Text 28
Sloka 28
Devanagari
Dévanágarí
विमुञ्चात्मतनुं घोरामित्युक्तो विमुमोच ह ॥ २८ ॥
Text
Verš
viviktādhyātma-darśanaḥ
vimuñcātma-tanuṁ ghorām
ity ukto vimumoca ha
viviktādhyātma-darśanaḥ
vimuñcātma-tanuṁ ghorām
ity ukto vimumoca ha
Synonyms
Synonyma
saḥ — the Supreme Lord, Hari; avadhārya — perceiving; asya — of Lord Brahmā; kārpaṇyam — the distress; vivikta — without a doubt; adhyātma — minds of others; darśanaḥ — one who can see; vimuñca — cast off; ātma-tanum — your body; ghorām — impure; iti uktaḥ — thus commanded; vimumoca ha — Lord Brahmā threw it off.
Translation
Překlad
The Lord, who can distinctly see the minds of others, perceived Brahmā’s distress and said to him: “Cast off this impure body of yours.” Thus commanded by the Lord, Brahmā cast off his body.
Pán, který dokáže jasně číst v mysli druhých, postřehl Brahmovu úzkost a řekl mu: “Zbav se tohoto nečistého těla.” Na tento Pánův pokyn Brahmā odhodil své tělo.
Purport
Význam
The Lord is described here by the word viviktādhyātma-darśanaḥ. If anyone can completely perceive another’s distress without doubt, it is the Lord Himself. If someone is in distress and wants to get relief from his friend, sometimes it so happens that his friend does not appreciate the volume of distress he is suffering. But for the Supreme Lord it is not difficult. The Supreme Lord, as Paramātmā, is sitting within the heart of every living entity, and He directly perceives the exact causes of distress. In Bhagavad-gītā the Lord says, sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭaḥ: “I am sitting in everyone’s heart, and because of Me one’s remembrance and forgetfulness occur.” Thus whenever one fully surrenders unto the Supreme Lord, one finds that He is sitting within one’s heart. He can give us direction how to get out of dangers or how to approach Him in devotional service. The Lord, however, asked Brahmā to give up his present body because it had created the demoniac principle. According to Śrīdhara Svāmī, Brahmā’s constant dropping of his body does not refer to his actually giving up his body. Rather, he suggests that Brahmā gave up a particular mentality. Mind is the subtle body of the living entity. We may sometimes be absorbed in some thought which is sinful, but if we give up the sinful thought, it may be said that we give up the body. Brahmā’s mind was not in correct order when he created the demons. It must have been full of passion because the entire creation was passionate; therefore such passionate sons were born. It follows that any father and mother should also be careful while begetting children. The mental condition of a child depends upon the mental status of his parents at the time he is conceived. According to the Vedic system, therefore, the garbhādhāna-saṁskāra, or the ceremony for giving birth to a child, is observed. Before begetting a child, one has to sanctify his perplexed mind. When the parents engage their minds in the lotus feet of the Lord and in such a state the child is born, naturally good devotee children come; when the society is full of such good population, there is no trouble from demoniac mentalities.
Pána zde popisuje slovo viviktādhyātma-darśanaḥ. Dokáže-li někdo bez jediné pochyby dokonale rozpoznat úzkost druhého, je to Samotný Pán. Když je nějaký člověk v úzkých a potřebuje od svého přítele pomoc, přítel často neumí posoudit míru jeho utrpení. Pro Nejvyššího Pána to však není nic těžkého. Sídlí jako Paramātmā v srdci každé živé bytosti a vidí jasně příčiny její úzkosti. V Bhagavad-gītě Pán říká: sarvasya cāhaṁ hṛdi sanniviṣṭhaḥ — “Sídlím v srdci každého a ode Mě pochází paměť i zapomenutí.” Proto jakmile se člověk plně odevzdá Nejvyššímu Pánu, zjistí, že Pán je v jeho srdci. Může mu dát pokyny, jak se dostat z nebezpečí nebo jak s Ním prostřednictvím oddané služby navázat spojení. Pán zde požádal Brahmu, aby se vzdal svého současného těla, které dalo vznik démonskému výtvoru. Podle Śrīdhara Svāmīho Brahmovo neustálé vyměňování těl neznamená, že by skutečně své tělo opouštěl. Říká, že Brahmā se spíše vzdal určité mentality. Mysl je jemnohmotným tělem živé bytosti. Někdy se může stát, že upřeně myslíme na něco hříšného, a když se této hříšné myšlenky vzdáme, je to, jako kdybychom opustili tělo. Když Brahmā tvořil démony, jeho mysl nebyla zcela v pořádku. Musela být plná vášně, protože celé jeho stvoření bylo plné vášně, a proto se mu narodili takoví vášniví synové. Z toho plyne, že každý otec a matka by si měli dávat dobrý pozor při plození dětí. Mentalita dítěte závisí na mentálním stavu jeho rodičů v době početí. Podle védského systému se pro početí dítěte vykonává obřad garbhādhāna-saṁskāra. Dříve než člověk přistoupí k početí dítěte, musí uklidnit a posvětit svoji rozháranou mysl. Když rodiče upínají mysl na lotosové nohy Pána a za takové situace se jim narodí dítě, přirozeně je to oddaný s dobrými vlastnostmi. Když je společnost tvořena takovým dobrým obyvatelstvem, nevznikají v ní žádné problémy způsobené démonskou mentalitou.