Text 2

Sloka 2

Devanagari

Dévanágarí

श्रीभगवानुवाच
एतौ तौ पार्षदौ मह्यं जयो विजय एव च ।
कदर्थीकृत्य मां यद्वो बह्वक्रातामतिक्रमम् ॥ २ ॥

Text

Verš

śrī-bhagavān uvāca
etau tau pārṣadau mahyaṁ
jayo vijaya eva ca
kadarthī-kṛtya māṁ yad vo
bahv akrātām atikramam

Synonyms

Synonyma

śrī-bhagavān uvāca — the Supreme Personality of Godhead said; etau — these two; tau — they; pārṣadau — attendants; mahyam — of Mine; jayaḥ — named Jaya; vijayaḥ — named Vijaya; eva — certainly; ca — and; kadarthī-kṛtya — by ignoring; mām — Me; yat — which; vaḥ — against you; bahu — great; akrātām — have committed; atikramam — offense.

śrī-bhagavān uvāca — Nejvyšší Pán pravil; etau — tito dva; tau — oni; pārṣadau — sluhové; mahyam — Moji; jayaḥ — jménem Jaya; vijayaḥ — jménem Vijaya; eva — jistě; ca — a; kadarthī-kṛtya — jelikož nedbali; mām — Mě; yat — který; vaḥ — proti vám; bahu — velký; akrātām — spáchali; atikramam — přestupek.

Translation

Překlad

The Personality of Godhead said: These attendants of Mine, Jaya and Vijaya by name, have committed a great offense against you because of ignoring Me.

Pán, Osobnost Božství, řekl: Tito Moji dva sluhové Jaya a Vijaya proti vám spáchali velký přestupek, protože nedbali na Mě.

Purport

Význam

To commit an offense at the feet of a devotee of the Lord is a great wrong. Even when a living entity is promoted to Vaikuṇṭha, there is still the chance that he may commit offenses, but the difference is that when one is in a Vaikuṇṭha planet, even if by chance one commits an offense, he is protected by the Lord. This is the remarkable fact in the dealings of the Lord and the servitor, as seen in the present incident concerning Jaya and Vijaya. The word atikramam used herein indicates that in offending a devotee one neglects the Supreme Lord Himself.

Spáchat přestupek proti nohám Pánova oddaného je velká chyba. Živá bytost se může dopouštět přestupků i po dosažení Vaikuṇṭhy, ale rozdíl je v tom, že když nedopatřením spáchá přestupek obyvatel vaikuṇṭhské planety, je pod Pánovou ochranou. To je důležitý aspekt vztahů mezi Pánem a Jeho služebníky, který dokládá popisovaná událost s Jayem a Vijayem. Slovem atikramam je zde vyjádřeno, že při urážení oddaného člověk opomíjí Samotného Nejvyššího Pána.

By mistake the doormen held the sages from entering Vaikuṇṭhaloka, but because they were engaged in the transcendental service of the Lord, their annihilation was not expected by advanced devotees. The Lord’s presence on the spot was very pleasing to the hearts of the devotees. The Lord understood that the trouble was due to His lotus feet not being seen by the sages, and therefore He wanted to please them by personally going there. The Lord is so merciful that even if there is some impediment for the devotee, He Himself manages matters in such a way that the devotee is not bereft of having audience at His lotus feet. There is a very good example in the life of Haridāsa Ṭhākura. When Caitanya Mahāprabhu was residing at Jagannātha purī, Haridāsa Ṭhākura, who happened to be Muhammadan by birth, was with Him. In Hindu temples, especially in those days, no one but a Hindu was allowed to enter. Although Haridāsa Ṭhākura was the greatest of all Hindus in his behavior, he considered himself a Muhammadan and did not enter the temple. Lord Caitanya could understand his humility, and since he did not go to see the temple, Lord Caitanya Himself, who is nondifferent from Jagannātha, used to come and sit with Haridāsa Ṭhākura daily. Here in Śrīmad-Bhāgavatam we also find this same behavior of the Lord. His devotees were prevented from seeing His lotus feet, but the Lord Himself came to see them on the same lotus feet for which they aspired. It is also significant that He was accompanied by the goddess of fortune. The goddess of fortune is not to be seen by ordinary persons, but the Lord was so kind that although the devotees did not aspire for such an honor, He appeared before them with the goddess of fortune.

Vrátní nedopatřením zabránili mudrcům ve vstupu na Vaikuṇṭhaloku, ale jelikož se věnovali transcendentální službě Pánu, pokročilí oddaní věděli, že nebudou zničeni. Pánova přítomnost na tom místě byla srdcím oddaných velice příjemná. Pán chápal, že spor vznikl kvůli nesplněné touze mudrců vidět Jeho lotosové nohy, a proto se tam rozhodl Osobně přijít, aby je potěšil. Pán je tak milostivý, že pokud oddanému něco brání v pohledu na Jeho lotosové nohy, Sám zařídí situaci tak, aby oddaný nebyl o tuto možnost připraven. Velice pěkný příklad nalezneme v životě Haridāse Ṭhākura. Když Caitanya Mahāprabhu pobýval v Jagannātha Purī, byl tam s Ním i Haridāsa Ṭhākura, který se narodil v muslimské rodině. V tehdejší době se zvláště hledělo na to, aby do hinduistických chrámů vstupovali pouze hinduisté. Haridāsa Ṭhākura byl svým chováním jako největší ze všech hinduistů, ale považoval se za muslima, a proto do chrámu nechtěl vstoupit. Pán Caitanya chápal jeho pokoru, a jelikož Haridāsa nechodil do chrámu, Sám Pán Caitanya, který se neliší od Jagannātha, ho každý den navštěvoval. Zde ve Śrīmad-Bhāgavatamu se setkáváme s popisem stejného Pánova chování. Oddaným Pána byl upřen pohled na Jeho lotosové nohy, ale On za nimi Sám přišel právě na těch lotosových nohách, které chtěli vidět. Důležité je také to, že Ho doprovázela bohyně štěstí. Obyčejní lidé nemohou bohyni štěstí vidět, ale Pán byl tak laskavý, že za Svými oddanými přišel i s ní, třebaže o takovou přízeň nežádali.