Text 31
Sloka 31
Devanagari
Dévanágarí
प्राणस्य हि क्रियाशक्तिर्बुद्धेर्विज्ञानशक्तिता ॥ ३१ ॥
Text
Verš
kriyā-jñāna-vibhāgaśaḥ
prāṇasya hi kriyā-śaktir
buddher vijñāna-śaktitā
kriyā-jñāna-vibhāgaśaḥ
prāṇasya hi kriyā-śaktir
buddher vijñāna-śaktitā
Synonyms
Synonyma
taijasāni — produced from egoism in the mode of passion; indriyāṇi — the senses; eva — certainly; kriyā — action; jñāna — knowledge; vibhāgaśaḥ — according to; prāṇasya — of the vital energy; hi — indeed; kriyā-śaktiḥ — the senses of action; buddheḥ — of the intelligence; vijñāna-śaktitā — the senses for acquiring knowledge.
Translation
Překlad
Egoism in the mode of passion produces two kinds of senses: the senses for acquiring knowledge and the senses of action. The senses of action depend on the vital energy, and the senses for acquiring knowledge depend on intelligence.
Falešné ego v kvalitě vášně vytváří dva druhy smyslů — poznávací a činné. Činné smysly závisejí na životní energii a poznávací smysly závisejí na inteligenci.
Purport
Význam
It has been explained in the previous verses that mind is the product of ego in goodness and that the function of the mind is acceptance and rejection according to desire. But here intelligence is said to be the product of ego in passion. That is the distinction between mind and intelligence: mind is a product of egoism in goodness, and intelligence is a product of egoism in passion. The desire to accept something and reject something is a very important factor of the mind. Since mind is a product of the mode of goodness, if it is fixed upon the Lord of the mind, Aniruddha, then the mind can be changed to Kṛṣṇa consciousness. It is stated by Narottama dāsa Ṭhākura that we always have desires. Desire cannot be stopped. But if we transfer our desires to please the Supreme Personality of Godhead, that is the perfection of life. As soon as the desire is transferred to lording it over material nature, it becomes contaminated by matter. Desire has to be purified. In the beginning, this purification process has to be carried out by the order of the spiritual master, since the spiritual master knows how the disciple’s desires can be transformed into Kṛṣṇa consciousness. As far as intelligence is concerned, it is clearly stated here that it is a product of egoism in passion. By practice one comes to the point of the mode of goodness, and by surrendering or fixing the mind upon the Supreme Personality of Godhead, one becomes a very great personality, or mahātmā. In Bhagavad-gītā it is clearly said, sa mahātmā sudurlabhaḥ: “Such a great soul is very rare.”
V předchozích verších bylo vysvětleno, že mysl je výtvorem falešného ega v kvalitě dobra a její úlohou je přijímání a odmítání v závislosti na touze. Zde je však řečeno, že inteligence je výtvorem falešného ega v kvalitě vášně. To je rozdíl mezi myslí a inteligencí — mysl pochází z ega v kvalitě dobra a inteligence z ega v kvalitě vášně. Velice důležitou součástí mysli je touha něco přijímat a něco odmítat. Mysl je výtvorem kvality dobra, a je-li tedy upřena na Pána mysli, Aniruddhu, může se dostat na úroveň vědomí Kṛṣṇy. Narottama dāsa Ṭhākura řekl, že máme neustálé touhy a nelze je ukončit. Zaměříme-li je však na potěšení Nejvyšší Osobnosti Božství, dosáhneme dokonalosti života. Zaměřují-li se touhy na panování hmotné přírodě, jsou znečištěné hmotou. Touhy je nutné očistit. Na počátku musí očištění probíhat pod vedením duchovního mistra, neboť duchovní mistr ví, jak žákovy touhy zapojit do vědomí Kṛṣṇy. Co se týče inteligence, je zde jasně řečeno, že je výtvorem falešného ega v kvalitě vášně. Praxí se člověk dostane na úroveň kvality dobra, a když svoji mysl odevzdá neboli zaměří na Nejvyšší Osobnost Božství, stane se z něho veliká osobnost, mahātmā. V Bhagavad-gītě je jasně řečeno: sa mahātmā sudurlabhaḥ — “Taková velká duše je velmi vzácná.”
In this verse it is clear that both kinds of senses, the senses for acquiring knowledge and the senses for action, are products of egoism in the mode of passion. And because the sense organs for activity and for acquiring knowledge require energy, the vital energy, or life energy, is also produced by egoism in the mode of passion. We can therefore actually see that those who are very passionate can improve in material acquisition very quickly. It is recommended in the Vedic scriptures that if one wants to encourage a person in acquiring material possessions, one should also encourage him in sex life. We naturally find that those who are addicted to sex life are also materially advanced because sex life or passionate life is the impetus for the material advancement of civilization. For those who want to make spiritual advancement, there is almost no existence of the mode of passion. Only the mode of goodness is prominent. We find that those who engage in Kṛṣṇa consciousness are materially poor, but one who has eyes can see who is the greater. Although he appears to be materially poor, a person in Kṛṣṇa consciousness is not actually a poor man, but the person who has no taste for Kṛṣṇa consciousness and appears to be very happy with material possessions is actually poor. Persons infatuated by material consciousness are very intelligent in discovering things for material comforts, but they have no access to understanding the spirit soul and spiritual life. Therefore if anyone wants to advance in spiritual life, he has to come back to the platform of purified desire, the purified desire for devotional service. As stated in the Nārada-pañcarātra, engagement in the service of the Lord when the senses are purified in Kṛṣṇa consciousness is called pure devotion.
Z tohoto verše je zřejmé, že oba druhy smyslů, poznávací i činné, jsou výtvory falešného ega v kvalitě vášně. A jelikož obojí smyslové orgány potřebují energii, ze stejného zdroje vzniká také životní energie. Proto také můžeme pozorovat, že velice vášniví lidé dosahují velmi rychle hmotných úspěchů. Védská písma doporučují, že chceme-li někoho podporovat v hmotném rozvoji, máme podporovat také jeho sexuální život. Je přirozené, že lidé holdující sexu jsou zároveň hmotně pokročilí, protože sex a vášnivý život představují hybnou sílu hmotného rozvoje civilizace. Pro ty, kdo chtějí dělat duchovní pokrok, kvalita vášně prakticky neexistuje. Převažuje u nich pouze kvalita dobra. Vidíme, že ti, kdo se věnují vědomí Kṛṣṇy, jsou po hmotné stránce chudí, ale každý, kdo má oči, vidí, kdo je větší. Oddaný ve vědomí Kṛṣṇy sice vypadá po hmotné stránce chudý, ale skutečně chudý je neoddaný, který se o vědomí Kṛṣṇy nezajímá a se svým hmotným vlastnictvím vypadá velice šťastný. Lidé zaslepení hmotným vědomím jsou velice inteligentní co se týče zlepšování hmotného pohodlí, ale vůbec nechápou duši a duchovní život. Proto chce-li někdo pokročit v duchovním životě, musí se vrátit zpět na úroveň očištěné touhy, touhy po oddané službě. Jak je řečeno v Nārada-pañcarātře, služba Pánu se smysly očištěnými ve vědomí Kṛṣṇy představuje čistou oddanost.