překlad

The living entity can vividly feel his existence as the seer, but because of the disappearance of the ego during the state of deep sleep, he falsely takes himself to be lost, like a man who has lost his fortune and feels distressed, thinking himself to be lost.

Živá bytost zřetelně cítí svoji existenci jako pozorovatel, ale když její ego zmizí ve stavu hlubokého spánku, mylně se pokládá za ztracenou, stejně jako člověk, který přišel o své bohatství, je z toho nešťastný a myslí si o sobě, že je ztracen.

Purport

Význam

Only in ignorance does a living entity think that he is lost. If by attainment of knowledge he comes to the real position of his eternal existence, he knows that he is not lost. An appropriate example is mentioned herein: naṣṭa-vitta ivāturaḥ. A person who has lost a great sum of money may think that he is lost, but actually he is not lost — only his money is lost. But due to his absorption in the money or identification with the money, he thinks that he is lost. Similarly, when we falsely identify with matter as our field of activities, we think that we are lost, although actually we are not. As soon as a person is awakened to the pure knowledge of understanding that he is an eternal servitor of the Lord, his own real position is revived. A living entity can never be lost. When one forgets his identity in deep sleep, he becomes absorbed in dreams, and he may think himself a different person or may think himself lost. But actually his identity is intact. This concept of being lost is due to false ego, and it continues as long as one is not awakened to the sense of his existence as an eternal servitor of the Lord. The Māyāvādī philosophers’ concept of becoming one with the Supreme Lord is another symptom of being lost in false ego. One may falsely claim that he is the Supreme Lord, but actually he is not. This is the last snare of māyā’s influence upon the living entity. To think oneself equal with the Supreme Lord or to think oneself to be the Supreme Lord Himself is also due to false ego.

Živá bytost si o sobě myslí, že je ztracena, jedině pod vlivem nevědomosti. Dosáhne-li díky získanému poznání svého skutečného stavu věčné existence, ví, že tomu tak není. V tomto verši je uveden výstižný příklad: naṣṭa-vitta ivāturaḥ. Člověk, který ztratil velkou částku peněz, si o sobě může myslet, že je ztracen, ale ve skutečnosti není — ztracené jsou jen jeho peníze. Jelikož je však do peněz příliš zahloubaný a ztotožňuje se s nimi, myslí si, že je ztracen. Podobně když se mylně ztotožňujeme s hmotou jako polem svých činností, myslíme si, že jsme ztraceni, i když ve skutečnosti nejsme. Jakmile se osoba probudí k čistému poznání, že je věčným služebníkem Pána, oživí své skutečné postavení. Živá bytost nemůže být nikdy ztracena. Když člověk v hlubokém spánku zapomene na svou totožnost a pohrouží se do snu, může se považovat za někoho jiného nebo si o sobě myslet, že je ztracen, ale ve skutečnosti zůstává jeho totožnost nedotčená. Toto pojetí “jsem ztracen” je vyvoláno falešným egem a trvá tak dlouho, dokud si živá bytost neuvědomí smysl své existence—být věčným služebníkem Pána. Představa māyāvādských filozofů, že splynou s Nejvyšším Pánem, je další příznak ztracení se ve falešném egu. Člověk o sobě může falešně tvrdit, že je Nejvyšší Pán, ale ve skutečnosti to není pravda. Je to poslední léčka māyi na živou bytost. Považovat se za rovnocenného Nejvyššímu Pánu nebo přímo za Pána Samotného je další výplod falešného ega.