Text 16

Sloka 16

Devanagari

Dévanágarí

प्रभावं पौरुषं प्राहु: कालमेके यतो भयम् ।
अहङ्कारविमूढस्य कर्तु: प्रकृतिमीयुष: ॥ १६ ॥

Text

Verš

prabhāvaṁ pauruṣaṁ prāhuḥ
kālam eke yato bhayam
ahaṅkāra-vimūḍhasya
kartuḥ prakṛtim īyuṣaḥ

Synonyms

Synonyma

prabhāvam — the influence; pauruṣam — of the Supreme Personality of Godhead; prāhuḥ — they have said; kālam — the time factor; eke — some; yataḥ — from which; bhayam — fear; ahaṅkāra-vimūḍhasya — deluded by false ego; kartuḥ — of the individual soul; prakṛtim — material nature; īyuṣaḥ — having contacted.

prabhāvam — vliv; pauruṣam — Nejvyšší Osobnosti Božství; prāhuḥ — říkají; kālam — časový faktor; eke — některý; yataḥ — z něhož; bhayam — strach; ahaṅkāra-vimūḍhasya — zmatené falešným egem; kartuḥ — individuální duše; prakṛtim — hmotná příroda; īyuṣaḥ — jež přišla do styku s.

Translation

Překlad

The influence of the Supreme Personality of Godhead is felt in the time factor, which causes fear of death due to the false ego of the deluded soul who has contacted material nature.

Vliv Nejvyšší Osobnosti Božství je vnímán prostřednictvím faktoru času, který probouzí strach ze smrti zaviněný falešným egem zmatené duše, jež přišla do styku s hmotnou přírodou.

Purport

Význam

The living entity’s fear of death is due to his false ego of identifying with the body. Everyone is afraid of death. Actually there is no death for the spirit soul, but due to our absorption in the identification of body as self, the fear of death develops. It is also stated in the Śrīmad-Bhāgavatam (11.2.37), bhayaṁ dvitīyābhiniveśataḥ syāt. Dvitīya refers to matter, which is beyond spirit. Matter is the secondary manifestation of spirit, for matter is produced from spirit. Just as the material elements described are caused by the Supreme Lord, or the Supreme Spirit, the body is also a product of the spirit soul. Therefore, the material body is called dvitīya, or “the second.” One who is absorbed in this second element or second exhibition of the spirit is afraid of death. When one is fully convinced that he is not his body, there is no question of fearing death, since the spirit soul does not die.

Strach živé bytosti ze smrti je způsobený jejím falešným egem — ztotožňováním se s tělem. Každý se bojí smrti. Duše ve skutečnosti nemůže zemřít, ale jelikož jsme pohrouženi do tělesné totožnosti, dostáváme strach ze smrti. To je rovněž řečeno ve Śrīmad-Bhāgavatamu (11.2.37): bhayaṁ dvitīyābhiniveśataḥ syāt. Dvitīya se vztahuje na hmotu, která následuje po duši. Hmota je druhotným projevem duše, protože je z duše vytvořená. Stejně jako jsou popsané hmotné prvky výtvorem Nejvyššího Pána neboli Nejvyšší Duše, tak i tělo je výtvorem duše. Proto se hmotné tělo nazývá dvitīya, “druhé”. Ten, kdo je pohroužen do tohoto druhého prvku neboli druhého projevu duše, se bojí smrti. Když je člověk plně přesvědčen o tom, že není toto tělo, pak se nemůže bát smrti, protože duše neumírá.

If the spirit soul engages in the spiritual activities of devotional service, he is completely freed from the platform of birth and death. His next position is complete spiritual freedom from a material body. The fear of death is the action of the kāla, or the time factor, which represents the influence of the Supreme Personality of Godhead. In other words, time is destructive. Whatever is created is subject to destruction and dissolution, which is the action of time. Time is a representation of the Lord, and it reminds us also that we must surrender unto the Lord. The Lord speaks to every conditioned soul as time. He says in Bhagavad-gītā that if someone surrenders unto Him, then there is no longer any problem of birth and death. We should therefore accept the time factor as the Supreme Personality of Godhead standing before us. This is further explained in the following verse.

Jakmile se duše zaměstná v duchovních činnostech oddané služby, zcela se osvobodí z úrovně zrození a smrti. Jejím dalším stavem je naprosté duchovní osvobození od hmotného těla. Strach ze smrti je dílem kāly, faktoru času, který představuje vliv Nejvyšší Osobnosti Božství. Čas má ničivé účinky. Vše, co je stvořeno, podléhá zničení, které je dílem času. Čas je zastoupením Pána a také nám připomíná, že se musíme Pánu odevzdat. Pán promlouvá jako čas ke každé podmíněné duši. V Bhagavad-gītě říká, že pokud se Mu někdo odevzdá, zbaví se problému zrození a smrti. Měli bychom proto přijímat časový faktor jako Nejvyšší Osobnost Božství stojící před námi. To je blíže vysvětleno v následujícím verši.