Text 33
Sloka 33
Devanagari
Dévanágarí
तन्मात्रत्वं च नभसो लक्षणं कवयो विदु: ॥ ३३ ॥
Text
Verš
draṣṭur liṅgatvam eva ca
tan-mātratvaṁ ca nabhaso
lakṣaṇaṁ kavayo viduḥ
draṣṭur liṅgatvam eva ca
tan-mātratvaṁ ca nabhaso
lakṣaṇaṁ kavayo viduḥ
Synonyms
Synonyma
artha-āśrayatvam — that which conveys the meaning of an object; śabdasya — of sound; draṣṭuḥ — of the speaker; liṅgatvam — that which indicates the presence; eva — also; ca — and; tat-mātratvam — the subtle element; ca — and; nabhasaḥ — of ether; lakṣaṇam — definition; kavayaḥ — learned persons; viduḥ — know.
Translation
Překlad
Persons who are learned and who have true knowledge define sound as that which conveys the idea of an object, indicates the presence of a speaker screened from our view and constitutes the subtle form of ether.
Učenci, kteří mají skutečné poznání, definují zvuk jako to, co sděluje představu určitého předmětu, naznačuje přítomnost mluvčího ukrytého před našimi zraky a tvoří jemnou podobu éteru.
Purport
Význam
It is very clear herein that as soon as we speak of hearing, there must be a speaker; without a speaker there is no question of hearing. Therefore the Vedic knowledge, which is known as śruti, or that which is received by hearing, is also called apauruṣa. Apauruṣa means “not spoken by any person materially created.” It is stated in the beginning of Śrīmad-Bhāgavatam, tene brahma hṛdā. The sound of Brahman, or Veda, was first impregnated into the heart of Brahmā, the original learned man (ādi-kavaye). How did he become learned? Whenever there is learning, there must be a speaker and the process of hearing. But Brahmā was the first created being. Who spoke to him? Since no one was there, who was the spiritual master to give knowledge? He was the only living creature; therefore the Vedic knowledge was imparted within his heart by the Supreme Personality of Godhead, who is seated within everyone as Paramātmā. Vedic knowledge is understood to be spoken by the Supreme Lord, and therefore it is free from the defects of material understanding. Material understanding is defective. If we hear something from a conditioned soul, it is full of defects. All material and mundane information is tainted by illusion, error, cheating and imperfection of the senses. Because Vedic knowledge was imparted by the Supreme Lord, who is transcendental to material creation, it is perfect. If we receive that Vedic knowledge from Brahmā in disciplic succession, then we receive perfect knowledge.
Zde je jasně uvedeno, že jakmile mluvíme o naslouchání, musí být také někdo, kdo mluví — není možné naslouchat, pokud by nebylo komu. Védské poznání zvané śruti neboli “to, co se přijímá nasloucháním” se také nazývá apauruṣa. Apauruṣa znamená “nevyslovené žádnou hmotně stvořenou osobou”. Na začátku Śrīmad-Bhāgavatamu je řečeno: tene brahma hṛdā. Zvuk Brahmanu, Veda, byl nejprve vložen do srdce Brahmy, prvního učence (ādi-kavaye). Jak se stal učencem? Učit se znamená někomu naslouchat. Brahmā byl však první stvořenou bytostí. Kdo k němu promlouval? Nikdo jiný neexistoval, tak kdo byl tedy jeho duchovní mistr, který mu dal poznání? Brahmā byl jedinou živou bytostí a védské poznání mu vložil do srdce Nejvyšší Pán, který sídlí v srdci každého jako Paramātmā. Védské poznání je vyslovené Nejvyšší Osobností Božství, a proto nemá nedostatky hmotného chápání. Hmotné chápání je plné nedostatků. Slyšíme-li něco od podmíněné duše, má to mnoho nedostatků. Všechny hmotné a světské informace jsou poznamenány iluzí, chybami, podváděním a nedokonalostí smyslů. Védské poznání je však dokonalé, jelikož ho sdělil Nejvyšší Pán, který je transcendentální hmotnému stvoření. Když přijímáme toto védské poznání od Brahmy v učednické posloupnosti, znamená to, že přijímáme dokonalé poznání.
Every word we hear has a meaning behind it. As soon as we hear the word “water,” there is a substance — water — behind the word. Similarly, as soon as we hear the word “God,” there is a meaning to it. If we receive that meaning and explanation of “God” from God Himself, then it is perfect. But if we speculate about the meaning of “God,” it is imperfect. Bhagavad-gītā, which is the science of God, is spoken by the Personality of Godhead Himself. This is perfect knowledge. Mental speculators or so-called philosophers who are researching what is actually God will never understand the nature of God. The science of God has to be understood in disciplic succession from Brahmā, who was first instructed about knowledge of God by God Himself. We can understand the knowledge of God by hearing Bhagavad-gītā from a person authorized in the disciplic succession.
Každé slovo, které slyšíme, má svůj význam. Když slyšíme slovo “voda”, víme, že označuje určitou látku, vodu. Když slyšíme slovo “Bůh”, i to má svůj význam. Význam a vysvětlení slova “Bůh” poznáme dokonale, když ho přijmeme od Samotného Boha. Budeme-li však o významu slova “Bůh” spekulovat, bude to vždy nedokonalé. Bhagavad-gītā je věda o Bohu přímo v podání Osobnosti Božství. To je dokonalé poznání. Mentální spekulanti a takzvaní filozofové, kteří se snaží vypátrat, co je ve skutečnosti Bůh, nikdy povahu Boha nepochopí. Vědu o Bohu je nutné pochopit v učednické posloupnosti od Brahmy, který se jako první seznámil s poznáním o Bohu od Boha Samotného. Poznání o Bohu můžeme pochopit vyslechnutím Bhagavad-gīty od autorizovaného člena učednické posloupnosti.
When we speak of seeing, there must be form. By our sense perception, the beginning experience is the sky. Sky is the beginning of form. And from the sky, other forms emanate. Therefore the objects of knowledge and sense perception begin from the sky.
Když mluvíme o dívání se, musí se to pojit s nějakou podobou. Počátečním vjemem našeho smyslového vnímání je nebe. Nebe je počátek podoby a z něho potom emanují další podoby. Předměty poznání a smyslového vnímání tedy začínají nebem.