Text 43

Sloka 43

Devanagari

Dévanágarí

त आत्मसर्गं तं कायं पितर: प्रतिपेदिरे ।
साध्येभ्यश्च पितृभ्यश्च कवयो यद्वितन्वते ॥ ४३ ॥

Text

Verš

ta ātma-sargaṁ taṁ kāyaṁ
pitaraḥ pratipedire
sādhyebhyaś ca pitṛbhyaś ca
kavayo yad vitanvate

Synonyms

Synonyma

te — they; ātma-sargam — source of their existence; tam — that; kāyam — body; pitaraḥ — the Pitās; pratipedire — accepted; sādhyebhyaḥ — to the Sādhyas; ca — and; pitṛbhyaḥ — to the Pitās; ca — also; kavayaḥ — those well versed in rituals; yat — through which; vitanvate — offer oblations.

te — oni; ātma-sargam — zdroj jejich existence; tam — to; kāyam — tělo; pitaraḥ — Pitové; pratipedire — přijali; sādhyebhyaḥ — Sādhyům; ca — a; pitṛbhyaḥ — Pitům; ca — také; kavayaḥ — zkušení vykonavatelé obřadů; yat — prostřednictvím kterého; vitanvate — nabízejí obětiny.

Translation

Překlad

The Pitās themselves took possession of the invisible body, the source of their existence. It is through the medium of this invisible body that those well versed in the rituals offer oblations to the Sādhyas and Pitās [in the form of their departed ancestors] on the occasion of śrāddha.

Pitové sami přijali neviditelné tělo, které bylo zdrojem jejich existence. Právě prostřednictvím tohoto neviditelného těla nabízejí zkušení vykonavatelé obřadů obětiny Sādhyům a Pitům (podobám svých zesnulých předků) při obřadu śrāddha.

Purport

Význam

Śrāddha is a ritualistic performance observed by the followers of the Vedas. There is a yearly occasion of fifteen days when ritualistic religionists follow the principle of offering oblations to departed souls. Thus those fathers and ancestors who, by freaks of nature, might not have a gross body for material enjoyment can again gain such bodies due to the offering of śrāddha oblations by their descendants. The performance of śrāddha, or offering oblations with prasāda, is still current in India, especially at Gayā, where oblations are offered at the lotus feet of Viṣṇu in a celebrated temple. Because the Lord is thus pleased with the devotional service of the descendants, by His grace He liberates the condemned souls of forefathers who do not have gross bodies, and He favors them to again receive a gross body for development of spiritual advancement.

Śrāddha je obřad, který vykonávají vyznavači Ved. Každým rokem přichází patnáctidenní období, ve kterém stoupenci náboženských rituálů dodržují pravidlo nabízet obětiny duším zemřelých. Takto mohou otcové a předkové, kteří nevypočitatelným řízením přírody nedostali hrubohmotné tělo, potřebné pro smyslový požitek, takové tělo znovu získat díky oběti śrāddha, vykonané jejich potomky. Obřad śrāddha neboli obětování prasādam je v Indii dodnes běžný, zvláště v Gayi, kde se ve slavném chrámu nabízejí obětiny lotosovým nohám Viṣṇua. Pán je potěšen oddanou službou potomků a Svou milostí osvobodí zatracené duše předků, jež nemají hrubohmotná těla, a obdaří je znovu takovým tělem, aby mohly udělat další duchovní pokrok.

Unfortunately, by the influence of māyā, the conditioned soul employs the body he gets for sense gratification, forgetting that such an occupation may lead him to return to an invisible body. The devotee of the Lord, or one who is in Kṛṣṇa consciousness, however, does not need to perform such ritualistic ceremonies as śrāddha because he is always pleasing the Supreme Lord; therefore his fathers and ancestors who might have been in difficulty are automatically relieved. The vivid example is Prahlāda Mahārāja. Prahlāda Mahārāja requested Lord Nṛsiṁhadeva to deliver his sinful father, who had so many times offended the lotus feet of the Lord. The Lord replied that in a family where a Vaiṣṇava like Prahlāda is born, not only his father but his father’s father and their fathers — up to the fourteenth father back — are all automatically delivered. The conclusion, therefore, is that Kṛṣṇa consciousness is the sum total of all good work for the family, for society and for all living entities. In the Caitanya-caritāmṛta, the author says that a person fully conversant with Kṛṣṇa consciousness does not perform any rituals because he knows that simply by serving Kṛṣṇa in full Kṛṣṇa consciousness all rituals are automatically performed.

Podmíněná duše však bohužel pod vlivem māyi využívá obdržené tělo pro smyslový požitek a zapomíná, že takové činnosti jí mohou opět vynést neviditelné tělo, které měla předtím. Oddaný Pána neboli ten, kdo žije ve vědomí Kṛṣṇy, ovšem nemusí obřady typu śrāddha vykonávat, protože těší Nejvyššího Pána neustále. Pokud se jeho otcové a předkové nacházejí v nějaké nepříznivé situaci, budou automaticky osvobozeni. Ukázkovým příkladem je Prahlāda Mahārāja. Prahlāda Mahārāja žádal Pána Nṛsiṁhadeva, aby osvobodil jeho hříšného otce, který mnohokrát urážel lotosové nohy Pána. Pán odpověděl, že v rodině, kde se narodil takový vaiṣṇava, jako je Prahlāda, je automaticky osvobozen nejen jeho otec, ale i otec jeho otce a také jejich otcové — celkem až čtrnáct generací otců do minulosti. Závěr tedy je, že vědomí Kṛṣṇy je souhrnem veškeré dobročinnosti pro rodinu, společnost a všechny živé bytosti. V Caitanya-caritāmṛtě její autor říká, že ten, kdo je dokonale obeznámený s vědomím Kṛṣṇy, nevykonává žádné rituály, protože ví, že služba Kṛṣṇovi v plném vědomí Kṛṣṇy všechny rituály vynahrazuje.