Text 36

Sloka 36

Devanagari

Dévanágarí

एतन्मे जन्म लोकेऽस्मिन्मुमुक्षूणां दुराशयात् ।
प्रसंख्यानाय तत्त्वानां सम्मतायात्मदर्शने ॥ ३६ ॥

Text

Verš

etan me janma loke ’smin
mumukṣūṇāṁ durāśayāt
prasaṅkhyānāya tattvānāṁ
sammatāyātma-darśane

Synonyms

Synonyma

etat — this; me — My; janma — birth; loke — in the world; asmin — in this; mumukṣūṇām — by those great sages seeking liberation; durāśayāt — from unnecessary material desires; prasaṅkhyānāya — for explaining; tattvānām — of the truths; sammatāya — which is highly esteemed; ātma-darśane — in self-realization.

etat — toto; me — Mé; janma — zrození; loke — na světě; asmin — v tomto; mumukṣūṇām — velkými mudrci, kteří usilují o osvobození; durāśayāt — od zbytečných hmotných tužeb; prasaṅkhyānāya — abych vysvětlil; tattvānām — pravdy; sammatāya — vysoce ceněné; ātma-darśane — pro seberealizaci.

Translation

Překlad

My appearance in this world is especially to explain the philosophy of Sāṅkhya, which is highly esteemed for self-realization by those desiring freedom from the entanglement of unnecessary material desires.

Mé zjevení v tomto světě má zvláště za účel vysvětlit filozofii sāṅkhyi, které si pro seberealizaci vysoce cení ti, kdo se chtějí osvobodit ze zapletení způsobeného zbytečnými hmotnými touhami.

Purport

Význam

Here the word durāśayāt is very significant. Dur refers to trouble or duḥkha, miseries. Āśayāt means “from the shelter.” We conditioned souls have taken shelter of the material body, which is full of troubles and miseries. Foolish people cannot understand the situation, and this is called ignorance, illusion, or the spell of māyā. Human society should very seriously understand that the body itself is the source of all miserable life. Modern civilization is supposed to be making advancement in scientific knowledge, but what is this scientific knowledge? It is based on bodily comforts only, without knowledge that however comfortably one maintains his body, the body is destructible. As stated in Bhagavad-gītā, antavanta ime dehāḥ: these bodies are destined to be destroyed. Nityasyoktāḥ śarīriṇaḥ refers to the living soul, or the living spark, within the body. That soul is eternal, but the body is not eternal. For our activity we must have a body; without a body, without sense organs, there is no activity. But people are not inquiring whether it is possible to have an eternal body. Actually they aspire for an eternal body because even though they engage in sense enjoyment, that sense enjoyment is not eternal. They are therefore in want of something which they can enjoy eternally, but they do not understand how to attain that perfection. Sāṅkhya philosophy, therefore, as stated herein by Kapila-deva, is tattvānām. The Sāṅkhya philosophy system is designed to afford understanding of the real truth. What is that real truth? The real truth is knowledge of how to get out of the material body, which is the source of all trouble. Lord Kapila’s incarnation, or descent, is especially meant for this purpose. That is clearly stated here.

Zde je velice významné slovo durāśayāt. Dur označuje potíže neboli duḥkha, “utrpení”. Āśayāt znamená “z útočiště”. My, podmíněné duše, jsme přijaly útočiště v hmotném těle, které přináší mnoho potíží a utrpení. Hloupí lidé tuto situaci nechápou a to se nazývá nevědomost, iluze nebo vliv māyi. Lidská společnost si má velice vážně uvědomit, že samotné tělo je zdrojem všeho životního neštěstí. Říká se, že moderní civilizace dělá pokrok ve vědeckém poznání, ale jaké je toto vědecké poznání? Soustředí se pouze na tělesné pohodlí a vůbec se nezabývá skutečností, že tělo podléhá zkáze bez ohledu na to, jaké pohodlí mu poskytneme. Jak je řečeno v Bhagavad-gītě: antavanta ime dehāḥ — tato těla jsou předurčena k zániku. Nityasyoktāḥ śarīriṇaḥ se vztahuje na živou duši neboli živou jiskru v těle. Tato duše je věčná, ale tělo není věčné. Ke svým činnostem potřebujeme tělo — nemůžeme jednat bez těla, bez smyslových orgánů. Lidé se však neptají, zda je možné mít věčné tělo. Ve skutečnosti věčné tělo chtějí, protože vyhledávají smyslový požitek, ale tento smyslový požitek není věčný. Chtějí tedy něco, čeho by si mohli užívat věčně, ale nevědí, jak takové dokonalosti dosáhnout. Proto, jak zde uvádí Kapiladeva, je sāṅkhyová filozofie tattvānām. Systém sāṅkhyové filozofie je uspořádán tak, aby umožňoval pochopit skutečnou pravdu. Co je tato skutečná pravda? Skutečná pravda je poznání, jak se oprostit od hmotného těla, které je zdrojem všech potíží. Zvláště to je účelem zjevení Pána Kapily, jak je zde jasně řečeno.