Text 16

Sloka 16

Devanagari

Dévanágarí

काम: स भूयान्नरदेव तेऽस्या:
पुत्र्या: समाम्नायविधौ प्रतीत: ।
क एव ते तनयां नाद्रियेत
स्वयैव कान्त्या क्षिपतीमिव श्रियम् ॥ १६ ॥

Text

Verš

kāmaḥ sa bhūyān naradeva te ’syāḥ
putryāḥ samāmnāya-vidhau pratītaḥ
ka eva te tanayāṁ nādriyeta
svayaiva kāntyā kṣipatīm iva śriyam

Synonyms

Synonyma

kāmaḥ — desire; saḥ — that; bhūyāt — let it be fulfilled; nara-deva — O King; te — your; asyāḥ — this; putryāḥ — of the daughter; samāmnāya-vidhau — in the process of the Vedic scriptures; pratītaḥ — recognized; kaḥ — who; eva — in fact; te — your; tanayām — daughter; na ādriyeta — would not adore; svayā — by her own; eva — alone; kāntyā — bodily luster; kṣipatīm — excelling; iva — as if; śriyam — ornaments.

kāmaḥ — touha; saḥ — ta; bhūyāt — nechť se naplní; nara-deva — ó králi; te — tvé; asyāḥ — této; putryāḥ — dcery; samāmnāya-vidhau — způsobem podle védských písem; pratītaḥ — uznávaným; kaḥ — kdo; eva — jistě; te — tvou; tanayām — dceru; na ādriyeta — by neuctíval; svayā — svou; eva — samotnou; kāntyā — zářivou krásou svého těla; kṣipatīm — překonává; iva — jako kdyby; śriyam — šperky.

Translation

Překlad

Let your daughter’s desire for marriage, which is recognized in the Vedic scriptures, be fulfilled. Who would not accept her hand? She is so beautiful that by her bodily luster alone she excels the beauty of her ornaments.

Nechť se naplní touha tvé dcery mít sňatek, jaký uznávají védská písma. Kdo by nepřijal její ruku? Je tak nádherná, že samotnou zářivou krásou svého těla překonává nádheru svých šperků.

Purport

Význam

Kardama Muni wanted to marry Devahūti in the recognized manner of marriage prescribed in the scriptures. As stated in the Vedic scriptures, the first-class process is to call the bridegroom to the home of the bride and hand her to him in charity with a dowry of necessary ornaments, gold, furniture and other household paraphernalia. This form of marriage is prevalent among higher-class Hindus even today and is declared in the śāstras to confer great religious merit on the bride’s father. To give a daughter in charity to a suitable son-in-law is considered to be one of the pious activities of a householder. There are eight forms of marriage mentioned in the scripture Manu-smṛti, but only one process of marriage, brāhma or rājasika marriage, is now current. Other kinds of marriage — by love, by exchange of garlands or by kidnapping the bride — are now forbidden in this Kali age. Formerly, at their pleasure kṣatriyas would kidnap a princess from another royal house and there would be a fight between the kṣatriya and the girl’s family; then, if the kidnapper was the winner, the girl would be offered to him for marriage. Even Kṛṣṇa married Rukmiṇī by that process, and some of His sons and grandsons also married by kidnapping. Kṛṣṇa’s grandsons kidnapped Duryodhana’s daughter, which caused a fight between the Kuru and Yadu families. Afterward, an adjustment was made by the elderly members of the Kuru family. Such marriages were current in bygone ages, but at the present moment they are impossible because the strict principles of kṣatriya life have practically been abolished. Since India has become dependent on foreign countries, the particular influences of her social orders have been lost; now, according to the scriptures, everyone is a śūdra. The so-called brāhmaṇas, kṣatriyas and vaiśyas have forgotten their traditional activities, and in the absence of these activities they are called śūdras. It is said in the scriptures, kalau śūdra-sambhavaḥ. In the Age of Kali everyone will be like śūdras. The traditional social customs are not followed in this age, although formerly they were followed strictly.

Kardama Muni se chtěl oženit s Devahūti způsobem předepsaným v písmech. Jak je řečeno ve védské literatuře, prvotřídní způsob je pozvat ženicha do domu nevěsty a předat mu ji jako dar společně s věnem, které tvoří nezbytné šperky, zlato, nábytek a další vybavení domácnosti. Tento druh svatby je i dnes běžný mezi hinduisty vyšších tříd a v śāstrách je o něm řečeno, že přináší otci nevěsty velké náboženské zásluhy. Dát darem dceru vhodnému zeťi se považuje za jednu ze zbožných činností hospodáře. V písmu zvaném Manu-smṛti je uvedeno osm druhů sňatku, ale v současné době je obvyklá pouze jedna forma, sňatek brāhma neboli rājasika. Jiné druhy sňatku — milostný, výměnou girland nebo únosem nevěsty — jsou ve věku Kali zakázány. Dříve kṣatriyové často ze své vůle unesli princeznu z jiného královského domu a mezi rodinou kṣatriyi a unesené dívky došlo k boji; pokud únosce zvítězil, mohl se s dívkou oženit. Dokonce i Kṛṣṇa se s Rukmiṇī oženil tímto způsobem a někteří z Jeho synů a vnuků také unesli své nevěsty. Kṛṣṇovi vnuci unesli dceru Duryodhany, což vedlo k boji mezi rodinami Kuruovců a Yaduovců. Později spor urovnali starší členové Kuruovské rodiny. Takové sňatky byly v dávných dobách běžné, ale v současnosti nepřipadají v úvahu, protože přísné zásady kšatrijského života prakticky zanikly. Jelikož Indie začala záviset na cizích zemích, vymizely z ní určité vlivy společenských tříd — nyní je podle písem každý śūdrou. Takzvaní brāhmaṇové, kṣatriyové a vaiśyové zapomněli na své tradiční činnosti, a jelikož nevykonávají to, co mají, nazývají se śūdrové. V písmech je řečeno: kalau śūdra-sambhavaḥ. Ve věku Kali bude každý jako śūdra. V tomto věku se nedodržují tradiční společenské zvyky, přestože se dříve přísně dodržovaly.