Skip to main content

Text 56

Sloka 56

Devanagari

Dévanágarí

अथापि पृच्छे त्वां वीर यदर्थं त्वमिहागत: ।
तद्वयं निर्व्यलीकेन प्रतिपद्यामहे हृदा ॥ ५६ ॥

Text

Verš

athāpi pṛcche tvāṁ vīra
yad-arthaṁ tvam ihāgataḥ
tad vayaṁ nirvyalīkena
pratipadyāmahe hṛdā
athāpi pṛcche tvāṁ vīra
yad-arthaṁ tvam ihāgataḥ
tad vayaṁ nirvyalīkena
pratipadyāmahe hṛdā

Synonyms

Synonyma

atha api — in spite of all this; pṛcche — I ask; tvām — you; vīra — O valiant King; yat-artham — the purpose; tvam — you; iha — here; āgataḥ — have come; tat — that; vayam — we; nirvyalīkena — without reservation; pratipadyāmahe — we shall carry out; hṛdā — with heart and soul.

atha api — přes to všechno; pṛcche — ptám se; tvām — tě; vīra — ó udatný králi; yat-artham — záměr; tvam — ty; iha — zde; āgataḥ — přišel; tat — to; vayam — my; nirvyalīkena — bez výhrad; pratipadyāmahe — vykonáme; hṛdā — celým srdcem.

Translation

Překlad

In spite of all this, I ask you, O valiant King, the purpose for which you have come here. Whatever it may be, we shall carry it out without reservation.

Přes to všechno se tě ptám, ó udatný králi, s jakým záměrem sem přicházíš? Ať je to cokoliv, bez výhrad to vykonáme.

Purport

Význam

When a guest comes to a friend’s house, it is understood that there is some special purpose. Kardama Muni could understand that such a great king as Svāyambhuva, although traveling to inspect the condition of his kingdom, must have had some special purpose to come to his hermitage. Thus he prepared himself to fulfill the King’s desire. Formerly it was customary that the sages used to go to the kings and the kings used to visit the sages in their hermitages; each was glad to fulfill the other’s purpose. This reciprocal relationship is called bhakti-kārya. There is a nice verse describing the relationship of mutual beneficial interest between the brāhmaṇa and the kṣatriya (kṣatraṁ dvijatvam). Kṣatram means “the royal order,” and dvijatvam means “the brahminical order.” The two were meant for mutual interest. The royal order would give protection to the brāhmaṇas for the cultivation of spiritual advancement in society, and the brāhmaṇas would give their valuable instruction to the royal order on how the state and the citizens can gradually be elevated in spiritual perfection.

Když host přijde do domu přítele, má k tomu zřejmě nějaký zvláštní důvod. Kardama Muni chápal, že tak velký král, jakým byl Svāyambhuva, musel mít nějaký zvláštní důvod, aby přišel do jeho poustevny, i když cestoval po celém království, aby zkontroloval situaci. Připravil se tedy splnit královu touhu. Dříve bylo zvykem, že mudrci chodili za králi a králové navštěvovali mudrce v jejich poustevnách. Navzájem si s radostí poskytovali službu. Tento vzájemný vztah se nazývá bhakti-kārya. Jeden pěkný verš (kṣatraṁ dvijatvam) popisuje vztah mezi brāhmaṇou a kṣatriyou, ve kterém se oba zajímali o dobro toho druhého. Kṣatram znamená “královský řád” a dvijatvam znamená “bráhmanský řád”. Těmto dvěma třídám bylo dáno navzájem si pomáhat. Králové chránili brāhmaṇy, aby se mohli starat o duchovní rozvoj společnosti, a brāhmaṇové dávali králům cenné rady, jak mohou být stát a jeho občané postupně povýšeni k duchovní dokonalosti.

Thus end the Bhaktivedanta purports of the Third Canto, Twenty-first Chapter, of the Śrīmad-Bhāgavatam, entitled “Conversation Between Manu and Kardama.”

Takto končí Bhaktivedantovy výklady k dvacáté první kapitole třetího zpěvu Śrīmad-Bhāgavatamu, nazvané “Rozhovor mezi Manuem a Kardamou”.