Text 36

Sloka 36

Devanagari

Dévanágarí

स एवं स्वान्तरं निन्ये युगानामेकसप्ततिम् ।
वासुदेवप्रसङ्गेन परिभूतगतित्रय: ॥ ३६ ॥

Text

Verš

sa evaṁ svāntaraṁ ninye
yugānām eka-saptatim
vāsudeva-prasaṅgena
paribhūta-gati-trayaḥ

Synonyms

Synonyma

saḥ — he (Svāyambhuva Manu); evam — thus; sva-antaram — his own period; ninye — passed; yugānām — of the cycles of four ages; eka-saptatim — seventy-one; vāsudeva — with Vāsudeva; prasaṅgena — by topics connected; paribhūta — transcended; gati-trayaḥ — the three destinations.

saḥ — on (Svāyambhuva Manu); evam — takto; sva-antaram — své období; ninye — strávil; yugānām — cyklů čtyř věků; eka-saptatim — sedmdesát jedna; vāsudeva — s Vāsudevem; prasaṅgena — náměty spojenými; paribhūta — transcendoval; gati-trayaḥ — tři druhy osudu.

Translation

Překlad

He passed his time, which lasted seventy-one cycles of the four ages [71 × 4,320,000 years], always thinking of Vāsudeva and always engaged in matters regarding Vāsudeva. Thus he transcended the three destinations.

Svůj čas, který trval sedmdesát jedna cyklů čtyř věků (71 x 4 320 000 let), strávil v nepřetržitých myšlenkách na Vāsudeva a neustále se zabýval náměty spojenými s Vāsudevem. Tak transcendoval tři druhy osudu.

Purport

Význam

The three destinations are meant for persons who are under the control of the three modes of material nature. These destinations are sometimes described as the awakened, dreaming and unconscious stages. In Bhagavad-gītā the three destinations are described as the destinations of persons in the modes of goodness, passion and ignorance. It is stated in the Gītā that those who are in the mode of goodness are promoted to better living conditions in higher planets, and those who are in the mode of passion remain within this material world on the earth or on heavenly planets, but those who are in the mode of ignorance are degraded to an animal life on planets where life is lower than human. But one who is Kṛṣṇa conscious is above these three modes of material nature. It is stated in Bhagavad-gītā that anyone who engages in devotional service to the Lord automatically becomes transcendental to the three destinations of material nature and is situated in the brahma-bhūta, or self-realized, stage. Although Svāyambhuva Manu, the ruler of this material world, appeared to be absorbed in material happiness, he was neither in the mode of goodness nor in the modes of passion or ignorance, but in the transcendental stage.

Tři druhy osudu čekají ty, kdo jsou pod vládou tří kvalit hmotné přírody. Tyto osudy jsou někdy označeny jako bdění, snění a bezvědomí. Bhagavad-gītā je popisuje jako osudy živých bytostí v kvalitách dobra, vášně a nevědomosti. V Gītě je uvedeno, že bytosti v kvalitě dobra se dostanou do lepších životních podmínek na vyšších planetách a bytosti v kvalitě vášně zůstanou v tomto hmotném světě na Zemi nebo na nebeských planetách, ale bytosti v kvalitě nevědomosti degradují do zvířecího života na planetách, kde je úroveň života nižší než lidská. Ten, kdo si je vědom Kṛṣṇy, je však nad těmito třemi kvalitami hmotné přírody. V Bhagavad-gītě je řečeno, že každý, kdo se zaměstnává oddanou službou Pánu, automaticky transcenduje tři osudy hmotné přírody a nachází se na úrovni brahma-bhūta neboli ve stavu seberealizace. I když byl Svāyambhuva Manu — vládce tohoto hmotného světa — zdánlivě pohroužený do hmotného požitku, nebyl ani v kvalitě dobra, ani v kvalitách vášně či nevědomosti, ale na transcendentální úrovni.

Therefore one who fully engages in devotional service is always liberated. Bilvamaṅgala Ṭhākura, a great devotee of the Lord, stated, “If I have unflinching devotion to the lotus feet of Kṛṣṇa, then Mother Liberation is always engaged in my service. The complete perfection of material enjoyment, religion and economic development is at my command.” People are after dharma, artha, kāma and mokṣa. Generally they perform religious activities to achieve some material gain, and they engage in material activity for sense gratification. After being frustrated in material sense gratification, one wants to be liberated and become one with the Absolute Truth. These four principles form the transcendental path for the less intelligent. Those who are actually intelligent engage in Kṛṣṇa consciousness, not caring for these four principles of the transcendental method. They at once elevate themselves to the transcendental platform, which is above liberation. Liberation is not a very great achievement for a devotee, to say nothing of the results of ritualistic performances in religion, economic development or the materialistic life of sense gratification. Devotees do not care for these. They are situated always on the transcendental platform of the brahma-bhūta stage of self-realization.

Každý, kdo se plně věnuje oddané službě, je vždy osvobozený. Bilvamaṅgala Ṭhākura, velký oddaný Pána, řekl: “Chovám-li neochvějnou oddanost lotosovým nohám Kṛṣṇy, osvobození mi slouží jako služka a dokonalost hmotného požitku, náboženství a hospodářského rozvoje čekají na můj povel.” Dharma, artha, kāma a mokṣa jsou čtyři cíle, po kterých lidé prahnou. Obvykle vykonávají náboženské činnosti s touhou po určitém hmotném zisku a hmotným činnostem se věnují pro smyslový požitek. Jakmile jsou zklamáni hmotným smyslovým požitkem, chtějí získat osvobození a splynout s Absolutní Pravdou. Na těchto čtyřech principech se zakládá transcendentální cesta pro méně inteligentní lidi. Ti, kdo jsou skutečně inteligentní, se zaměstnávají ve vědomí Kṛṣṇy, aniž by se starali o tyto čtyři principy transcendentálního pokroku. Ihned se dostávají na transcendentální úroveň, která je výše než osvobození. Osvobození pro oddaného neznamená příliš velký úspěch, o výsledcích náboženských obřadů, hospodářského rozvoje a smyslového požitku v materialistickém životě ani nemluvě. Oddaní se o tyto věci nezajímají. Jsou neustále na transcendentální úrovni seberealizace ve stavu brahma-bhūta.