Skip to main content

Text 33

Sloka 33

Devanagari

Dévanágarí

सभार्य: सप्रज: कामान् बुभुजेऽन्याविरोधत: ।
सङ्गीयमानसत्कीर्ति: सस्त्रीभि: सुरगायकै: ।
प्रत्यूषेष्वनुबद्धेन हृदा श‍ृण्वन् हरे: कथा: ॥ ३३ ॥

Text

Verš

sabhāryaḥ saprajaḥ kāmān
bubhuje ’nyāvirodhataḥ
saṅgīyamāna-sat-kīrtiḥ
sastrībhiḥ sura-gāyakaiḥ
praty-ūṣeṣv anubaddhena
hṛdā śṛṇvan hareḥ kathāḥ
sabhāryaḥ saprajaḥ kāmān
bubhuje ’nyāvirodhataḥ
saṅgīyamāna-sat-kīrtiḥ
sastrībhiḥ sura-gāyakaiḥ
praty-ūṣeṣv anubaddhena
hṛdā śṛṇvan hareḥ kathāḥ

Synonyms

Synonyma

sa-bhāryaḥ — along with his wife; sa-prajaḥ — along with his subjects; kāmān — the necessities of life; bubhuje — he enjoyed; anya — from others; avirodhataḥ — without disturbance; saṅgīyamāna — being praised; sat-kīrtiḥ — reputation for pious activities; sa-strībhiḥ — along with their wives; sura-gāyakaiḥ — by celestial musicians; prati-ūṣeṣu — at every dawn; anubaddhena — being attached; hṛdā — with the heart; śṛṇvan — listening to; hareḥ — of Lord Hari; kathāḥ — the topics.

sa-bhāryaḥ — se svou manželkou; sa-prajaḥ — se svými poddanými; kāmān — životní nezbytnosti; bubhuje — užíval; anya — od jiných; avirodhataḥ — bez zneklidnění; saṅgīyamāna — chválená; sat-kīrtiḥ — pověst získaná zbožnými činnostmi; sa-strībhiḥ — s jejich manželkami; sura-gāyakaiḥ — nebeskými hudebníky; prati-ūṣeṣu — při každém svítání; anubaddhena — připoutaný; hṛdā — celým srdcem; śṛṇvan — naslouchal; hareḥ — o Pánu Harim; kathāḥ — vyprávění.

Translation

Překlad

Emperor Svāyambhuva Manu enjoyed life with his wife and subjects and fulfilled his desires without being disturbed by unwanted principles contrary to the process of religion. Celestial musicians and their wives sang in chorus about the pure reputation of the Emperor, and early in the morning, every day, he used to listen to the pastimes of the Supreme Personality of Godhead with a loving heart.

Král Svāyambhuva Manu užíval života se svou manželkou a poddanými a naplňoval své touhy, aniž by ho zneklidňovaly nechtěné věci, které se neslučují s náboženstvím. Nebeští hudebníci se svými manželkami sborem opěvovali jeho skvělou pověst a král každý den časně zrána naslouchal se srdcem plným lásky o zábavách Nejvyšší Osobnosti Božství.

Purport

Význam

Human society is actually meant for realization of perfection in Kṛṣṇa consciousness. There is no restriction against living with a wife and children, but life should be so conducted that one may not go against the principles of religion, economic development, regulated sense enjoyment and, ultimately, liberation from material existence. The Vedic principles are designed in such a way that the conditioned souls who have come to this material existence may be guided in fulfilling their material desires and at the same time be liberated and go back to Godhead, back home.

Pravým cílem lidské společnosti je dosáhnout dokonalosti ve vědomí Kṛṣṇy. Člověk může žít s manželkou a dětmi, ale má vést takový život, aby nebyl v rozporu se zásadami náboženství, hospodářského rozvoje, usměrněného smyslového požitku a nakonec osvobození z hmotné existence. Védské zásady jsou uspořádané tak, že vedou podmíněné duše, které přicházejí do hmotného světa, při naplňování jejich hmotných tužeb a zároveň jim umožňují dosáhnout osvobození a vrátit se k Bohu, zpátky domů.

It is understood that Emperor Svāyambhuva Manu enjoyed his household life by following these principles. It is stated here that early in the morning there were musicians who used to sing with musical instruments about the glories of the Lord, and the Emperor, with his family, personally used to hear about the pastimes of the Supreme Person. This custom is still prevalent in India in some of the royal families and temples. Professional musicians sing with śahnāīs, and the sleeping members of the house gradually get up from their beds in a pleasing atmosphere. During bedtime also the singers sing songs in relationship with the pastimes of the Lord, with śahnāī accompaniment, and the householders gradually fall asleep remembering the glories of the Lord. In every house, in addition to the singing program, there is an arrangement for Bhāgavatam lectures in the evening; family members sit down, hold Hare Kṛṣṇa kīrtana, hear narrations from Śrīmad-Bhāgavatam and Bhagavad-gītā and enjoy music before going to bed. The atmosphere created by this saṅkīrtana movement lives in their hearts, and while sleeping they also dream of the singing and glorification of the Lord. In such a way, perfection of Kṛṣṇa consciousness can be attained. This practice is very old, as learned from this verse of Śrīmad-Bhāgavatam; millions of years ago, Svāyambhuva Manu used to avail himself of this opportunity to live householder life in the peace and prosperity of a Kṛṣṇa consciousness atmosphere.

Král Svāyambhuva Manu zjevně žil rodinným životem podle těchto zásad. Je zde řečeno, že hudebníci časně zrána zpívali za doprovodu hudebních nástrojů o slávě Pána a král se svou rodinou osobně naslouchal o zábavách Nejvyšší Osoby. Tento zvyk se v Indii dodnes dodržuje v některých královských rodinách a chrámech. Profesionální hudebníci zpívají a hrají na śahnāī a spící obyvatelé domu se postupně probouzejí a vstávají ze svých postelí v příjemné atmosféře. Rovněž večer před spaním zpívají zpěváci za doprovodu śahnāī písně, které se pojí s Pánovými zábavami, a hospodáři postupně usínají ve vzpomínkách na slávu Pána. V každém domě je vedle písňového programu vyhrazen čas na večerní přednášku z Bhāgavatamu — členové rodiny usednou, hrají kīrtan, při kterém zpívají Hare Kṛṣṇa, naslouchají čtení ze Śrīmad-Bhāgavatamu a Bhagavad-gīty a uléhají za zvuků krásné hudby. Atmosféra vytvořená tímto saṅkīrtanovým hnutím žije v jejich srdcích a oni i ve spánku sní o opěvování a oslavování Pána. Takto lze dosáhnout dokonalosti vědomí Kṛṣṇy. Jak se dozvídáme z tohoto verše Śrīmad-Bhāgavatamu, jsou to zvyky velice staré—již před miliony lety využíval Svāyambhuva Manu této možnosti žít rodinným životem v pokoji a blahobytu, který skýtá atmosféra vědomí Kṛṣṇy.

As far as temples are concerned, in each and every royal palace or rich man’s house, inevitably there is a nice temple, and the members of the household rise early in the morning and go to the temple to see the maṅgala-ārati ceremony. The maṅgala-ārati ceremony is the first worship of the morning. In the ārati ceremony a light is offered in circles before the Deities, as are a conchshell and flowers and a fan. The Lord is supposed to rise early in the morning and take some light refreshment and give audience to the devotees. The devotees then go back to the house or sing the glories of the Lord in the temple. The early morning ceremony still takes place in Indian temples and palaces. Temples are meant for the assembly of the general public. Temples within palaces are especially for the royal families, but in many of these palace temples the public is also allowed to visit. The temple of the King of Jaipur is situated within the palace, but the public is allowed to assemble; if one goes there, he will see that the temple is always crowded with at least five hundred devotees. After the maṅgala-ārati ceremony they sit down together and sing the glories of the Lord with musical instruments and thus enjoy life. Temple worship by the royal family is also mentioned in Bhagavad-gītā, where it is stated that those who fail to achieve success in the bhakti-yoga principles within one life are given a chance to take birth in the next life in a family of rich men or in a royal family or family of learned brāhmaṇas or devotees. If one gets the opportunity to take birth in these families, he can achieve the facilities of a Kṛṣṇa conscious atmosphere without difficulty. A child born in that Kṛṣṇa atmosphere is sure to develop Kṛṣṇa consciousness. The perfection which he failed to attain in his last life is again offered in this life, and he can make himself perfect without fail.

Co se týče chrámů, v každém královském paláci či domě bohatého člověka je nevyhnutelně krásný chrám a členové domácnosti vstávají brzy ráno a jdou tam na program zvaný maṅgalārātrika. Maṅgalārātrika je prvním ranním uctíváním. Při obřadu ārātrika se kruhovými pohyby obětuje před Božstvy oheň, lastura, květiny a vějíř. Předpokládá se, že Pán brzy ráno vstává, přijme lehké občerstvení a udělí audienci oddaným. Oddaní pak jdou zpět do svého domu nebo opěvují slávu Pána v chrámu. Časné ranní obřady se v indických chrámech a palácích konají dodnes. Chrámy jsou určeny pro širokou veřejnost. Palácové chrámy jsou zvláště určeny pro královské rodiny, ale do mnoha z nich má přístup i veřejnost. Chrám krále Jaipuru se nachází v paláci, ale je otevřen i pro veřejnost a návštěvník může vidět, že ho neustále naplňuje alespoň pět set oddaných. Po programu maṅgalārātrika společně usedají a zpívají o slávě Pána za doprovodu hudebních nástrojů. Takto užívají života. O chrámovém uctívání, které provádí královská rodina, se zmiňuje také Bhagavad-gītā, kde je řečeno, že ti, kdo nedosáhnou dokonalosti v bhakti-yoze během jednoho života, dostávají v příštím životě možnost narodit se v rodině bohatého člověka, v královské rodině nebo v rodině brāhmaṇů či oddaných. Jakmile člověk dostane příležitost narodit se v takových rodinách, bez potíží získává možnost žít v atmosféře vědomí Kṛṣṇy. Dítě narozené v takové atmosféře plné Kṛṣṇy jistě vyvine vědomí Kṛṣṇy. V tomto životě se člověku opět nabízí dokonalost, které nedosáhl v minulém životě, a nyní má všechny předpoklady úspěšně završit svoje úsilí.